Že máme doma šikovnou violoncellistku, to je dobře známo. Nadšení z krásného nástroje Kristýnce ale moc dlouho nevydrželo. A cvičit každý den ? Neznám snad žádné dítě, které by se do téhle aktivity hrnulo. Malá umělkyně navíc rezolutně prohlašovala, že ".. na koncertech hrát nebudu v žádným případě, na to zapomeňte !" Zkoušeli jsme jí "ukecat", ale tohle dítě je značně tvrdohlavé, takže to by spíš dřív kvetly hrábě.
První přehrávka cellové třídy přišla hned na podzim, tak jsem to aspoň zkusili. Bohužel jediná muzika, kterou "čelistka" vyloudila, byla pěkně uplakaná. Takže první podání nevyšlo.
Po nějaké době přišla Kristýna s novinkou, že budou mít vánoční besídku a co víc, že na ní bude hrát. Když se jí Honza zeptal, jestli bude hrát prší nebo domino, mohutně se zamračila a spražila ho informací, že bude šmydlat na cello. Vzhledem k úspěchu na přehrávce jsem tomu nedávala moc šancí. Pokus na nečisto na generálce se konal, ale když pak došlo na věc, tak byla zase jenom slzavá etuda.
Když se přiblížilo jarní ZUŠ hromadné viollončení, doufali jsme, že třeba do třetice všeho dobrého by se to mohlo povést. Malému strašpytlovi byla před výkonem předložena meducína ve formě malé žluté kuličky a ujistili jsme jí, že to je zaručená pilulka proti strachu. Piňda piluli (vitamin B a dobré placebo je na světě
) poslušně spolkla. S napětím jsme čekali, jak to celé dopadne. Na Kristýnku mělo dojít na třetím místě. Celé vystoupení obou předcházejících umělců bylo doprovázeno tichým štkaním. Ne snad že by hráli tak, že by to diváky dojalo (většinou to spíš byla takové kočičárna, že poslouchat to moc nešlo)
Snad díky té šikovné pilulce, snad kvůli tomu, že jsem jí tam trochu dostrkala, malá cellistka se doplakala až na prkna, která v jejím případě znamenala uměleckou produkci. A pak se začaly dít zázraky. Kristýna uchopila nástroj i šmytec ... tedy smyčec a usedla. Nejdřív byla sice na programu sloní serenáda pro kapesník a nos s doprovodem krokodýlích slz, ale hned potom se sálem rozléhala krásná, nefalešná písnička hraná soustředěnou a NEPLAČÍCÍ holčičkou ! Následoval zasloužený a mohutný potlesk, za který by se nemusela stydět ani Česká fidliharmonie po koncertu v Rudolfinu.
Všichni doufáme, že to nebyla jen náhoda a že příště to bude už bez bréče.
