Často v práci diskutujeme o různých našich více či méně hříšných klientech a co s nimi budeme dělat. Na ty méně hříšné stačíme sami buď s domluvou nebo tučnou pokutou, na hříšnější posíláme hodné "bubáky", kteří jim domluví osobně a pak je pumpnou o to, co se nám zdráhají zaplatit. Na extra zlobivé, kteří na nás kašlou a z hodných "bubáků" si dělají jenom srandu, tak na ty posíláme extra zlé "bubáky", kteří nedají pokoj, dokud z hříšníků nedostanou buď prašulky nebo jim seberou vozítko. Všechno pochopitelně v mezích slušnosti a bez násilí.
Povídají si takhle moji "spolukancelářníci" o jednom velkém hříšníkovi, na kterého jsme (troufám si říct s chutí) poslali ty zlé pány a odhadují, co se asi při návštěvě dluhopumpovačů bude dít. Do toho zvoní telefon a tak je diskuse ukončena lakonickým konstatováním: "No to bude pěknej bengál!"
Pak vyzvánění ustane, protože kolega zvednul ten Bellův vynález a my jsme slyšeli, jak říká:
"Dobrý den, pane b(B)engál ... totiž dobrý den pane ... "

Ještě že ten rozhovor neskončil některým z nepublikovatelných výrazů, to by pán na druhém konci drátu řádil jako bengál ... ský tygr.

0 Komentářů