Dnes mi kolega vyprávěl úžasnou příhodu. Kráčel si to v klidu a v pohodě po ulici. Před ním si to štrádovali dva páry lidí - dvě dámy a pak páreček. No ne že by po ulici šly dva kusy té báječné uzeniny Prostě pán a paní. Proti nim šel jakýsi pán, který nevypadal nijak výjimečně. Každopádně oba páry na protijdoucího gentlemana koukali s vykulenými kukadly a sanicí spadlou až na hrudník.
Proč na toho pána tak zírají, vrtalo kolegovi hlavou. Když se ten mužský přiblížil i ke kolegovi, důvod údivu byl jasný. Chlápek si polohlasně, ale naprosto zřetelně prozpěvoval:
"Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit ... "
Kolega jako přes kopírák udělal stejný obličej jako předešlí, že si ani neprohlédl, jestli vyzpěvující byl chlapec jak má být.

0 Komentářů