Při cestách mezi pražskými vilkami se zahrádkou se na poklidné chodce často vyřítí různí hafani i ňafající mrňouskové. Pořádně po "psovsku" dvounožcům hrozí, co všechno jim plánují ukousnout a kam je rafnout, jen kdyby jim v tom nebránil ten zatracený plot. Naštěstí jsou i takoví, kteří se sice fofrem přiřítí ke vrátkům, ale hrůzu nepouští ani trochu.
Při pravidelné cestě do "školy plné not" chodíme kolem zahrady, kterou hlídá jeden hodně ostražitý chlupáč. V první chvíli se sice trochu leknete, protože k plotu se přiřítí hnědá koule chlupů a rozhodně si nemůžete nevšimnout, že v drátěné hradbě zeje díra průměru několika řádně vyzrálých melounů. Čtyřnohý chlupáč ale veškeré obavy ihned rozptýlí hlavně tím, že nevrtí jenom ocáskem, nýbrž v podstatě celým tělem. Ani nemusíte umět po psím, aby vám bylo okamžitě jasné, že tenhle hlídač má strašnou radost, že zase vidí nějaké lidi. Kdo si ale myslí, že může jen tak jít dál, ten se pořádně plete. Po bouřlivém přivítání nastane nezbytné drbání a hlazení, jak kdyby se mu téhle lidské přízně nedostalo, jak je týden dlouhý. Po celou dobu jsou lidské končetiny a příležitostně i jiné tělní součásti podrobovány důkladné a nevyhnutelné "jazykové prohlídce" drsným pejskovým jazykem. Možná si myslíte, že takový hafík je úplně na nic pro nějaké hlídání nemovitého i pohyblivého majetku. Osobně si ale myslím, že případná cizí osoba, které by vnikla na pozemek s naprosto jasně nekalým úmyslem, by byla domácí čtyřnohou ostrahou bleskově povalena na krovky a až do příjezdu příslušníků neúprosně lízána až do úplného vylízání.
Takže jako jsou psi na lov, na pomoc nebo na "gaučing", tak tenhle je naprosto jasný případ psa na "lízing'".

--------------------------------------------------------------------

Ne všichni hafani se při setkání s cizím člověkem tváří přátelsky, spíš dají dost jasně najevo, že by protivníka nejradši kousli do pr ... kalhot v sedací části, čímž by si to s nepřítelem jak se patří vyřídili. I když první zdání někdy dost klame.
Kamarád se jednoho podvečera vrací po dni plném dobře vykonané práce. Jeho cesta vede mimo jiné odlehlou uličkou, kde svítí jen jedna lampa, takže po setmění to tam vypadá trochu jak v nějakém hororu nebo jinak napínavém filmu. Trochu nervózní vkročí do liduprázdné ulice a říká si, že je to jen krátký kousek a že za chvíli bude na druhé straně, kde už je to méně děsivé. Vtom se na opačném konci objeví stín se čtyřmi nohami. Když popojde do osvětlených míst, je jasné, že to není žádný přívětivý hafánek, ale rovnou pořádně rostlý rotvailer, který cení hrozivé tesáky a k tomu nebezpečně vrčí jako správná šelma. Kamarád si honem vybavuje pár chabých pravidel, co dělat při střetu s rozzuřeným psem, jako že by asi neměl dělat žádné prudké pohyby a k tomu pomalu uvažuje, jak rychle bude schopný zdrhat, až se bestie rozhodne k útoku. Oba protivníci se navzájem pozorně sledují jak dva pistolníci, kteří vyčkávají, kdo z nich tasí dřív a napětí by se dalo krájet.
Do téhle napjaté atmosféry se zpoza rohu vyřítí notně udýchaný pán a poněkud neúspěšně se pískáním snaží přivolat svého čtyřnohého "miláčka". Když se mu konečně podaří popadnout dech, rychle ze sebe vysype:
"No tak, Báro, klid, jenom klid. Neboj se, ten pán ti neublíží !!"

0 Komentářů