Málokdo by si asi nevšiml, že po té něžné revoluci kromě autobazarů a domečků s červenými lampičkami jak houby po vydatné přeháňce všechny ty super, hyper, mega obchody, kde většina z nás hledá první pomoc, když mu nezřízeně kručí v břiše, jazyk žízní plandá až na náprsence nebo když prostě jen potřebujeme doplnit zásoby do vyžrané lednice. Jeden takový se vyskytuje poblíž vysoké boudy budky, kde přebývají babička a děda „Vele“, tedy ti z Veleslavína. Na štítu toho svatostánku obžerství se vyjímá nápis BILLA. Která „Divoká Billa“, to už agentury neuvádějí. Když ta Billa ještě debila … pardon, to víte, doba pylová je doba pylová, báb rýbu … chci říci nebyla, kralovala tu známá firma se lvem ve znaku, tedy Delvita. Market doznal určité změny oproti stavu z dob bolševika, většinou to bylo k lepšímu, okolní obchůdky se taky snaží mít hezký kabátek, aby jim zákazníci dali utržit. Jen schodiště nějakou tu proměnu nejspíš konzervativně odmítá, zarputile si zachovává svou socialistickou ohavnost a nasbíranou špínu si asi schovává jako relikvii pro budoucí archeology.

Jednou jsme zase hodili babičce ty naše dvě neposedy na krk. Hned se z nich staly dvě plnohodnotné členky bohulibé výpravy za žvancem do zmiňované samoposluhy pojmenované asi po ženské variantě Bufallo Billa. Když babička zaplatila, co si nasbírala do obchodní klece na kolečkách a taky to, čím se dvě doprovodná kvítka samoobsloužila, zamířila celá výprava směr prostředky Městského Hrozného Dopravování. Cesta nutně vedla po tom ohyzdném schodišti. Babička „Vele“ jako každý správný prarodič se snaží předat své těžce nabité životní zkušenosti mladší generaci. Hned vnučky upozornila, že zábradlí má k čistotě hóóóódně daleko a navíc že se zlými baciláky jen hemží. Klárce se tahle užitečná informace vryla do rozoumku, leč poněkud poupravená.
O nějakou dobu později jsme i já s dětmi navštívila ten žrádlo-stánek. Při nevyhnutelné cestě po schodišti dolů mě Klárka vzdělávacím tónem neopomněla předat babiččinu radu do života:
„Maminko, nesahej na to zábradlí. Sahají na to bezdomovníci, který na to taky čuraj a kakaj ! Říkala to babička !“

Úžasná představa: Nějaký životní ztroskotanec bez krovu nad hlavou, který je hnát urgentní tělesnou potřebou, usedá na zábradlí a koná, zuby nehty se bráníc pozvolnému sešupu směr spodní konec zábradlí. Leckterý cirkusák by určitě mohl závidět.

0 Komentářů