Každý, kdo má doma nějakou tu ratolístku v mladším školním věku, dobře ví, že snažit se přimět ty brebentílky a brebentilky, aby u jídla víc jedli a míň žvanili, tak to je úkol hodný bájného Sysifa. V mnohých domácnostech často zaznívá základní definice fyzikálního jevu osmóza, tedy ono známé "Zavři pusu a jez". A když se dokonce nejí doma, ale někde na veřejnosti, většina rodičů řeší těžké dilema mezi potomkem žvanícím, ale občas si vsunoucím něco do papuly a mezi hladovým dítětem se zalepenou pusou.
Byli jsme před časem pozváni na firemní oslavu, kterou pořádala Honzova firma nejen pro sebe, ale pro své klienty a přidružené rodinné příslušníky. Jídla bylo habaděj, lidí ještě víc a všude pobíhajících dětiček úplně nejvíc. Když jsme z chumlu harantů vytáhli za uši ty svoje dvě princezny, pod pohrůžkou tělesného násilí, které přijde, když si na ty prdílky nesednou, jsme je nacpali ke stolu. Slečny se s chutí pustily do dobré bašty a ještě s větší chutí nás začaly zásobovat přehršlem informací o tom, co viděly tamhle a tuhle, až nám z toho šla hlava kolem. Učinila jsem nesmělý pokus je umlčet, ale hrách hozený na stěnu by ve výsledku asi dopadl líp. Musel tedy přijít ke slovu tatínek.
"Holky, máma řekla, že máte mlčet a jíst, tak mlčte a baštěte. Tečka !" zahřímala hlava rodiny.
Ženské (jak známo) mají většinou poslední slovo a naše slečny nejsou žádnou výjimkou.
"Ale tatínku," povídá ta menší sladce,
"správně se říká tečka cé zet !"Klárka aby nezůstala pozadu, neopomněla připomenout:
"A ještě tam patří vé vé vé !"A pak se snažte o nějakou výchovu ...
