Začátek roku pro naší rodinu nezačal zrovna nejlíp. Beník, pejsek Honzových rodičů a právoplatný člen naší rodiny, se rozstonal. Přes veškerou a neúnavnou péči nás všech i pánů doktorů se koncem ledna odebral do psího nebe. Kdo jste ho znali, věnujte mu tichou vzpomínku. Rozhodně na něj nezapomeneme.
Po nějaké době dospěli dědeček s babičkou k tomu, že i když Beníka nemůže nic nahradit, zvykli si na to, že se jim doma pořád šmrdolí nějaké chlupaté stvoření. A i když naše holky vždycky dorazily s několika plyšáky, živý čtyřnohý hafan je lepší.
A tak na scénu vstoupil Maxík.
Jeho máma není žádný šlechtěný gaučák, normální zdravá vesnická směs. Tatík není úplně jistý. Ovšem spojením těhle smíšených rodičů vznikl bezvadný potomek, ne úplně nepodobný rase salašnických psů z města Bern.
Tady si ho můžete prohlédnout, jak vypadal, když si ho Šafaříkovi přivezli a taky potom,co se rozhodli mu pořídit kratší sestřih.
http://gallery.lightning.cz/Maxik/Na to, že jsou mu ještě není ani půl roku, je moc chytrej. Na povel "Sedni" si sedne (ve většině případů), když zavoláme "Ke mně", tak se rychlostí rakety přiřítí a když chce, tak se u vás i zastaví. Bleskově pochopil, že když si lidi sednou ke stolu a začnou cinkat příbory o talíř, tak se jednomu docela vyplatí kroužit kolem, protože se někdo většinou ustrne a nějaká ta dobrůtka se jako zázrakem ocitne v psí tlamičce.
Vnesl do naší rodiny štěněčí střeštěnost, stálou chuť ke hrám, novou energii a vyhlásil boj všem špatným náladám.
Jedinou záhadou už jen zůstává, do jaké velikosti nám nakonec doroste. Babička vyčetla z knížek, že dospělý by měl vážit asi tak kolem 15 kil. Ale zatím to vypadá, že i když je Max moc chytrý, tak číst nejspíš neumí a roste si podle svého.
