Původně tu bylo připravené krátké povídání o tom, jak nám Klára skvěle rajtuje. Tedy na koňském hřbetě, aby náhodou nebyla mýlka. A taky jsem chystala ještě skvělejší obrázky. Protože jich ale bylo nějak málo, tak se to trochu odkládá.
Zatím si svých zážitků, ať už trochu adrenalinových nebo celkem klidných, užívali všichni ostatní členové naší famílie. Konečně jsem se dočkala i já. Na poukazu psali, že to bude trvat dvě hodinky a že se budu intenzivně cítit jako šťastná maminka. Úžasné heslo, řekli si a celý zážitek tak i pojmenovali.
Ať už je naše potomstvo samá ruka, samá noha, samá odmluva nebo se teprve pinoží po čtyřech, určitě se všechny shodneme, že taková šance na chvilku klidu, kdy na vás nikdo nemluví, nic po vás nechce a ještě je o vás pěkně pečováno, tak tu vřele uvítá každá z nás. Těšila jsem se na 120 minut masírování od palců na nohou až po poslední vlásek na hlavě a jako krásná tečka mně čekala koupel v kokosovém mléce a sladké ovoce k tomu. Že byste si to taky dali líbit ? Napište Ježíškovi a když budete ale opravdu strašně moc hodní, možná na vás taky něco podobného zbude.
Ta úžasná oáza klidu a odpočinku sídlí na Starém městě pražském. Nejdřív jsem se ale musela proplést nekonečnými davy brebentících turistů, což samo o sobě byl taky zážitek, i když ne moc příjemný. Vstupem do lázní jsem se jako zázrakem dostala z rozpálených staroměstských ulic do úplně jiného světa. Luxus na vás dýchá ze všech koutů, přítmí, tichá hudba, uctiví lidé, kterým očividně záleží na vašem pohodlí a maximální spokojenosti. Začínalo to velmi slibně a ani pokračování nebylo jiné. Drobná asiatka citlivě, ale i někdy celkem silně hnětla a uvolňovala moje ztuhlé dolní i horní "oudy", všechny pohyby dělala vláčně a já jsem se cítila když už ne jako královna, tak jako korunní princezna určitě. Už jsem se moc těšila na klidnou koupel. A místní vana nebyla žádný drobeček. Kamenná oválná skoro-nádrž, která vypadala trochu jako půlka skořápky z obřího vejce nějakého pořádného draka nebo jiné potvory. Masérka do krásně teplé vody nalila pořádnou dávku voňavého kosového mléka, na hladinu poházela roztomilé okvětní lístečky orchidejí a odcupitala pro slibované čerstvé ovoce a šálek čaje. Pohodlně jsem si opřela hlavu o okraj vany a užívala si, jak mně voda bezvadně nadnášela až skoro jak ve stavu beztíže. Už se mi sbíhaly sliny na chutně vypadající ovoce, které na mně čekalo na stoličce postavené hned za mou hlavou.
Zvedla jsem se, že si smlsnu na kousku štavnatého jablka, když vtom naplno vyplula na povrch nevýhoda velké vany. Doslova. Nohy se mi najednou objevily nad vodou, zbytek těla i s hlavou zmizel pod hladinou a ven zůstala čouhat jen osamocená ruka, které neměla žádnou šanci dosáhnout ani na kraj stoličky, o nějakém jablku vůbec nemluvě. Musela jsem se rychle dopíďalkovat a došoupat zase nad hladinu. Lepkavé kokosové mléko mi crčelo z vlasů, pálilo v očích a prskala jsem ty protivné orchidejové lupeny. I druhý pokus o dosáhnutí na dobrůtku skončil stejně - šup nožičky nad vodičku, šup hlavička pod vodičku. Tak, přátelé, tudy cesta nevede, povídám si v duchu. Pak se mi aspoň povedlo obrátit břichem dolů. Usilovně jsem se držela okraje cachtací nádoby a stejně usilovně jsem to proklaté ovoce tak trochu hypnotizovala v naději, že se přemístí z talířku do mé papuly. Bohužel to nějak nefungovalo. Nakonec jsem se přitáhla ke kraji obr-vany, bleskově jsem chňapla po kousku ovoce a ještě bleskověji jsem si ho strčila do pusy, než mi tato neodvratně zase zmizela ve vodě. Bylo třeba to celé pěkně opakovat jako podle pana Čapka, tedy bis, repete a da capo, až byla miska, totiž talířek prázdný. Musela jsem vypadat jako splašený a strašně vyhladovělý vorvaň, který způsobil takové vlnobití, co vesele stříkalo až na zem. Ovoce bylo sice bezvadné, jenže co teď. Vedle talířku trůnil šáleček se svůdně vonícím čajem. Bylo jasné, že tentokrát by cvik rozverná velryba vedl maximálně k tomu, že bych se cachtala v čaji s mlíkem a orchidejovými lístky, což sice zní hezky. ale takovou zkušenost si dám docela ráda ujít, zvlášť když bych se nejspíš musela vyhýbat i střepům z "porculánu". Při představě, že budu jak fakír ve vaně jsem nakonec kapitulovala a chutný nápoj jsem vyzunkla až v županu a s nohama na pevné zemi.
Když to srovnám s tím výletem na Kokořín, užila jsem si téměř každou chvilku a domů jsem se vrátila odpočatá a v dobré náladě, že mi už ani nevadilo simultánní drebentění našich slečen dcer.
Tedy alespoň prvních pět minut :-)

0 Komentářů