Sedíme si tak v pohodě na zahrádce, ve Slivenci, pod pupenci, okolo šla matka Vency .... co to plácám ?! Předně v Cholupicích, pod slunečníkem, akorát okolo chodí tolik lidí, že nějaká Václavova matka by se určitě mezi nimi našla.
Prostě letní slunné odpoledne, svačinka, kafíčko. Jak známo, tahle hnědá svěžest dodávající tekutina není moc vhodná pro děti, jinak se z lehce živějších ratolístek stanou super hyper mega ultra aktivní tryskomyši a jejich ubozí rodiče si o spících dítkách můžou nechat jen zdát. Co jim ale dát, když slunce pálí a žízeň je veliká ? Nejlepší volba je domácí šťávička.
"Babičko, prosím, uděláš mi šťávu?" žadoní naše větší slečna.
Protože by kvůli tomu musela ženská hlava rodu vstávat z pohodné lavice a dojít do chalupy, hned jsem Klárce nakázala, aby zvedla svou štíhlou prdýlku a mazala si to pití udělat sama.
Dcerka odběhla a babička jí skrz okno navigovala, do které skřínky má vnořit nos, aby vytáhla tu správnou ovocnou dobrotu (prostě klasické dítě na dálkové ovládání
). Ze zahrádky pod oknem jsme neměli šanci vidět, co tam ta velká nezbeda provádí, jen slyšíme bouchání dvířek a cinkání skla. Po nějaké době se z okna ozvalo:
"Už to mám, babi," volá hledač sladké tekoucí mňamky.
Babí naštěstí v tu chvíli osvítil nějaký duch ostražitosti, jako že důvěřuj, ale proveřuj.
"Klárko, co je na tý flašce napsáno ?" letěla otázka do okna.
"Počkej chvíli ..." pátrala dcerka, "jo, už to mám ... TUZEMÁK !!!
Dobrotám zdar a t(T)uzemským zvlášť !!!
