Každý den se člověk potkává s řadou různých podivných existencí, ať už z očí v oči (to nebývá nic moc) nebo po vynálezu pana Bella (to už je lepší varianta).
Klasická situace - otravný přístoj na stole zacvrliká a já to musím chca nechca zvednout. Jsem tu přece pro lidi. Odrmolím úvodní představování, že aby ten na druhém konci drátu věděl, s kým že má tu čest.
"Mohl by mluvit s panem xxx," a řekne jméno mého kolegy, navíc ve zkomolené variantě, která mně vždycky rozpálí do běla.
"Pan xxx tu není. Můžu Vám nějak pomoct ? A promiňte, přeslechla jsem Vaše jméno."
Dočkala jsem se překvapivé odpovědi:
"Já nemám jméno !" a praštil telefonem.

Hurá !! Konečně se někomu podařilo osobně mluvit s panem "Pardon to je omyl ... ", s autorem dopisů bez podpisu a kupy nevyžádaných mailů. Škoda, že toho neřekl víc.

0 Komentářů