V době, kdy byla zima ještě daleko za humny a stromům se krásně zbarvovaly listy, usoudili jsme, že musíme něco udělat pro své zdraví, nejlépe když se budeme mít nějaký pohyb. Tím myslím víc než ťukání prsty na klávesnici nebo ovladači televize. Tak jsme hromadně vyrazili na cyklovýlet na Šumavu a rovnou na celý víkend.
Náš chytrý taťka, který má pohyb na bicyklu skoro stejně rád jako sníh za krkem a na kolo by vlezl pouze v sebeobraně, se z celé akce vykroutil se slovy, že má nějakou práci. Naštěstí nás jela opravdu hromada - babička a děda z Vinohrad se odvážili oprášit své znalosti cyklojízdy a přidala se i celá rodinka Klimešů. Tedy ne úplně všichni, to by asi vypadalo jako Závod míru, ale jen ti letovští.
První etapa byla sice po kolech, ale na benzínový pohon. Cíl naší cesty se nám trochu schovával a než jsme našli v té tmě správnou cestu, pěkně jsme kufrovali. Odměnou bylo ale úžasně malebné stavení s osobním uvítáním nejdřív spíš vítacím než hlídacím pejskem a potom i samotným panem majitelem. Po té dlouhé štrapáci z Prahy jsme moc rádi zapadli do místních kanafasů a nechali jsme si zdát o samotném cyklovýletě, který nás čekal v sobotu.
Druhý den ráno bylo svoláno celé mužstvo (a ženstvo) na poradu, kam že to vlastně pojedeme. Po četných návrzích, kdy by trasa měřila jenom 50 km
, jsme vzhledem k věkové sestavě pelotonu zvolili mírnou trasu bez velkých kopců a se zajímavými zastávkami na trase. Než se zavelelo "Ke strojům !", některým z nás neodbytně zněla v hlavě písnička, ve které se mimo jiné zpívá "Sláva, ukradli mi lýýýže !", tedy její bezsněhová verze se zcizením bicyklu místo prkýnek. Ale pivaři, totiž cyklisti, neradujme se, byla to opravdu jenom písnička. Především menší cyklisti, v našem případě cyklistky, se už nemohli (tedy nemohly) dočkat, až vyrazíme. Takže naložit Vincenta do vozíku, zapnout helmice pepice a 3 - 2 - 1 - start !!
Naše dopolední etapa po lesních a polních cestách probíhala klidně a všichni jsme se těšili na zasloužený oběd. Unavení jsme rádi slézali z kol před lesní hospůdkou a spěchali jsme dovnitř, co nám naše unavené končetiny a osezená pozadí dovolila. Jenom Vinckovi se na baštu moc nechtělo, na rozdíl od nás se potřeboval proběhnout. Děda na něj zkoušel různá lákadla: půjdeme za maminkou, za tatínkem ... všechno marné, odpověď byla vždycky kategorické "Ne !" Tak zkusil něco chlapštějšího - jdeme na pivo. V tu chvíli se vnoučkovi rozzářila kukadla a už mašíroval do putyky.
Po dobré baště jsme opět nakopli své dvoukolové oře a vyrazili. Odpolední pohodu nám ale trochu zkazily dva nepěkné karamboly.
V klidu si to šlapeme po klidné lesní asfaltce, když tu zasviští pneumatiky na asfaltu a pak se ozve dětský pláč ... ne, nebojte se, to jenom Žofie moc prudce použila přední brzdu, její stroj se splašil a vymrštil k obloze své zadní kolo. Malá cyklistka pochopitelně přeletěla elegantně řídítka a neelegantně skončila na asfaltu. Po důkladné prohlídce bylo naštěstí zjištěno, že kromě pár strupů a pěkného šoku se jí nic nestalo.
A jak to bylo dál ? No to se dozvíte příště ...
PS.: Reklamu sice na našich stránkách neprovozujeme, ale pro tentokrát ráda udělám výjimku. Celý víkend se o nás úžasně starali na téhle adrese http://www.malikovskydvur.cz/cz/index.html .
Pokud chcete strávit klidný víkend nebo i celý týden v krásné jihočeské krajině, vřele doporučujeme.
