"Důležitá tóbis"
Jednoho dne se v naší schránce objevil papírek od poštovního panáčka, vlastně panenky, a už z dálky zářil "sešívanými barvymi" jak slávistický čutálista. A když přijde takový líbesbríf, tak i obyčejnému smrtelníkovi jako první bleske hlavou: "Ježkovy voči, co jsem zase provedl ? To bude nejspíš fotečka z policejního archívu ozdobená nějakým vysokým číslem s ocáskem km/h." S mírnými obavami jsem se tedy vydala na příslušný poštovní úřad. Obálka s červeným pruhem naštěstí neskrývala pozvánku ke "kliftonům" do doupěte.
Nebyl to ale ani "opchodná tóbis", kde pan Kaplan "písuje stíženost, že ten letníček téče". Ten důležitý papír nám psala jedna neoblíbená instituce, ve které se dětem vtlouká do šišulí, že 1 a 1 jsou 2 a ne 4, nadšeně se jim sděluje, jak je štěstí, že máma má mísu a Ema maso a že u nás se píše zleva doprava. Bylo tam černé na bílém, že "Vaše dcera Klára Šafaříková je přijata ke základnímu vzdělávání". A protože školně-úřední šiml o tom rozhodnul a stvrdil to kulatým úředním bucharem, nikdo už nám neodpáře, že jakmile skončí velké prázdniny, nasadíme Klárce na záda tu velikou tašku s koníčky, povzdechneme si, že "už nám to nastává, pane Bajza" a odvedeme jí slavnostně mezi prvňáčky.
Ta skoroškolačka je zatím do školy celá natěšená, hraje si s Kristýnou na školu a obě plánujou a kreslí, jak to bude v jejich pokojíku uspořádáno. A i když jsme přeměnu z předškoláckého hracího prostoru na místnost pro dvě školandy naplánovali už před nějakou dobou (a kupodivu skoro stejně jak si ho holky vysnily), tak je chválíme, jak krásně vymyslely palandy v koutě a velký stůl "pod voknem".
Na nás rodiče pak asi zbyde jen to, že nejdřív asi kvoknem a až zjistíme, kolik jsme za přestavbu vysolili a hlavně kolik nás to vzdělání našich ratolístek bude ještě stát, tak se nejspíš zcvoknem. A slibujeme, že podobně postiženým rodičům volná místa v zařízení "u Chocholouška" bloknem.
Author: Elka 23:33 [Permalink]
Postupujeme !
Z deníčku
28. 1. 2008 - Pohádková návštěva
Naše Klárka už definitivně není malé dítko. Nedávno přišla z návštěvy u babičky a slavnostně prohlásila:
"Maminko, víš co je novýho ?" otázala se s nadšením v hlase. Taťka sice podotknul něco o hudebníkovi Romanu Holém a o tom, že mu na hlavě nějaký uličník vyrobil koleno po celé délce, ale tuhle variantu jsem rovnou zavrhla. Jednak Klárka toho pána nezná a z informace, že "oholili Holýho" by zřejmě nebyl tak nadšená.
"Tak to vůbec nevím, cvrčku", dala jsem se po několika neúspěných pokusech podat.
"Hele, co mám," a ukazovala mi skleničku od přesnídávky, ve které byl nějaký bílý flek. Při bližším pohledu jsem ale zjistila, že to není jen tak nějaká skvrna, ale první člen Klárčina ústního ozubení, který byl nucen opustit svoje stanoviště. A tak hezky se mu tam těch víc než pět let hovělo. Ale vroubkovaný okraj prvního z druhé vlny kousacích nástrojů, který už hezky kouká, se už dere na své místečko.
Klárka prohlásila, že zoubková víla už si jistě leští křidýlka a určitě už se nemůže dočkat, až si ten zoubek odnese, pochopitelně výměnou za něco hezkého.
Rodičovská stomatologická postupka:
Základ - sláva, už roste !
První postup - hurá, už vypadl !
Druhý postup - jupí, už roste další !
Dalšího "už vypadl" se rodiče nedočkají a i tak nad tím většinou málokdo juchá.
A repríza druhého postupu ? To spíš nastoupí kousací náhradník, verze vyndavací a zastamdací.
15. 2. 2008 - Pohádková návštěva 2
To jsou fofry, řeknu Vám, nechtěla bych být taková zoubková víla, co ta se musí nalítat. Před několika dny jsem Klárce jako pečlivá matka (aspoň v něčem) kontrolovala kvalitu pucování dutiny ústní a najednou koukám ...
"Klárko, kde máš zoubek ?" ptám se vyjeveně.
"Má ho přece zoubková víla," odvětilo dítko nechápavé matce.
"Ale já myslím ten vedle, " upřesnila jsem svůj dotaz.
Dcera jen pokrčila rameny a zkonstatovala, že neví a že ho nejspíš spolkla.
Takže zoubková víla si tentokrát mohla ušetřit cestu.
21. 2. 2008 - Dodatek
Včera jsem se rozhodla, že podpořím živobití tvrdě pracujících šikmookých tink-ťonk rolníků a nasytím naše hladové krky jejich výpěstkem. Ta malá zrníčka, která se mimo bohapustého sežrání taky hodí na štěrchání při hudební produkci, dělám dle (prý původně) indiánského receptu. Nejdřív se jim musí pěkně připomenout, že rostly pod vodou a ať koukají pěkně bobtnat. Když je vysvobodím ze studené koupele, tak je hezky opeču na něčem mastném a zaleju právě bublající vodou. Pak už jen zaklopit "kuchyňským činelem" a šup s tím do trouby jak s ježibabou. To je postup, když se vše daří. Porcelánová mísa, která už mockrát bezvadně sloužila jako pomocník při téhle proceruře, se ale tentokrát ukázala jako pěkný sabotér. Vroucí voda jí asi byla až móóc horká, protože udělala nad ohněm "prsk" a rýže pomalu opouštěla porcelánovou ohrádku. Ach jo, tak znova. Porcelán se neosvědčil, tak zkusím sklo, jasně že varné. Pěkně znova od začátku. Koupel, olejíček a horká zálivka. "PRSK" No to snad ne ! Další sabotér. No potřetí jsem se snížila a kastol to jistil. Ten snad bude chtít pracovat a možná snese i tu elektropec.
Mezitím v póze trestaného robátka (varianta pod kolena místo hrachu rejžička) a s hadrem v ruce pěkně likviduji následky dvojitého třesku. Ale ... co to je ? To je nějak divný rýžový zrnko ! I kdybych to vařila furt pryč do omrzení, tak tohle zrnéčko nezměkne. Správně, nespolkly ho, děťátka, jen ztratily. Záhadou mi ale zůstává, jak si někdo může nevšimnout, že (a hlavně kam) mu zdrhla část kousacího spolku.
Author: Elka 22:15 [Permalink]