Během roku, zvlášť když se chodí do školy, musí naše holky dodržovat trochu vojenský režim, zejména budíček a večerku, rajóny jim většinou odpouštíme
O to větší volnost jim pak dopřáváme v poslední den roku. To můžou být vzhůru, dokud neodpadnou, což se jim hrozně líbí. Jen pro nás je to trochu horší, protože s nimi někdo musí být vzhůru.
Letošní silvestr se opravdu vydařil, Klárka připravila pohoštění, které jsme s chutí zbaštili, šli jsme ven pouštět rachejtličky, o půlnoci tradičně vyletěl špunt od dětského šampáňa ... prostě rodinná pohoda. Do hajan jsem si zalezla s knížkou kolem půl druhé, za chvíli se přišla zahrát Klárka a vzbudily jsme se až ráno. Honzu jsem potkala v koupelně, pod očima měl pěkné pytle a vypadal dost rozladěně.
"Co se ti stalo," ptám se svého zákonného chotě, protože jak známo, rozvrzaný manžel věští nějaké problémy, které většinou svede na svou ženušku.
Honza se zašklebil a povídá:"To malý zvíře koukalo na Pepka námořníka," zabručel informaci o činnosti naší menší dcery.
"Na tom snad není nic špatnýho," odpovídám udiveně.
"To určitě není, ale ona koukala do půl čtvrtý do rána !"
