Před koncem školního roku je toho nějak víc, myslím starostí, zařizování na tábory a tak, takže času se mi nějak nedostává. Ale příští sobotu holky odlifrujeme na tábor, a tak budeme dva týdny klidu. Jen nás před tím ještě čeká vysvědčení, ale podle předběžných zatím neoficiálních informací by se žádné nečekané katastrofy konat neměly.
Jinak máme zase maroda. Babička a děda z Vele se vypravovali na chatu, babi ještě že dojde před cestou vyčůrat psíka Maxíka. Vyběhli z baráku a když se babi probrala, byla na zemi. Jak se tam ale dostala, to vůbec nevěděla. Jen se trochu vzpamatovala, zjistila, že to na čem sedí, je její levá ruka. Honem se vypravili k pánům doktorům, kteří mohutně modrající končetinu patřičně vyšetřili a vyfotili šikovnými paprsky pana Röntgena. Obrázek jim ukázal, že dvě kostičky na zápěstí jsou zlomené, takže pěkně do sádry. A pak se čekalo, až babiččina ruka nebude připomínat modrofialový balón, aby se mohlo řezat, spravovat dráty a nakonec zase dát slušivý bílý krunýř. Naše trochu pesimistická ženská hlava rodu počítala s tím, že dřív než za 2 týdny to určitě nebude. Naštěstí čekala jen necelý týden, v sobotu se operovalo a domů pofrčí už dnes "po o". Jak se říká, nemocné navštěvovati, a tak jsme tohle moudré úsloví poslechli a vypravili jsme se na návštěvu. U brány jsme chvíli čučeli do plánu, abychom našli ten správný barák.
"A v jakém patře babička leží ?" vyzvídala zvědavka Kristýna.
Když se dozvěděla, že je to poschodí -1, hned to zhodnotila:
"Júú, babička bydlí pod zemí, babička je krteček !"
------------------------------------------------------------------------------------
Naše mladší ratolest má moc ráda dokumenty o zvířatech a se zvířaty. Často tak kouká na bezvadný televizní kanál, který se v překladu přímo jmenuje Zvířecí planeta.
Dneska koukala zase na nějaký pořad o africké fauně a najednou zajásala:
"Jéé hele, v televizi je táta !"
Že by náš taťka cestoval až do Afriky ? Někdy s brbláním "Taková dálka" nechce jet ani na chatu. Jukla jsem z kuchyně na tu kouzelnou bedýnku ... a tam byl mimořádně hřmotný exemplář hrocha obojživelného.
Jak to vypadá, živitel rodiny se asi bude nad sebou pořádně zamyslet.
--------------------------------------------------------------------------------------
Kamarád pořídil pro sebe a svou rodinu krásný domek na okraji Prahy. A protože k domečku patří i zvířátka, záhy dceři opatřil dvě krásné želvy. Že prý nikam neutečou a na zahradě je snadno najde. Když je po týdnu musel vyzvedávat ze sousedovic zahrady už potřetí, prohlásil, že to tak nenechá a vyrobil bytelnou ohrádku. Jenže milé želvy byly velmi vynalézavé a cestu ven si zase nějak našly. Když jsme se po nějaké době ptali, jak se daří jejich mazlíčkům, odevzdaně prohlásil, že ty potvory pořád utíkají, ale že on už je honit nebude. Asi to jsou nějaké turboželvy, když se na ně musí skoro pořádat hon, pomysleli jsme si v duchu, ale radši jsme to nijak nekomentovali. Nakonec se jedna želva jménem Berta ztratila úplně. Ale protože dcerka i zbylá "korytnačka" koukaly pořádně smutně, kamarád musel brzo pořídit do páru další zvíře s krunýřem. Pak se dlouho nic nedělo a na milou želvu dezertéra se úspěšně zapomenulo.
Asi za 4 měsíce přinesl soused výtisk místních novin z nedalekého středočeského městečka a ukazoval na zajímavý článek. Prý se v městském parku našla krásná, ale velmi opuštěná želvička a že se hledá majitel. Na fotce, jako správný hříšník, byla ze všech stran vyfocená Berta. Bývalý majitel uprchlice regionální plátek vzteky zmuchlal a při tom nadával, že když to blbé zvíře radši podnikne nebezpečnou víc než tří kilometrovou pouť, než aby si užívalo pečlivé domácí péče, tak ať si tam klidně, u všech všudy, zůstane. A tak milá Berta má už nejspíš nového pána. Tedy aspoň do té doby, než se rozhodne zase někam utíkat.

0 Komentářů