Vítejte na znovu oživeném a trochu aktualizovaném PupajzWebu. Stále jsou tu vítani všichni Šafaříkovic, Julákovic, Klimešovic, Kurandovic, Turečkovic, Skorkovských a taky přátelé a kamarádi naší rodinky, kteří si občas rádi přečtou, co že se to u nás zase děje.

Předvodní
(v kategorii Ze života rodinky)

... zatímco u nás doma vrcholí zuřivé přípravy na vytouženou dovču.
V obýváku se vrší různé hromady a hromádky čehosi, co má být nezbytná výbava každého vodáka. Občas si říkám, že přes noc ty kupky asi sami bobtnají, přece večer toho, u všech rohatých, nebylo tolik !!
Ta pravá sranda nastane, až v pátek dovalíme 4 ušaté barely a budem se snažit haldy věcí do nich narvat. Copak když se cestuje pěkně pohodlně autem, kterému je celkem šumák, jestli v kufru veze 3 kufry nebo kufrů 5. Osoby na zadních sedačkách se taky dají pěkně zabarikádovat zavazadly a kdyby řidič neměl před sebou ten pitomej volant, tak na klíně bude mít dost místa na přepravu nějaké drobnější bagáže, kupříkladu manželčina kufru na klobouky nebo autoledničky. Jenže taková "kánohéha" má přece jen omezenější nákladový prostor. Takže už dopředu tuším, že dvě třetiny věcí, které s sebou ale nutně, nepostradatelně a bezpodmínečně musíme mít, s námi nejspíš cestovat nebudou.
Určité obavy mám i o složení naší rodinné posádky.
Nejstarší člen výpravy, tedy já, jsem sice část školních prázdnin strávila zoufalými pokusy o pádlování, nadáváním na kormidelníka a četným vyléváním vody z lodi, kterou jsme z posledních sil vytáhli na břeh poté, co jsme se potupně cvakli (pro nevodáky - to není o vzájemném ťuknutí dvou panáků chlastu ani o vrzání zubů, tak se říká tomu, když se třeba posádka špatně dohodne, na kterou stranu se má pádlovat a následkem toho se jejich loď trochu splaší a vyklopí do řeky všechno, co má na palubě, špatně uložené poslední sirky nevyjímaje). Dokonce jsem jeden rok dostala důvěru řídit loď z kormidelnické lavičky a jako hnací jednotka mi byl přidělen pubertální klučina, který měl dělat toho, co musí pádlovat a jinak držet pusu. Chlapec vypadal celkem dobře, nějaké ty svaly mu už taky vyrostly, takže se zdálo, že se nám pojede dobře. Brzo jsem zjistila, že pádlování ho zajímalo jen okrajově. Můj povedený háček - žáček se nejvíc (k mé velké smůle a zklamání) zaměstnával žvaněním o přírodě a koukáním kde co lítá, roste a co by se mělo životně ochránit. Tato činnost mu šla už tenkrát dobře, dneska je to náš přední zoolog a ochránce přírody (dokonce snad za to dostal i nějakou cenu či co).
Jejda, to jsem nějak dost odbočila. Ať tak nebo tak, vím, že řeka se sjíždí po proudu a taky jak držet pádlo, ostatní vodácké znalosti a dovednosti už značně zapadaly prachem. Snad se mi povede je co nejdříve zbavit četných pavučin, určitě nejpozději před nějakou těžkou šlajsnou neboli jezem.
Slečny dcery se sice chlubí, že byly na dvou vodáckých táborech, letos dokonce Kristýna nadšeně psala, že už umí kormidlovat. Dá se ale nejspíš čekat, že budou dělat na příslušných plavidlech ubohé podřízené.
Nejslabším článkem bude asi (asi určitě) náš taťka. Na palubu kánoe vstoupl toliko jednou a hned zase rychle vystoupil s poznámkou, že je to nějaký vratký. Taky má jednu drobnou "závadu" v hlavě (nemá o kolečko míň, jak by si někteří škarohlídi mohli myslet, jen nesrostlou díru v bubínku ušním), kvůli které se odmítá ponořit pod hladinu od paty až po poslední vlásek, že by mu jinak šlouchalo nejen na maják, ale i uvnitř. Když má zvukař porouchaný "poslouchací aparát", to není pravda úplně šikovné, ale komplikací to moc nepřináší. Tedy aspoň při běžném životě. Ale na takovém vodáckém výletě, to bude asi potíž. Nejspíš si bude muset pod kšiltovku namontovat balónek z pouti (růžový bude nejlepší), aby mu v případě ztroskotání hlava zůstala poslušně nad hladinou. Protože co potom s takovým háčkem, kterému cáká voda v lebce a ne za pádlem.
Naštěstí na tu vodní výpravu nepojedem sami, takže se určitě najdou trpěliví a chápaví kormidelníci, co na nás nezkušené i trochu zkušené háčky budou hodní, milí a nebudou nás mlátit. Když už, tak ne pádlem na plocho.
A jakou že to řeku budeme tedy splouvat ? Krásnou a místy i divokou Sázavu. Matně si pamatuju, že jsem ji, před spoustu let, už jednou jela. Tedy jela ... tenkrát jsme na řece dělali všechno možné, jen ne seděli v lodích a pádlovali. Dodatečně byla naše výprava nazvána "Sázava pěšky". Tak doufám, že letos se taková smůla nebude opakovat. Ale jak tak koukám z okna a na předpovědi rosničkářů, bude vody dost dost. A to jak pod námi, tak asi i nad námi. Tak nám držte palce, aby se příští povídání nemuselo jmenovat "Podvodní aneb totálně promočené".

0 Komentářů
Dne 30 Jul 2012 napsal(a) elka

Opiš "{first}, {second} a {third}" písmeno červeného slova do rámečku:
"{r-letters}" → {letter-input}
Jméno:
Xichtík: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

| Zapomeň na mně
Content Management Powered by CuteNews


Díky vám všem, kdo jste ocenili naší společnou práci a napsali nám pár řádek do Knihy hostí. Díky těmto zápisům jsme alespoň získali představu o tom, kdo naše stránky čte. Vždyť dělat stránky jenom tak, aniž by je někdo četl, by byla přece hloupost. Nově můžete reagovat jednotlivě na každý článek.

Aktuální (pí)dění

Rodinný archiv

Kniha návštěv


Galerie

Odkazy

  Přístupů na stránky: