čtvrtek, 12. červen 2008
Zase něco ?
Velevážení a velemilí kamarádi a přátelé naší familie !
Před pár dny mi bylo mojí "matkou přes koleno" (ne snad že bych si přes své od vytírání uklečené a od dětí osezené kolénko nějakou tu kovovou součástku), tedy spíš "matkou přidělenou", kterou jsem získala po dobrovolném (chacha) vlezení pod čepec ... (no, tak už k věci !!) ... prostě Honzova maminka mi vycinkala, že jsem zase ve skluzu s nějakým tím psaním. Že by byly ty moje písánky tak oblíbené ? Asi trochu i jo.
Tak příhod a zážitků, které můžu přetvořit do rádoby úhledných řádeček, bylo dost. I nějaké moje typické poznámky a výkřiky do tmy na cárech papíru jsem našla. Ale lenost byla silnější a já se nemohla dokopat k nějaké smysluplné "tvorbě". A mimo jiné, naše princezny nám přinesly ze školky "dáreček", velmi nenápadný a velmi nemilý - bacily (já vím, ty můj chytrý mikrobiologický otče, že to byly viry, ty se mi ale nehodí do téhle partie s jazykem českým). Ty bacily nás pěkně bacily a skoro dva týdny měly kbelíky plnou pohotovost, na onu místnůstku jsme málem dělali pořadník a balkón byl stále ověšen vlajkoslávou znečištěných a následně vyčistěných povlečení, prostěradel a peřin. Nejlíp to zvládl táta, ten si toho hnačkobacila do těla vpustil jen jednou, moje sprinty na krátkou trať směr záchůdek měly jen premiéru a pak hned derniéru. Holky si to bohužel zopakovaly víckrát, Klárka ve třech dílech, Kristýna (ta musí být ve všem nejlepší) to měla na čtyři pokračování. V mezidobích mezi další návštěvou těch ošklivých mikropotvůrek jsme my rodiče (a prarodiče taky) bojovali další bitvu, podstatně těžší. S princeznami a s jejich hladem a chutí k baštění, která vždycky následovala velmi hnedle po odeznění "puso-zadních" kanonád. Byli jsme obviňováni, že jim nedáme ani tu suchou skývu (rohlík jim nešmakoval), že z nich budou brzo dvě vyhladovělé mrtvolky (Kristýně by to podle mně trvalo docela dlouho, její zásoby tělesné telepné izolace na horší časy by vystačily určitě na 2 týdny protestní hladovky), že ... no já už si to všechno naštěstí nepamatuju. Teď už je všechno v pohodě, slečny odfrčely na školku v přírodě (ten klid, co tu zavládl) a zatím nemáme zprávy, že by se jedinec druhu "virusus bacilus kakandus děsněfofrus" propašoval do zavazadla některého člena výpravy. Ale taky se může stát, že v sobotu dorazí ke školce autobus plný vyhublých mátoh se zdravou lesní barvou v obličejích.
Uvidíme, řekl slepej ...
A vy si zatím můžete přečíst moje postřehy z doby, kdy byla tahle epy-de-mie daleko. V dubnu jsme sice byli pořád za kamny, samotným nám tam bylo těsno, ale nějaké příhodičky hodné zapsání se tam přece jen vešly. Příchodem rozkvetlého května pak vykvetly i různé drobné události, ze kterých jsem pak čerpala náměty na své písání.
Určitě si všimnete, že se někdy místo mých pseudogeniálních myšlenek a rádoby vtipných větiček dočtete sdělení, že "článek je ve výstavbě". Ne snad že bych se dala na zedničinu a místo obvyklých písmenek a "hacku" s "carkami" tu budovala objekty z malty a cihel. Tak jsem jen označila místečka, kde se brzo už něco objeví něco delšího ke čtení. Aspoň se máte na něco těšit.
Tak Vám přeji hezké čtení.
Aktualizováno 14. 6. 2008 - Bacilové se naštěstí na školku v přírodě "nekvalifikovali", takže princátka a princezničky doputovali (doputovaly, doputovala ... nejsem si úplně jistá, co tam patří, takže máte na výběr ;-)))) v pohodě a ve zdraví. Kristýnino mazlavé švihadlo u nosu a občasné střílení - prskání se nepočítá.
Author:
Elka
23:06
[Permalink]
středa, 11. červen 2008
Nová odrůda
Když teď nejsou doma ty dvě malé kobylky, tak v "letníčku" je spíš zima než něco kloudného ke strčení do papuli, co pak putuje do kručícího břicha. To pak Honza podezřele často provozuje známou hereckou etudu: otevře tu studenou bílou věc, prohlásí "bych tu asi tak sežral", zhluboka si vzdychne, zkonstatuje, že asi tedy nic, zabouchne "vrata" a jde "něco dělat" (= sednout si k počítači a prohánět panáčky s bruslema a hokejkama za pukem po kluzišti na monitoru).
Tak jsem dneska navštívila jeden z četných obchodů s "chutnými náplněmi" do našich chladniček i jinam do bytu. Hned u vchodu mně upoutaly dvě ohromné bedny a plakátek, že dnes melouny za výhodnou cenu. Jasně, že bylo myšleno to bezva ovoce, nejsem tak naivní, abych čekala, že budou prodávat milión ("Tutovka") prašulí na váhu za pouhých 17,90 Kč. Naše hlava rodiny má ty šišaté zeleno - bílo pruhované jedlé mičudy ve velké oblibě, i když byly doby, že je baštil poněkud netradičně. Byl tehdy toho názoru, že ta červená dužina se nemá jíst ledově studená a tak byl meňoul, tedy jen polovička vsunuta ho mikrovlky a odsouzena ke krátké jízdě na skleněném kolotoči za intenzivního působění mini ... pidi ... totiž mikrovln. Ne snad že by se po dotočení z melounu kouřilo, ale byl poněkud zahřátý. To však chuťovým pohárkům (spíš mlsné papule) našeho tatínka nestačilo. Poučen o tom, že sladké škodí zubům a štíhlé postavě se vyzbrojil skleněnou lahvičkou se sypátkem na konci a červenou hmotu si ... posolil. Vzhledem k tomu, že jsme v té době byli ve stále kulatějším očekávání našeho prvního robátka, diagnostikovala jsem to jako běžné těhotenské chutě. Mimčo jsem ale v břiše nosila pochopitelně já, do toho se mu už nechtělo :-)))) Naštěstí s vykouknutím Klárky na svět tyhle divné kombinace zmizely, chuť na melouny ale zůstala.
Při pohledu na ty zelenoučké koule jsem usoudila, že cena mírná a protože před obchodem parkoval náš spolehlivý Bertík, nic nebránilo mému rozhodnutí. Jednoho toho krasavce naložím do košíku, zvážím, zaplatím, zapláču nad výslednou cenou a mužíček to pak pěkně zbaští. Klasická dělba práce.
Zanořila jsem ruce i s částí těla do té bedny děbny s úmyslem vyzdvinout vyhlédnutý kousek ven. Tahala jsem ze všech sil, ale ten šišoid moc ven nechtěl. A jestlipak víte, kdo ten souboj vyhrál ? No jasně, že já .... ne :-/
Dovedu si představit, jak se asi přítomní nakupující divili, co že to mají za nový druh melounu - s nožičkama, které se děsně třepají a dokonce ostatní kousky v bendě mluví. Ne, nemluví, oni přímo křičí. Ale je jim nějak špatně rozumět. Jako by volali "Pomoc, dostaňte mně ven". A tak táhli a táhli jak dědedek s bábou řepu a vytáhli .... ženskou. Jen ten chechající se kopeček s krtkem tomu chyběl.
Author:
Elka
00:36
[Permalink]
čtvrtek, 5. červen 2008
Rady novomanželkám
Nedávno jedna moje milá kolegyňka přistoupila ke změně "týmu" - z družiny svobodných, bezstarostných slečen, volných jako to ptáče přestoupila do hromady okroužkovaných, upracovaných a k plotně uvázaných vdaných dam. Dobrovolně (aspoň doufám) si na svůj mladý krk nechala uvázat jednoho celkem sympatického chlapce. Tak jsem jí popřála hodně zdaru v náročném převýchovném procesu jejího teď už zákonitého chotě. Na oplátku se mi dostalo ujištění, že ten konkrétní příslušník mužského pohlaví podstoupil důkladnou výchovnou průpravu již před tím, než ho napasovali do chomoutu (chytrá holka, neztrácela čas), ale ráda prý uvítá nějaké rady od zkušenejší. Takže, babo raď ;-))
Nevím, jestli jsem tak stará, že bych mohla radit, přece jen 60 mi ještě není a i když jsem byla všude možně, v zemi, kde "dnes znamená před týdnem nebo nikdy" jsem nebyla. Ale pár osvědčených a léty prověřených fíglů jsem jí svěřila:
1) chválit, chválit, chválit (i za blbosti) - "miláčku, ty jsi vyměnil žárovku a dokonce jsi z tý židle nespadl a ani tě
nepřizabila elektřina ? No ty jsi ale šikulka !"
2) muž neumí dělat dvě věci najednou (mluvit a zavazovat si tkaničky najednou, to nezvládnou), takže když kouká na fotbal
(hokej, basket), nevnímá. Ale je to výhodná doba na dělání něčeho, co by třeba až tak nemusel vědět ;-)))) - "bezva, teď
je od něj na 2 hodiny (3 hodiny - to podle délky přímého přenosu) pokoj, půjdu se projet v jeho novém bavoráku (jestli
není patřičně movitý, tak trabantem se dá taky pěkně rychle šupajdit)
3) i když je ženatý, za hezkýma holkama se bude koukat pořád. Lovci stále zkoumají své kořisti, i když k lovu nikdy
nedojde. Nevnímat nebo ještě lépe zhodnotit taky - "teda táto, ty máš ale divnej vkus, co jsi na ní viděl ?"
4) respektovat rozdělení rolí v rodině, muž je hlava rodiny a žena je krk, který tou hlavou hýbe - chlap rozhoduje o
"podstatných věcech", třeba o rodinném postoji k mezinárodní situaci na Blízkém východě, ženská se stará o takové ty
nepodstatnosti, jako že je zaplacená elektřina (pak by jí vypnuli, nešla lednička a mužíček by neměl studené pivko) nebo
topení (manžel má mít pokojovou teplotu).
Ale věřím, že staro i novomanželky tohle všechno ví i bez mých rad nerad, jinak by se přece do chomoutu necpaly, no ne ?
Author:
Elka
00:08
[Permalink]
pátek, 2. květen 2008
Myšlenkování
Někdy při naší práci jsme nuceni komunikovat s osobami, jejichž myšlenkové pochody se ubírají opravdu zajímavými cestami.
Na kolegově stole zacvrlikal telefon, ten den už po několikáté. Můj spolukancelářník si zhluboka povzdechl, že ho už zase někdo vyrušuje od souvislé soustředěné práce, chtě nechtě uchopil část prokletého vynálezu pana Bella a odříkal představovací sekvenci.
"Dobrý den," ozvalo se mu do ucha, "já mám u Vás smlóvu na to ... co to ... a jó ... na auto." Už podle prvních vět toho telefonisty bylo víc než jasné, že to nebude jednoduchý rozhovor. Kolega začal obecným vysvětlováním a pak položil telefonistovi zásadní otázku, jaký že to má typ smlouvy. Pánovi na druhé straně drátu se nejspíš začaly dost vařit mozkové závity. Chvíli vydával neartikulované zvuky typu "Uggg, echch a pfúúú" a nakonec byl nucen zkonstatovat lakonicky: "Jo to já nevím"
Kolega se obrnil mamutí dávkou trpělivosti, zhluboka se nadechl silou několika vysavačů a počal pánovi obšírně a podle mého názoru naprosto blbotěsně vysvětlovat, jak že se to má s těmi typy smluv a leasingů. Finanční leasing že je, když si člověk vybere vozítko, my ho za něj zaplatíme, on si pak v něm hezky drandí, ale musí nám za něj platit jako mourovatej kocour. Ovšem za 3 roky (nebo i víc) mu napíšeme, že jako už nám platil dost dlouho, že už jeho prašulky nepotřebujeme a že autíčko je jeho. Naproti tomu operativní leasing je, když si taky člověk vybere vozítko, taky hezky jezdí, ale platí jak dva mourovatí mňoukálci a po 3 (nebo tak nějak) letech nám to auto navíc musí vrátit. Výklad naprosto úžasný, pochopila by ho i cvičená žížala a určitě by se k nám hned plazila si nějaké přibližovadlo na kolečkách pořídit.
Na závěr celé přednášky položil kolega "chytrému" telefonistovi znovu tu zásadní otázku a očekával, že se mu dostane srozumitelné odpovědi. Ovšem pánovo blbotěsnění bylo nejspíš nějaký čekšmejd, jinak by přece tak úžasný výklad nemohl nepochopit. Po té klíčové otázce se totiž ze sluchátka chvíli ozývalo jen ohlušující ticho, po které následovala úžasná odpověď:
"Jejda ... co já vím ... no to auto je za peníze, tak je to asi ten finanční, ne ? "
Author:
Elka
00:31
[Permalink]
neděle, 30. březen 2008
Zásoby ze šuplíčku
Někdo z Vás se možná už trochu začínal těšit, že ty moje grafomaniakální výplody už nebude muset číst. Nepotěším Vás, něco se v šuplíčku přece jen našlo. Tak si namasírujte oční svalstvo a dozvíte se, co že se u nás dálo na konci letošního teplého ledna, v době, kdy únor nebyl vůbec bílý a pole nesílila. Rovněž v březnu za kamny, kam jsme čas od času přece jen vlezli, se naše rodinné dějiny někam posunovaly. A jestli se ve škvírce za teplem sálajícími kamínky (i když máme ústřední topení) budeme vyskytovat ještě v dubnu - bubnu, to se uvidí. Ale že se něco bude dít tak jako tak, to je jasné.
Author:
Elka
23:39
[Permalink]
|
