Protože mi bylo vytknuto, že jsem při popisu této příhody zapomněla na zásluhy jednoho z účastníků pochodu, tak to doplňuju.
Hlavním nosičem toho neposedného šupináče byl pochopitelně náš milovaný a opečovávany taťka Honza. Po všem tom poponášení, chytání a krocení vypadal chudák jak když bojoval ne s kaprem, ale aspoň s velrybou, které dělal i trochu předskokana do ledové vody. Z kalhot mu poněkud kapalo, boty vypadaly jak po názorné ukázce prekérní situace "pánovi teče do bot" a bunda by se možná hodila i jako vodnická první pomoc.
Po návratu domů byl pochopitelně táta přednostně odstrojen, vysušen, vyčištěn a uložen pod dvě peřiny přitažené až pod bradu.

0 Komentářů