Často při své práci narazíme na nejrůznější příjmení, která sama o sobě jsou často úsměvná (Jitřenka Poskočilová, Perluška Tlapová a jiné).
Pak je ještě jiná kategorie, kdy příjmení samo o sobě je hezké, ale v kombinaci s jinými dost podobnými to ve výsledku dává krásná spojení.
Kolega čile komunikuje s kýmsi po bezdrátu a nějak se nemůže upamatovat na přesné priezvisko jistého pána.
"Já si teď nemůžu vzpomenout, jak on se jmenuje. Zavadil ? Nebo snad Zamrazil ?"
Ve stejný den jsem si shodou okolností psala s pánem jménem Zavřel. Říkám to svému spolukancelářníkovi a jeho tak nějak chytlo střevo, tedy to básnické a začal tvořit elegii na dveře a là Jára Cimrman.
"Zavadil, nezavřel a proto zamrazil."
Třetí kolegáček v sousední kanceláři tento krásný pokus o poezii neslyšel, ale nevědomky doplnil téma otázkou:
"Jak to bude s tou firmou Mrazírny ?"

Nastoupil vystoupil, očesal, naložil, odvezl, vykázal. Debil.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Že se Vám to zdá trochu málo ? Tak ještě přídavek

Všichni jsme už určitě zažili situaci, kdy potomek (náš nebo cizí, to je "šumák") někdy pronese takovou poznámku, až se z toho trochu opotíme. A když je to "dítko" ještě raně pubertálního věku, bývá to někdy i celkem ostré.
Jeden známý (jeho anonymitu nechám zahalenou) jednou takhle cosi trochu ostřeji řešil se svojí holčičkou. No, holčičkou, spíš to byl pubescent v plném rozpuku. Mladá slečna tatíkovi odsekla způsobem, který nebyl až tak docela fér. Nešťastný otec na to jen znaveně konstatoval:
"Holka, holka, ty až bude velká, ty budeš jako maminka."
Holčina se zatvářila patřičně poťouchle a podotkla:
"Hmm, tak to ti nezávidím ..."

0 Komentářů