Každá kuchařinka, a to i ta méně zkušená, ví, že vynález pana Papina je vítaný pomocník do každé domácnosti. Třeba když se rodinka těší na flák hovězího s nějakou mňam "omajdou", náš milý papiňák dokáže i z masa pocházejícího z krávy typu důchodkyně vykouzlit měkké masíčko a ne nejedlou podrážku.
Ovšem jsou i takové pochutiny, které by se v tom šikovném hrnci nejspíš ani vařit neměly. Jedním z nich je obyčejný hrách. To si jednou (za hlubokého totáče) kolegův strýc chtěl uvařit dobrý sladký hrášek. Popadl starý model hrnce z poctivého hliníku, naplnil zelenými hrachovými kuličkami a vodou. Pak už jen zavřel poklici a těšil se na baštu. Mezitím vedle aspoň slintal při práci na kusu uzeného (sakra, mně honí mlsná
). Co však čert (a následně strejda) nechtěl, potvůrka ventil byl asi nějaký ucpaný. A tak místo aby se točil pěkně do kolečka, chvíli se trochu nadouval a pak vystřelil ke stropu jako raketa. Do sousední místnosti byla slyšet jen strašná rána a pak zlověstné ticho. Vyděšený synovec se přihnal do kuchyně a tam se mu naskytl úžasný obraz: nadskakující hrnec, zkoprnělý strýc a nad sporákem visel od stropu úžasně zelený krápník. Natlakovaný obsah nádoby totiž nevyrazil pokličku, ale protlačením svého obsahu zkrs díru po ventilu vyrobil z hrachu perfektní kaši.
Když se řekne, že lustěniny jsou nadýmavého až explozivního charakteru, většinou si pod tím představí ... no vy víte co. My někteří ale víme, že to může mít i úplně jiný význam.
