Vítejte na znovu oživeném a trochu aktualizovaném PupajzWebu. Stále jsou tu vítani všichni Šafaříkovic, Julákovic, Klimešovic, Kurandovic, Turečkovic, Skorkovských a taky přátelé a kamarádi naší rodinky, kteří si občas rádi přečtou, co že se to u nás zase děje.

Pošta
(v kategorii Perly našich pokladů)

.... a my musíme vymýšlet, co s nimi, když nejsou zrovna na táborech (o těch zase třeba příště) nebo u babiček.
Tenhle týden se Klára vynacházela u babi z Vinohrad na chaloupce u Kolína. Medvědi se tam bohužel zrovna nějak nevyskytovali, asi jeli k vodě nebo někam jinam, kde ten velkej může pořád dokola zlobit toho malýho a ten chudák stále se jen smutně brání, jak jsou ty jeho hry vypečené ... ejhle, trochu jsem odbočila od tématu, to víte, taková asociace a myšlenky se hned vydají na špacír.
Takže Klára se na chalupě celý týden zašívala na chalupě s knížkou na různá místa. Taková duševní potrava je sice bezva (určitě lepší než televize nebo "kompjůtr"), ale taky je třeba se zabávat něčím jiným. Tak se moc hodilo, že Honza měl na pátek naplánovanou služebku do města perníku. Po cestě tak nebyl problém naložit jednoho pasažéra. A zatímco se pánové věnovali všelijakým elektronickým hejblátkům, naše slečna spisovatelka uchvátila notebook a poslala mi moc pěkný mail.
Tak se s vámi o něj podělím, protože je to hezké čtení.

Ahojky maminko!
Jsme už v Pardubicích u Luďka. Táta, Luďěk a ještě jeden jejich kamarád čekají na dalšího kámoše, tak já sedím v tzv. foto- koutku a ťukám si do tátova počítače. Ano, dovolil mi to :). Čekám na chvíli, až si tu začnou vyhrožovat, kdo koho v hokeji porazí (aha, tak pracovat tam jel, to ať vypráví holubům - pozn. máma) a bude legrace! Doufám, že ti doma není smutno! Chtěla jsem ti ještě napsat, kde jsme byli. Nejdřív jsme jeli k jednomu pánovi do studia. Jeho žena tam má 2 koně! Jednoho shetlandského poníka a jednoho nejspíš nečistokrevného kladruba (poznala jsem to podle klabonosu). Chtěla jsem se s nima skamarádit, ale klabonosák dělal, že tam nejsem a poník se chtěl kámošit, ale bál se elektrického proudu v plotu. Já jsem 2x dostala ránu. V tom studiu jsem si ještě hrála na tátovym dotykáči. Plácala jsem si se žirafou (taková infantilní hra na mobilu - pozn. máma), když táta řekl:
"Tak už nech tu žirafu a jedem." Pak se ještě kouknul na majitele toho studia.
"Je jí 10 let a ještě si plácá s žirafou!" a šli jsme k autu.
V autě jsem tátovi na oplátku řekla:
"No a co že si plácám se žirafou, když už je mi 10. Tobě je 35 let a taky si s ní plácáš!" Je to pravda! Já jsem ho viděla !
No, pak jsme se jeli najíst. (A jéé, Luďěk a táta už hrajou, tak schválně.) Měla jsem smažený sýr s kroketami a představ si! Byl to velkej talíř, dva smažeňáky a malá miska plná kroket a já to celý snědla!!! Potom jsme jeli za takovým pánem, co má ve svém (bohužel se nedá říct byt, asi tam ani nebydlí) skladišti děsnej bordel. Já jsem si zatím, co oni tam něco probírali, pujčila tátův dotykáč (Zase :D) a koukala jsem se na jeho fotky. Viděla jsem tam ta štěnátka, jak pořád kňučela (fotky z návštěvy u tátova spolupracovníka, který chová retrívry a akorát měli malá šťěňata - pozn. máma) . A zjistila jsem, že mi to docela sluší s culíkem! Uvažuju o tom, že si ho zase budu dělat.
No, pak jsem se dozvěděla, že ten pán je bývalým zvukařem kina Centrál. Totiž, to kino nemá dostatek peněz, takže končí :( . Pak nám ještě nabídl, že nám ukáže kino. Nejdřív nás zavedl do sálu. Byl obrovský!!! Přes plátno byla přetažená opona. Mělo před sebou ještě takové podium. A na tom podiu bylo něco jako hrobeček. Byla tam umělá kytka a na ní maličký náhrobek a na tom napsáno: Vše, vše končí, nic netrvá věčně. Totiž to kino bylo dřív nejlepší v evropě. Pak nás pán zavedl do promítací kabiny nahoře. Byl tak hodný a kvůli nám dal čudlík na roztáhnutí opony a rozsvítil. Pak nám ukázal ty stroje, kterými se promítá. Trvalo to docela dlouho a pak ten pán zase nechal oponu zatáhnout. Bylo mi smutno, když se zatahovala a pak se zhasla světla. Jako kdyby se už neměla nikdy roztáhnout ...
Pak mi ten pán dal jeden pásek filmu s začátkem filmu, na kterém ale nic nebylo. To kino mě inspirovalo k napsání nějaké další knížky (stává se z ní asi taky spisovatelka, po kom to má - pozn. máma) . Pak jsme jeli k Lůďovi a šli ještě pro cafee a mlíko. U obchodu byly takové srandovní fontánky, které se střídaly ve stříkání. A táta řekl:
"Schválně jestli to přejdeš, aniž bys byla mokrá!"
Já jsem na to teda šla. Nejdřív jsem jich překročila několik a pak tam byla jedna, která stříkala pořád. Tak já jsem šla z druhé strany. Tam těch stálých bylo víc. Tak jsem je přeskočila, rychle jsem přešla ty netekoucí a vyhrála jsem!! V Pardubicích je hezky. Teď přišel poslední kamarád. Tak papá :)

Klára ;)

0 Komentářů
Dne 23 Jul 2012 napsal(a) elka

Opiš "{first}, {second} a {third}" písmeno červeného slova do rámečku:
"{r-letters}" → {letter-input}
Jméno:
Xichtík: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

| Zapomeň na mně
Content Management Powered by CuteNews


Díky vám všem, kdo jste ocenili naší společnou práci a napsali nám pár řádek do Knihy hostí. Díky těmto zápisům jsme alespoň získali představu o tom, kdo naše stránky čte. Vždyť dělat stránky jenom tak, aniž by je někdo četl, by byla přece hloupost. Nově můžete reagovat jednotlivě na každý článek.

Aktuální (pí)dění

Rodinný archiv

Kniha návštěv


Galerie

Odkazy

  Přístupů na stránky: