Co lihoviny neumí
Jsem sama doma. Tahle super událost se mi nestává moc často, co si budeme povídat. Však to všichni známe. Nedávno si jeden spolupracovník našeho taťky , taky dvojnásobný otec (i když kratší dobu), postěžoval na strasti rodičovství a že je málo času a tak. A hned se ho zeptal, jestli za tu dobu, co máme ty naše povedené ratolístky, tak jestli se nám poštěstilo si udělat něco jako dovolenou na týden nebo třeba i na dva. Ale prý jen sami, ve dvou. Honza se trochu začal obávat, že kolega byl buď moc dlouho na sluníčko nebo mu na mozkovnu spadlo něco hodně těžkého, třeba těžká práce.
To moje "sama doma" je většinou jenom pár hodin, ale když už se mi to poštěstí, náležitě toho využiju a vychutnávám si sladkého nic nedělání. Ale i tak někdy vezmu vynález pana Bella a těm svým princeznám cinknu, abych věděla, že se u svých milých prarodičů mají dobře. A taky kvůli ujištění, že ještě bude nějakou tu chvilku trvat, než se vhrnou do dveří a já budu muset chtě nechtě začít plnit své mateřské povinnosti.
Když zavolám, tak naše vášnivé telefonistky se pochopitelně můžou přetrhnout, která se mnou bude mluvit dřív.
Při jednom takovém telefonátu se mně Klárka ptá:
"A maminko, kde jsi ?"
"No přece doma."
"A koukáš na televizi ?" Ta malá zvědavka.
"Proč se ptáš ?" zní moje odpověď. Taky nemusí hned vědět všechno.
"Já jen že před večerníčkem ukazovali, jak nějaký pán vytáhl paní ze zad špuntík a ona se vyfoukla. Viděla jsi to taky?"
"To ale nebylo doopravdy, to byla jenom reklama na alkohol," říkám do sluchátka a snažím se dítěti vysvětlit, o čem že je to je. Znáte to, Fernet reklama s remcající manželkou a pánem začteným do denního tisku. Když už má pocit, že ta ženská vedle něj moc kafrá a hudruje, tak ze své zákonné choti udělá placatou verzi. A pak následuje mírné zklamání: mužský neradujte se, to jenom reklama, v životě si musíte pořádně dát do trumpety, aby vám vaše věčně prudící a stěžující si životní družka připadala snesitelná.
Klárka naštěstí ještě často věří, že to co vidí, že je doopravdy. Vzápětí se mně totiž bezelstně ptá:
"A maminko, to je to tak, že když se žena napije alkoholu, tak jí vzadu naroste špuntík ?"
Co by za to někteří "pánové tvorstva" a "hlavy rodiny" dali, kdyby to nebyla jenom reklama, no nemám pravdu ;-))
Author: Elka 15:39 [Permalink]
Předvánoční
Cestování s dětmi "sockou", tedy prostředky Městského Hrozného Drncání často přináší nejednu humornou story.
Sedíme s dětmi ve smradlavém přeplněné busu (bezva, mami, jedeme harmonikou) a slečny koukají střídavě tu po spolunatřásajících se osobách, tu přes zaprášené sklo, které vypadá trochu jako okno. Najednou se ta naše menší významně plácne do čela a na celý autobus si postěžuje:
"Ježkovy voči, oni už blbnou s Vámocema, vždyť jsou ještě daleko. To je teda děsný."
I když venku byl teprve pár dní měsíc pojmenovaný podle hojně padajícího listí, naši spolucestující měli už trochu předčasné vánoce. To od toho upřímného smíchu.
Author: Elka 16:18 [Permalink]
Kdo si hraje, nezlobí
Tahle průpovídka u našich princezen bohužel moc neplatí. Dokážou dělat obojí najednou. Ale často si hrajou moc pěkný hry. A s taťkou obzvlášť.
„Teď si budeme hrát na svatbu,“ zavelí to menší kvítko.
„A já se ožením s tátou,“ prohlásí, aby bylo jasné jakým směrem se tahle hra bude ubírat.
„Já přece nemůžu být nevěsta, já mám pindíka,“ snaží se bránit hlava rodiny. Moc platné mu to ale není. Mrňavka dlouho nepřemýšlela a hned to vyřešila.
„To nevadí, tak budeš nevěsta s pindíkem.“
Nikdo není dokonalý.
Author: Elka 21:26 [Permalink]