Tedy pochopitelně roku školního.
Jak praví klasik:Vysvědčení, vystrčení, vystrčení za dveře, bude dobrá večeře.
Jestli na naše holky čeká taky nějaká ta bašta, to se mělo teprve ukázat. Podle předběžných a a poněkud neúplných informací ze vzdělávacího ústavu, kam slečny pilně docházejí (jak pevně doufáme), to mělo dopadnout celkem dobře. Ale čert tomu věř, co když vyděšené žákyně nám pravou pravdu zatajily a na úředních lejstrech se budou krčit baňaté trojky nebo třeba i něco horšího.
Naše obavy se naštěstí nepotvrdily. Matematická dvojka nás neminula ani v jednom případě. U Kláry se to tak nějak dalo čekat. Když se totiž ocitne tváří v tvář matematickému problému a výsledek se nějakým zázrakem neobjeví v její sličné hlavince tak do 30 vteřin, přestane jí vyřešení zajímat. Dobrat se pak kýženého "x=" je lítý souboj mezi otráveným počtářem, tedy počtářkou, a tvrdohlavým příkladem, který ale ani trochu nespolupracuje.
Kristýna obdržela ještě další chvalitebnou a to z jazyka mateřského. U údaje "Jazyk anglický" se skvěla jednuška v celé své kráse. Kdyby se ale náhodou u kolonky "Jazyk český" (bylo to normální vysvědčení, takže předmět "Jazyk uzený" nebyl do osnov ZŠ zahrnutý, tedy aspoň zatím) náhodou taky tyčila výborná, nejspíš bych musela navštívit paní učitelku a předvést jí cár papíru, co Kristýna naškrábala a poslala, klidně to vydávajíc za dopis ze školy v přírodě.
Předně jsme se dozvěděli, že je to tam divný, protože jim v hotelu asi straší. Někdo nebo něco jim často klepe na dveře, ale pak tam nikdo není. No, dozvěděli, museli jsme to pracně vyluštit. Pisatelka si všechno dost zkomplikovala už tím, že nepsala "psace", ale písmenky jak z novin a knížek. Že slova máma a táta jsou podle ní vlastní jména a logicky musí začínat velkým M a T, to by asi ještě šlo. Taky všechny "hacky a carky" se nejspíš lekly a v děsu prchly, počítám že někam, kde se jim bude víc líbit nebo kde budou aspoň trochu k něčemu. Slovu "když" se ani jednou nepovedlo uhlídat si neposedné "ž" a tak na jeho konci se vždycky kroutilo "š". Když dopisovatelka chtěla čtenáře informovat, že za dveřmi bylo pusto a prázdno, asi jí slovo "nikoho" nepřipadalo dost pádné a tvrďácké a musela to zdůraznit pořádným "y". Nejhůř dopadlo písmenko "t", jeho nožička byla pokaždé otočena na úplně opačnou stranu, než by se dalo očekávat.
Na konci na nás ale vybafl teprve pořádný hlavolam. Poslední věta zněla "A ještě mědolínet." Pěkný oříšek, co, a nejen překladatelský. Že by to bylo nějaké tajemné zaklínadlo na případné bubáky ? Nebo to klidně mohla být tajná šifra. Po dlouhém a ještě delším mozkolámání jsme to nakonec přece jen vyluštili. Museli jsme ale přijít na to, že chudák třetí písmeno nemělo mít mravenčí zadeček, nýbrž pěkně baňaté bříško, takže z toho rázem bylo "bolí". A net ? To prosím nebyla zkrácená forma světové informační sítě v počítačích, ale obyčejný nehet.
Jak jsme si ale měli vysvětlit prapodivné čmárance a škrtance na různých místech papíru, všechna písmenka byla nakloněna hned na jednu, hned zase na druhou stranu, jak kdyby se obálkou prohnal tajfun. A co víc, na druhé straně papíru byl veliký smajlík, který se vesele netlemil, ale zlověstně se šklebil a pouštěl hrůzu.
Že by jim v baráku opravdu strašilo ? Kdo ví ...
Huuuáááááááá !!!

PS: Na našem ... dvoře, všechno to krákoře ... jejda, nějak jsem se zasnila. Takže ne "Na", ale "V" našem notebooku neboli noťasu taky nejspíš straší na věži, tedy spíš v procesorech či jak se všem těm součástkám nadává. Tenhle článek se mi povedlo, pochopitelně nechtěně, dvakrát smazat, než se konečně uložil.
Je to dneska těžká práce ...

PS2: Jen pro úplnost, obě studující, navzdory občasným neúspěchům, zdárně postoupily do dalších ročníků. Menší slečna do čtvrtého, ta větší do pátého a tedy už na druhý stupeň. Strašně to letí, až se rodič diví.

0 Komentářů