Hodně dětí spíš v předškolním věku rádo používá tzv. fekální průpovídky a drobné "plynové" nehody, zvláště hlasitějšího charakteru, je přivádějí k záchvatům smíchu. Naší menší ratolístce to k naší nelibosti vydrželo až do mladšího školního věku.
Nedávno barvitě líčila svou úpravu nějaké pohádky, kde se princeznino zakletí projevovalo mocným krkáním, pšoukáním a dalšími společensky trapnými projevy. Opakované jsem na ní naléhala, aby ubohou hrdinku tak netrápila a přisoudila jí obligátní proměnu třeba v žábu nebo ve strom (ani jedno není tak zapáchající), ale to by se spíš na zdi udržela ta kulatá zelená luštěnina. Když už mi začaly docházet nápady, jak to nebohé následnici trůnu aspoň trochu ulehčit, odevzdaně jsem konstatovala:
"Kristýno, ty jsi ale kanál !"
Odpověď byla dosti nečekáná.
"No to teda nejsem, mami, vždyť nemám poklop !"
Myslím, že se ale brzo po nějakém ohlédnu. Šance, že z těch fekálností v dohledné době vyroste, je poněkud v nedohlednu.

V další příhodě je hlavním hrdinou zase Kristýna. Kromě zvyklostí popsaným v předchozím odstavci má také daleko užitečnější koníčky. Třeba jí hodně baví vaření, neúnavně mi chce pomáhat při kuchtění a jde jí to opravdu dobře. Celý oběd klidně zvládne udělat skoro sama (s mojí drobnou dopomocí). Ale třeba chutný toust k večeři udělá jedna dvě. Nese si lákavě vypadající dobrůtku ke stolu, když tu jí popadne "praštěná" a že prý k tomu udělá svatební obřad. Toustík bude ženich a Kristýna pak všechno ostatní - nevěsta, oddávající i muzika. Kuchyní se rozléhá svatební pochod (troubením na hu... pusu to stačí) a nevěsta nese obřadním krokem ženicha ke stolu (pivaři neradujte se, pozor, v životě to bývá obráceně :-)) ) Následují obligátní otázky "Berete si zde přítomného/přítomnou dobrovolně" (ženichovo mlčení se bere jako souhlas). Celý ceremoniál je zakončen prohlášením:
"Tímto vás prohlašuji mužem a ženou. MŮŽETE SEŽRAT ŽENICHA !"
Kdo by na začátku tušil, že se to zvrhne v rituál dle kudlanky nábožné.

Nejen děti, ale i náš tatínek pronese občas nějakou tu perlu.
Představte si klasickou situaci - venkovní parkoviště u "samoposluhy", potřebujeme vyjet, ale v pokračování v jízdě nám brání jiné vozidlo. A aby toho nebylo málo, tak "bez řidiče". Naštěstí sice s řidičkou, ale kdyby za volantem seděl třeba cvičený šimpanz, nejspíš by to dopadlo líp. Osoba u volantu je hodně blonďatá (na hlavě i na rozumu), přískoky vpřed dohopsá k místu, kde se musí rozhodnout, kam bude pokračovat dál. Jenže madam neví, jen stojí a hlavou dělá pohyby jak na tenisovém zápasu. Honza jí chvíli znuděně sleduje a pak pro sebe pronese:
"Tak jak, pipino, kam pojedeš ? Do nebíčka, do peklíčka nebo jenom do křovíčka ?"
A jestli se ještě nerozhodla, tak tam čumí doteď.

0 Komentářů