Čas zase oponou trhnul a na konto života dvou z členů naší rodinky se zase připsala jedna čárka. Těmi štastnými je náš taťka a moje maličkost. Táta Honza nám běhěm času dozrál do krásné číslice 36, přesně se tak stalo 7. května. Moje tělesná schránka dospěla do schátralosti odpovídající číslům 3 a 9, což matematicky je sice 12, ale v mém případě obě číslíčka se ne a ne dát dohromady a chtějí být potvůrky za sebou. Tahle skutečnost nastala právě dnes. Oba jsme si krásně užili "mechechata", která ostatní naši příbuzní s láskou připravili. Na chutných dortících jsme si mlaskli a i četné dary jsme dostali. Honza měl určitě největší radost ze zvukařské knížky. Její název vám nikomu nic neřekne a předpokládám, že by málokdo z nás pochopil, co že nám pan autor chtěl říct. Mimo jiné proto, že všechno je psáno anglicky. Mně osobně udělalo velikánskou radost nejnovější CD Spirituál Kvintetu (je skoro ještě mokré, vyšlo před týdnem), které pojmenovali Čerstvý vítr. Osobně musím říct, že tahle skupinka zraje jako to nejlepší víno, co na tom, že někteří z nich mají na svých hřbetech nepočítaně křížků a značka SK letos funguje už neuvěřitelných 52 let. Nabrali do svých řad nové lidičky a je radost to poslouchat. Jestli vám tenhle typ muziky není úplně proti srsti, vřele doporučuji pořídit si taky jeden ten lesklý kotouček. Spolehlivě funguje jako první pomoc na všechny splíny a stesky. Mně se tihle nevítaní návštěvníci určitě obloukem vyhnou, sjíždím cédéčko snad po desáté za poslední dva dny.
--------------------------------------------------------------------------------------
Aby toho nebylo tak málo, přidám jednu příhodu ze zcela nedávné doby.
Určitě je mezi vámi spousta těch, kteří pasivně holdují trochu studené hře, při které se po ledové ploše honí 10 pánů na bruslích a šťouchají do černé gumové věci. Náš táta určitě patří mezi nejskalnější fanoušky téhle sportovní podívané. Když frčí sezóna jak v naší lize, tak především v té zámořské, bedlivě sleduje, jak si vedou zejména jeho milovaní Blesci z městečka Tampa Bay na Floridě. V letních měsících se u něj projevuje těžký absťák, kdy smutně kouká do mrazáku, aby si připomněl, jak vypadá led, aspoň na počítači honí kreslené panáčky na viruální ledu a tužebně vyhlíží začátek dalších bojů o hokejový pohár. Tyhle dny si ale spokojeně pomlaskává, protože se hraje světový šampionát. Téměř každou volnou chvíli tráví před televizí, jásá nad každým gólem a když pánové hrajou jako ponocný, tak to patřičně sžíravě komentuje. A když si užívá hokejové hody, tak se kolem musí chodit po špičkách.
Před pár dny jsem měla dost špatný den. Završila to příprava "večerního krmení" pro tu moji smečku. Povedlo se mi rozbít oblíbenou porcelánovou misku, takže jsem rychle sbírala střepy a nadávala jako špaček. Klára se nemohla se dočkat, až dostane svůj talíř s baštou, takže ho nedočkavě očekávala rovnou u sporáku. Potvora talíř chtěl být u stolu nejspíš první, takže se tomu hladovci vysmekl z rukou. Protože ale nemá křídla, tak ho pochopitelně zemská přitažlivost přivedla do třeskutého kontaku s podlahou a jídlo ho následovalo o kratičkou chvíli pozdějc. Prostě pořádně hlasité třesky a pak i plesky v reálném provedení. Chca nechca jsem musela zakleknout a celou kuchyň včetně způsobené spouště pěkně vytřít, že aby se nám nějaký ten střípek nezapíchnul do nohy nebo i jinam. Když jsem byla asi v půlce podlahové očisty, Honza se na chvíli otočil od modravého světélka televize a podivil se:
"Mámo, ty jsi pilná včelička, co to, že jsi se dala takhle pozdě ještě do vytírání?"
Na odpověď, že je to přece jen bezpečnější, když došlo k dvojnásobnému třískání nádobí, vytřeštil oči do velikosti hokejových puků a udiveně se zeptal:
"Vy jste rozbily nějaké talíře ?? A to jako dneska večer ??"

Umět se takhle odhmotnit a cele se ponořit do nějaké činnosti, to by mu mohl jeden závidět.

0 Komentářů