Obě zvířátka se zdárně zabydlela ve svém domečku (tedy spíš paláci). Už mají prozkoumáno všechno a už pilně pracují na drobných úpravách, ke kterým používají zásadně svoje hlodáky.
Někdy před vánocemi jsme se s nimi jako obvykle mazlili a nechávali jsme je běhat po stole a po lidech. Protože nejradši mají šimrání na bříšku (hlavně ode mně), tak jsem je drbala furt pryč. Najednou jsou zjistila, že ta oblast u ocásku je u jednoho zvířátka dost jiná než u druhého. Nastalo velké srovnávání, hledali jsme všechny možné obrázky, až jsme nakonec zjistili, že jedna osminka je osmák! Takže z Rebeky se stal Bek, osminka Lili si nechala svoje jméno.
Teď ale babo raď, co s touhle situací dál. Představa malých pištících kuliček se nám moc nezamlouvala, hlavně mezi příbuznými se tohle spojení nedoporučuje ani u lidí (vzpomeňte třeba na Habsburky, tam se vyskytovalo pár opravdu "inteligentních" jedinců), natož u osmáků. Paní chovatelka nám říkala, že kastrace se u osmáků nedělají, což nás opravdu potešilo ... Obvolali a obmailovali jsme pár zvířecích doktorů, kteří nám našteští řekli, že takový zákrok se dělá i u hlodavců jako osmíci. Různili se ale informace o tom, od kdy vlastně se může přihodit, že by Lilinka najednou tloustla a tloustla a najednou bysme měli v kleci překvapení. Paní chovatelka říkala, že až někdy v 9 - 10 měsících, naše chytrá kniha ale psala, že kluci osmáci si můžou vytvořit potomky od půl roku, osmáčí slečny už od 4 měsíců. To bylo ještě pořád v limitu. Jedna milá paní (vlastně slečna) doktorka nám ale na informaci, že osmáčkům je 2 a půl měsíce, řekla, že máme dávat pozor, že už by ti naši šikulové mohli začít pracovat na potomstvu. To se sice hezky řekne, ale udělat to už bylo horší. Návrh, že budeme držet hlídky u klece a odhánět je od sebe, bohužel padl a zavřít jedno zvíře do malé přepravky taky nepřipadalo v úvahu. Tak jsme se museli spolehnout na šteští, že těch pár dní od objednání do samotné operace Beka přejdou všechny chlípné myšlenky a choutky.
Pacienta jsme pak odvezli k té chytré slečně doktorce (prý je odbornice na myši, krečky, osmáky a jinou hlodavou havěť) a s těžkým srdcem jsme ho tam nechali, ať dělají, co umí. Samotný zákrok prý proběhl rychle, ne snad, že bysme byli u toho, ale doktorka brzo volala, že Bekulda se vzbudil a rejdí po kleci. Zpátky jsme pak dostali lehce se kymácejícího myšáka s elegantně vyholenou částí bříška, ze kterého mu koukali dvě nitky. Večer strávil pospáváním na střeše domečku a na šťouchání svojí sestřičky, že aby šli běhat v kolečku "z vysoka dlabal". Druhý den už to byl zase ten stejný uličník, který okouše na co přijde a nejradši baští slunečnicová semínka. O nitky na svém bříšku se postaral přesně podle příkazů slečny doktorky, pěkně je ukousal a během jednoho běhání po lidech jsme mu zbytky vytáhli.
Vypadalo to, že tím mají osmáci od doktorů (i když šikovných a milých) zase na dlouho pokoj. Bohužel jsme zjistili, že kromě našich dvou chlupatých miláčků bydlí v kleci také docela dost malých červených a dost kousavých potvor. Ty mrchy koušou nejen právoplatné obyvatele hlodavčího příbytku, ale pochutnávají si i na nás lidech, hlavně na Kláře. Chuděra má různě po těle pupence jak kdyby měla znova neštovice. Takže osmáčci budou zase cestovat k milé slečně doktorce, aby nám poradila, čím ty kousavé potvory zničit a osmíkům i nám ulehčit od věčného drbání.
Abych nezapomněla, jedna hodně čerstvá novinka, která se uskuteční zítra, když všechno dobře dopadne. Pojedem si pro třetího nájemníka do osmáčí klícky, tentokrát doufáme, že to bude opravdu slečna a ne "možnáholka" s dodatečně nalezeným pinďíkem. To by pak kromě novorozených myšáků a myšinek docházelo k docela těžkým bojům mezi starousedlíkem Bekem a tím přivandrovalcem.

0 Komentářů