Pindruše
Bylo nebylo … ne ne, tohle není pohádka, tohle je opravdu ze života.
Onehdá jsem si všimla, že naše modrá škodověnka začíná poněkud svěšovat svůj ocásek. Říkala jsem si, že je tam asi špatně upevněný. Když pár dní potom byla moje jízda provázena divným drhnutím a po dojezdu jsem zjistila, že „ocásek“ zůstal někde na silnici, bylo mi jasné, že výfuk i s „hrncem“ jednoduše nejen zreznul, ale hlavně zkorodoval ("vy tupci" - neurážejte se, to je citát). Nějak mezi řečí jsem se o tom zmínila tátovi. Ten se hned, jak je jeho zvykem, změnil v universitního pedagoga (vůbec nic ve zlém, tatínku, profesionální deformace je normální) a podal mi naprosto vyčerpávající výklad, že jako výfuky jsou spotřební zboží. No co, chtě nechtě jsme nechali vydělat pánům servismanům, škodovka dostala výfuk jak na závoďák a jelo se dál, močálem temným kolem bílých skal.
Krátce na to se můj uvážlivý otec rozhodl, že udělá změnu svého vozidla a že si pořídí nějaké jiné přemisťovalo. Maminka propadla nostalgii a projevila přání, že by ráda kyselé vozítko, tedy Citroena, protože ve stejné značce jezdil těsně po válce její dědeček a tatínek. Táta usoudil, že je to dobrá značka a jal se pídit po nějakém citrónku. Jeho vždy spolehlivé malé autíčko zvané Umbro (to kvůli samolepce na pozadí, jinak je to Pažout čili Peugeot) to nejspíš vycítilo a začalo kout pomstu. Netrvalo dlouho a tatínek, i když má někdy problémy se sluchem, zjistil, že při nastartování se ozvaly zvuky nikoliv obvyklé pro normální osobák, ale spíš se to podobalo formuli křížené s traktorem. Důvod byl jasný – upadlý ocásek a tentokrát celý až dopředu. V takovém vozidle by se dalo jezdit jen se sluchátky typu Otík a tak si páni ze servisu zase přišli na patřičnou odměnu. Akorát měl táta trochu vzteka, protože týden potom usoudil, že Umbro za slušnou cenu asi neprodá a autíčko dostalo nového majitele – mojí maličkost.
Jenže příběh ještě neměl končit. Táta si tak v pohodě drandí ve svém mladém čtyřletém stříbrném citrónku, kochá se střídavě krajinou a tím, jaké dobré vozítko si koupil (dovoluji si odhadnout, že Máchu asi nerecitoval a určitě se i držel způsobně svojí poloviny silnice), když tu náhle jeho pohodu rozčísnul ošklivý zvuk. Nechtěl věřit svým uším. Že by to už někdy slyšel a nebylo to tak dávno? Věrtě nevěřte, za oběť silnicím padl další hrnec s ocáskem a chudák citrónek neměl čím vrtět.
I když se říká do třetice všeho dobrého, možná by se moje drahá sestřička měla mít na pozoru, jestli jejich červený kombi-bratr Umbra (byli věrni značce a taky si před lety pořídili Pažouta) nezačíná podezřele svěšovat ocásek.
A co že ty Pindruše v titulu ? To jsou taková dvě poťouchlá strašidílka, která v klidovém stádiu vypadají jako dvě obyčejné houby prašivky. Ale když na ně někdo šlápne nebo do nich dokonce schválně kopne, probudí se, začnou škodit a dělat naschvály. V té pohádce volaly: „Dědku, víš co je novýho ? Zbouraly jsme ti komín !“ Komín nebo výfuk, obojí to odvádí „splodiny“, tak proč by nešťouchaly i do … autokomína.
Author: Elka 20:22 [Permalink]
Zmýlená
Jednou mi fotr povídá .... pardon nechala jsem se trochu unést. Jednou .... tedy před pár dny mi NE fotr (já mám miliónovýho tátu, kterýmu bych v životě tak neřekla), ale šéf (to je fakt někdo jinej, i když můj táta taky někdy dělá šéfa generála - svým vnoučatům) povídá:
"Ofoť tady tomu pánovi, kolik dluží firma .... XY (nechci je kompromitovat)" a odešel.
Za ním postával menší mužský a na něco čekal. No na vlak to zřejmě nebylo, koleje v kanclu nemáme. Během kopírování si říkám, že i když mám sklerózu jak čepici, tak jestli mně pamět neklame, tak ta firma XY mi nejspíš něco říká. A i když jsem už od rána měla pocit, že jsme si ráno zapomněla vyměnit prázdno v hlavě za fungující mozek, moje cedníkovitá pamět vydala informaci, že dotyčná firma nám už víc než půl roku nehodlá vrátit velký techničák.
"A jak jste se dohodli o tom nevráceným techničáku ?" ptám se pána. Ten ale předvedl superčabouna .... přeložím: vykulil oči jak Hurvínek a nasadil výraz, jako že ani neví, co to je auto, natož techničák od auta firmy XY. Když jsem se chystala mu to řádně vysvětlit, zpozorovala jsem, že můj kolega provádí nějakou spartakiádu kříženou s praporkovou morseovkou. Vzhledem k tomu, že hromadným cvičením dávno odzvonilo a kolega netřímal v rukou potřebné náčiní na námořní signalizaci, došlo mi, že se ptám sice dobře, ale naprosto jiné osoby. Když pán odkráčel s kýženým papírem, kolega mi objasnil, to nebyl hříšník, který nám (tedy jako firmě, bohužel) dluží velký prachy, totiž techničák. Naopak to byl jeden z těch drsňáků, který ty neplatiče nevítaně navštěvuje a snaží se z nich penízky dostat po dobrém, případně i po zlém
"Aha," povídám chápavě, "proto na mně ten pán koukal jako jelen."
Můj vševědoucí kolega propukl v nezřízený řehot. Začala jsme přemýšlet, jestli nemám volat docentu Chocholouškovi, jako že mám pro něj pacienta, který tak dlouho bral úplatky, až se z toho zbláznil. Kolega se mezitím vychechtal (saniťáci Arnošti si mohli oddechnout, měli by s ním spoustu práce, jelikož kolega je chlapák typu naštvati a vzápětí záhlavec od něj obdržeti, zbytek života v kotrmelcích stráviti) a vzápětí mi objasnil důvod svého smíchozáchvatu.
Vymáhací chlapík se totiž pyšnil jménem Jelínek ....
Kdyby mně býval slyšel, možná by mu i parohy začaly rašit. I přesto, že jeho žena určitě na nějaké zálety ani nepomyslí.
Author: Elka 15:10 [Permalink]
Páter Knox by taky nebyl rád
Taťka nám na pár dní zmizel za hranice na západ. Tedy ne snad že by ho přepadla chuť emigrovat, jel s firmou na velikánský mezinárodní veletrh utužovat kontakty a poohlédnout se po nových. Kromě spousty zážitků si přivezl i jednu malou ztrátu.
"Povedlo se mi zlomit ukazovátko od kapesního počítače," hlásil jen tak mezi řečí.
Že by se nám z taťky stal svalovec s naolejovanými bicepsy, blesklo mi hlavou.
"Jak se ti povedlo přepůlit kovovou tyčku ?", ptám se s obavami.
"Ne celou, jen ten plastový konec."
Uf. Nebyla bych moc ráda, kdybychom doma měli dalšího siláka, co trhá telefonní seznamy a roztahuje tiráky.
Důvod "ruptury" toho drobného předmětu mně úplně uzemnil.
"Já to ulomil vzteky. Ve frontě na záchod mně totiž předběhl číňan !"
Jak známo, páté přikázání známého pátera Knoxe zakazuje výskyt osob této národnosti, i když jen v detektivních příbězích.
Co by se dělo, kdyby předbíhajícím byl třeba ... černoch ? No i taková malá tyčka může sloužit jako vražedný nástroj. A kriminálka by byla na světě.
Author: Elka 10:25 [Permalink]