| Ještě
před malou chvílí na tomto místě byla noticka, že zatím se nám Pupík
zatím nenarodil, takže není proč sem psát. Jenže teď už je všechno
jinak. Původní text jsem dopsal asi v 0:25 AM. Asi o deset minut později
volala Elka z porodnice, že má kontrakce po 6-ti minutách a že jí
natočí monitor. Další telefonát o 20 minut později už byl naléhavější
a tak jsem vyjel. Žižkov-Krč za 17 minut IMHO není špatný čas. S pěnou
u huby (u výfuku) jsem dorazil do porodnice, kde mě ale sestřička
nechala čekat a později přišla s tím, že mě Elka zavolala moc brzy
a že mám jet domů spát. Blahořečím své prozřetelnosti, že jsem jí neposlechl.
Asi za 10 minut Elku odvedli dolů na sál s tím, že se tam bude asi
hodinu sprchovat, aby se jí uvolnily cesty, tak že je čas. Asi za
necelých patnáct minut (mezitím jsme stačili s podobně postiženým
kolegou probrat naší situaci) přiběhla sestřička, že Elka už je na
sále a kde že sakra vězím. Neměl jsem chuť jí vysvětlovat, že to oni
(ony) mě tam nechali sedět. Co se dělo na sále, bude vědět spíš Elka, neboť já jsem byl v tranzu za ní. Chvíli jsme tlačili, chvíly hekali a otírali čelo. Ta naše neposlušná máma (rozuměj Elka) pořád chtěla dávat nohy k sobě, což porodu zřejmě nesvědčí. Nakonec jsme to všechno zvládli a něco po třičtvrtě na tři se nám narodilo mimčo. Jmenuje se Klárka, váží 3,3 kg a měří 51cm. Na svojí podlouhlý šišatý hlavince má spooustu tmavejch vlasů a narodila se asi s obrovským hadem ... tedy hladem. Totiž celou dobu, než si jí máma vzala na kojení, celých těch asi dvacet minut, prořvala. Marně jí táta chodil chlácholit. Jen zašel za roh, už tu byl křik nanovo. Do dvou hodin po porodu by malou měl prohlédnout pediatr, aby zjistil, zda je všechno v pořádku a Klárka je zdravá. Jestě na závěr, když už holky odvážely na pokoj (nadstandardní pokoje jsou Bohu žel všechny obsazeny, takže zatím jsou v normálních) chytla Elku silná křeč do levého stehna - asi taková opožděná stehenní kontrakce. Když se mi jí snad podařilo rozmasírovat, odvezl saniťák Elku do druhého patra na pokoj (tam Bohu žel už návštěvy - tedy ani já - nesmí). No a to je pro dnešek asi vše. Doufám, že se obě holky brzy zotaví z počátečního šoku a že se budou mít k světu. Je už víc než šest hodin ráno, takže mi dovolte jít spát.
Ještě během těhotenství Honza říkal, že neví, jestli snese koukat na to, jak trpím a tak. Dle jeho sdělení pak na to vůbec ani nepomyslel. Choval se jako naprostý profesionál, jak kdyby jsme rodili ne první, ale už aspoň šesté dítě, tlačil pomalu za mně, když jsem chtěla začít křičet, když jsem neměla, tak mi rovnou zacpal pusu, no prostě úžasný. Takovýho tátu u porodu bych ze srdce přála každé z nás. |
| Skoro by to tady vypadalo, jako že se nec neděje, ale opak je pravdou.
Tradice nám praví, že čím víc se právě narozené dítko oslaví, tím zdravější bude. Pokud je tohle tvrzení pravda, pak se té naší holce budou všechny nemoci vyhýbat. Poslední malá nemoc, která vystrčila svoje drápky ještě, než jsme malou stačili řádně oslavit (teď by si to určitě už nedovolila) je kojenecká žloutenka. Tuhle novorozeneckou nemoc má víceméně každé mrně, některé víc, jiné míň. Ani Klárka se jí nevyhnula, takže nám jí v porodnici ještě trochu "dopékají". Jinak Elka se prý už krásně rozkojila, rozkoupala a rozpřebalovala a malá už začala přibírat na váze. To vše jsou nezbytné indicie k tomu, aby nám obě holky konečně pustili z porodnice domů. Ještě až nám Klárku dopečou a žloutenka vezme do zaječích, pak snad už bude všechno v pořádku. Tak konečně píše i novopečená máma. Návrat z porodnice konečně proběhl, ale nebyl bez komplikací. V středu jsme se vrátili do nádherně vygruntovaného bytu. Novopečený taťka nejspis čistil podlahu vlastnim zubním kartáčkem. No aspon je uklizeno uz i na Vánoce. Maminka nám navařila jidla jak pro regiment a my jsme se mohli krásne starat jenom o to naše dítko.Taťka - úžasný jako vždycky - přebaluje, koupe a chová "závodně" možná by i kojil, kdyby to šlo. Ve čtvrtek přišla sestřička ze střediska, zkonstatovala, že máme šikovné dítě, že krásně zvedá hlavu, opravila nám nějake drobnosti a spokojeně odešla. Večer mi ale začalo být špatně, zvracela jsem jak Alík a měla pěknou hnačku. Malá řvala, protože měla ten průjem taky a naše máma běhala od jedné ke druhé. Naštestí se ukázalo, že to nebylo nervama nebo něčím takovým, ale že to byla obyčejná střevní chřipka. Honza i naše máma ji pak dostali taky. V pátek se dostavila paní doktorka, zjistila, že máme stále šikovné a zdravé miminko a dala nám vitamíny. Mně nařídila klid na lůžku a kontrolu v nemocnici kvůli náhlému krvácení. Uposlechli jsme a v nemocnici si nás raději rovnou nechali, i když jen na pozorování. Mně jako pacienta a Klárku jako doprovod. V sobotu jsme měli menší "laktační krizi", mlíčka ubývalo, malá dostala dokonce jednou i flašku, ale vše se rychle spravilo, hlavně díky tomu, že Honza mohl být s námi v nemocnici přes noc. Páni doktoři zjistili, že mi nic není a tak nás v neděli pustili domu. Doma se všichni pomalu přizpůsobujeme. Malá sice nechce moc spát, tváří se, že chce pořád jenom jíst, i když toho pak polovičku zase vyblinká, ale už jsme na ní našli fígle, jak jí uspat (třeba jízda autem je spolehlivá), takže se už i my vyspíme. To je pro zatím vše. 5.11.2001 Tak je to už týden od posledního psaní, tak něco malo přidám. I když ze začátku se tak rychle nějake změny nedějou. Naší Klárku postupně viděli další členové rodiny, a to včetně našich psů, kteří oba dva byli trošku udiveni, co je to za divneho řvouciho tvora, ale docela brzo ji přijali za člena smečky. Už jsme absolvolali i několik procházek venku. Jako většina děti naše Klárka v kočárku celkem spolehlivě usne, protože to drncá a houpe a to tyhle mrňata uklidňuje. Krásně už otáčí hlavu, dokonce ji i chvílema sama drží, ale to jí nenecháme dělat moc dlouho. Usmívá se, sice už to není úplně nevědomý úsměv, ale většinou to dělá ve chvílích, kdy usíná a má pocit, že to zase nad námi z nějakého důvodů vyhrála (třeba že se nacpala, i když jsme jí dát nechtěli a tak). Krmení se ustálilo na 5-6 za den. Většinou spí celou noc, vzbudí se kolem 7. hodiny, nacpe a spí tak do 11. hodiny. Ale večer nechce spát třeba až do půlnoci a řádí. Koupání se jí vůbec nelíbilo, ale když jsme začali koupat až po krmení, tak už při tom neřve. Ale jinak je to hodné dítě. Podle paní doktorky dobře "prospívá" čili přibývá na váze, dokonce i víc než by musela. Má prý dlouhé stehenní kosti a na svou porodní váhu je asi o tři centimetry delší než je "norma". Takže bude možná velká. To je zase na nějakou dobu vše. 12.11.2001 Tak přidávám další povídání o té naší holce. Měli jsme tu spoustu návštěv, všichni přišli a hned chtěli vidět toho našeho potomka. No není divu, nás dva už znají a hlavně na nás není toho mnoho k vidění. Co se týče toho, komu je podobná, tak pomalu každý tvrdí něco trochu jineho. Většina říká, že je to celej táta (rozuměj Honza), někdo zas, že je podobná spíš mně. Ale pravda bude asi někde mezi, z každýho má trochu. Z Klárky se stává slušnej noční pták (po kom to asi má ?), přes den spí, večer řve, protože nechce spát a usíná kolem 2.hodiny ranní. Ale pomalu ji ten režim začínáme měnit, budíme jí přes den, aby pak spala večer. Snad to pomůže. Taky jsme byli na ultrazvuku kyčlí. Klarka byla celou dobu moc hodná, vůbec neplakala, jenom vyvalenýma očima zvědavě koukala kolem sebe. Pan doktor nám po vyšetření řekl, že jedna kyčel ještě není úplně vyvinutá a máme preventivně dávat tzv.široké balení. Tak dáváme přes papírovou plenu ještě 2 látkové pleny navíc. Naší princezně se to moc nelíbí a řve. Dostali jsme od našich knížku o cvičení s kojenci a batolaty. Honza už nastudoval příslušné pasáže a pilně spolu cvičí. Moc dobře jim to jde, Klárka je šikovná (Honza pochopitelně taky) a hlavně se tím zabaví (oba dva). Tak to je zatím vše. 19.11.2001 Zdravím všechny příbuzné a přátele naší rodiny a přidávám další díl povídání o Klárce. Návštevy chodí pořád a Klara se jim většinou předvádí jako zlaté hodné dítě a návštěvy nám nechtějí věřit, že umí taky zlobit a vztekat se. Noční spaní je pořád většinou problém, z neděle na pondělí usnula až v 5 ráno. Pevně doufáme, že se to časem nějak spraví. Včera jsme byli na prohlídce u paní doktorky. Konstatovala, že je Klara zdravá, ale že prý nepřibírá podle tabulek. Když jsme tam byli 8.11., tak vážila 3260 g a měřila 52,50 cm. A včera vážila 3270 g, ale měřila už 54,50 cm. Pak jsme ale zkonstatovali, že minule mohla být nakrmená a nevykakaná (což si myslím, že asi tak bylo) a včera nebyla po krmení, ale byla vykakaná (což je určitě pravda). A že prý se máme přijít příští pondělí zase převážit. Ach jo, tihle doktoři a jejich tabulky. Jinak už dělá už některé pohyby i vědomě a když se s ní blbne, tak se párkrát i vědomě usmála. Nejradši má, když s ní Honza tancuje nebo dělá "kosmonauta" (na to se já moc radši nedívám). To je zase na nějakou dobu všechno. P.S.: Pokud by stalo, že by nějaká skutečnost nebo novinka o naší princezně byla popisována dvakrát, tak se předem omlouvám. 27.11.2001 Tak zase po týdnu pokračování o životě naší princezny. Dnes jsme byli na dalši kontrole u paní doktorky. Konečně se jim váha, tedy Klárčina hmotnost líbila. Vážila 3430 g, takže si myslím, že jim ta váha váží nějak divně. A i jinak byla paní doktorka spokojena, takže další kontrola za 14 dní. Umí už další drobnosti. Hlavičku už drží skoro sama, když se jí zatlačí prstama na plosky nohou, tak se krásne odstrkuje. Honza trvdí, že už skoro leze, ale lezení říká tomu, když jí dá na bríško, zalačí jí na plosky nohou a ona odstrkováním přeleze celý gauč. Nejvíc se jí asi líbí koupání. Dáváme jí hodně vody a jen jí podpíráme hlavu. A ona se vždycky odstrčí se nožkama od stěny vaničky a v podstatě splívá na zádech. Parkrát už si lokla a pochopitelně začala hrozně řvát. Ale dneska Honza zkusil cvik "šup hlavičku pod vodičku" a ona si sice zase lokla, ale tu vodu zase vyplivla ven a pak vubec nebrecela. Chtěli jsme se zkontaktovat s agenturou, které pořádá plavání s dětma (říká se tomu myslím vodníčci), aby do těch 6 měsíců věku, kdy s ní už budeme moct do bazénu, chodila jejich instruktorka k nám domu. Ale když nám kamarádi řekli, že se ze začátku dělá s dětmi doma ve vaně přesne to, co už děláme, tak jsme se dohodli, že budem chodit asi až do toho bazénu. Tak to je zase do příštího týdne všechno. 3.12.2001 Přidávám další povídání o naší Klárce. Minulý týden jí bylo šest týdnů. A začala mít najednou pořád hlad. Tak jsem měla obavy, že mám zase nějak málo mlíka. Ale když jsem si vzala na pomoc chytré knížky, tak jsem se tam dočetla, že v 6.týdnu děti mají tzv. růstový spurt. Tak krmíme časteji a dvakrát tolik a čekáme, až se to zase srovná. Včera jsme byli na další kontrole na ortopedii. Panu doktorovi se Klárčiny kyčle pořád nelíbily, a tak nám předepsal dečku (nebo peřinku, každý tomu říká jinak). Mysleli jsme si, že zajdeme do nejbližších Zdravotnických potřeb a po předložení přepisu nám dečku vydají. Ale chyba lávky. V prvním krámu se na nás pan prodavač křivě podíval a pravil, že to nemá a kde že to prý má objednat. Když jsme mu řekli, že to snad není naše starost, se díval ještě víc křivě a že se půjde zeptat, jak to má s tím objednáním udělat. Teprve když jsme pronesli pár nespokojených poznámek, tak nám slečna prodavačka vysvětlila, že jsou specializovaný obchod na věci pro ženy po operaci prsu a ortopedickou obuv a proto nemají dečku. A poslala nás do jiného krámu, kde prý to učitě budou mít. Tam jsem se ale dozvěděli, že to nevedou. Naštěstí paní prodavačka obvolala další tři prodejny, kde to buď měli, ale s jiným kódem pojišťovny a to by jsme prý museli platit nebo to měli od jiného výrobce a to by nám taky pojišťovna nezaplatila. Nakonec se dovolala do jednoho obchodu, kde to sice teď nemají, ale dostanou to příští týden. Prostě slušná anabáze jak za totáče. A co že už umí ? Tenhle týden se Klara poprvé vědomně usmála o od té doby ještě mockrát. Většinou se směje, když se s ní blbne. V leže na bříšku krásně zvedá hlavu a pak jí i otočí z jedné strany na druhou a zpátky. Ve vaničce pochopila, že když zavře pusu, tak jí do ní nenateče. A dneska jsme jí koupali ve velké vaně a taky se jí to líbilo. V pondělí u nás byla na návštěvě kamarádka se svou 5-ti měsíční dcerou. Když jsme si povídali, co už umí ta její holka, tak prý její nový kousek je stěžovat si i s dudlíkem v puse, což nám holčička vzápětí předvedla. A naše princezna se to záhy naučila taky. Jak jen jsou ty děti učenlivé. Taky jsme jí s sebou vzali na nákup. Měla jsem trochu obavy, že tam začne řvát, ale zachovala se jako každá ženská, když jde na nákupy. Po všem zvědavě koukala, nic jí nesmělo utéct. Až z toho koukání usnula. Tak to je zatím zase všechno. 14.12.2001 Po čase zase povídání o Klárce. Opět jsme navštívili dětskou paní doktorku. Vážila už krásných 3650 g a i když paní doktorka ješte nejásala, nám se to zdá dobré. Měření délky Klárčina tělíčka je trošku problém, podle hodnot to vypadá, že snad vůbec neroste, ale oni jí pokaždé do toho měřícího korýtka dají trochu jinak a tak vznikají chyby. Ješte chtěla paní doktorka vidět, jak naše princezna zvedá a otáčí hlavičku, ale protože nebyla dostatečně probuzená, tak jediné umění, co předvedla, bylo blinkání a čůrání, obojí v ne malých objemech. Asi je to tak, jak říkala moje gynekoložka, že se naše dítě nechce předvádět. Alespoň před doktory ne. Seriál "Jak sehnat dečku" měl další pokračování. V doporučeném krámu mi paní prodavačka konečně jednu dečku přinesla. Tak jsem si oddechla, že konečně. Ale chválila jsem dne před večeří, jak praví klasik. Když tu dečku paní prodavačka zadala do počítače, zjistila, že kód pojišťovny, který byl na poukazu, je jiný než na té dečce. A že dečku toho kódu nemají. Prý mi může dát tu, co má, ale že neví, jestli potřebujem měkkou nebo tvrdou a z toho poukazu to jasné není. "Radši si ještě zavolejte panu doktorovi, co Vám to předepisovat a zeptejte se." Začala jsem už vidět rudě. Naštěstí jsem se dovolala a bylo mi řečeno, že máme určitě mít tu měkkou. Tu naštěstí měli a tak anabáze za zdravými kyčlemi našeho dítěte úspěšně skončila. Aspoň pro zatím. Tak se všichni mějte fajn. 19.12.2001 Tak vás všechny zdravíme po svátcích s pokračováním seriálu "Život Klárky" Máme za sebou její první Vánoce. Dostala spoustu menších i větších darů. Ale nejvíc se jí asi líbí stromeček, protože jsou na něm světílka a to je její. Ale jinak z toho zatím moc neměla, tak uvidíme za rok. Měli jsme zase problémy s krmením. Klárka se nejdřív přisála, jak kdyby 14 dní nejedla a mělo to být její poslední jídlo, ale tak po 10 minutách se začala pouštět a řvala jak o život. Tak dostala z druhého "hrnce", ale po nějaké době to skončili stejně - řevem. Poté, co nám jedno krmení trvalo dokonce 2 a půl hodiny (s 20 minutami přestávky) a po konzultaci u odborníků nám bylo řečeno, že mám málo mlíka. Tak na scénu vstoupila flaška a Nutrilon a naše dítko dostává konečně dva druhy jídla. Nejdřív mně řádně okouše a málem spolkne a pak vyzunkne klidně ještě 100 ml. A je spokojená. Babičky (hlavně některé ;-)))) ) jsou klidné, protože mají pocit, že jejich vnučka netrpí hladem a v neposlední řadě jsem i já ve větší psychické pohodě. Přidala také další drobné dovednosti. Na vnitřek boudy od kočárku, ve kterém doma přes den leží, jsme jí přidělali na šňůrce malý zvoneček. Nejdřív na něj jen koukala a pak do něj začala bouchat rukou. Nakonec to ještě vylepšila tak, že si chytne šňůrku a přivolává si nás. Když přijdeme, tak šňůrku pustí a chechtá se. Tak to je zase asi všechno. A protože další psaní přibyde až po Novém roce, tak se mějte krásně, oslavujte s mírou (nebo s Mírou) a Pěkné Fkročení do roku 2002. 26.12.2001 |
