Zpívá celá rodina
Je tu další vyprávění ze života naší malé rodinky.
Tak se nám ty Vánoce kvapem blíží, co. My holky se moc těšíme, protože táta bude doma, bude legrace a spousta dárků k tomu. Táta se na Vánoce netěší, nemá je rád, protože je zima a většinou sníh a všude je hrozně moc lidí. Ale dárky dostává rád.
Kristýnka:
"Já si teď užívám toho, že už je mi rok, protože když se mámy někdo ptá, kolik mi je, tak může říct 1 rok a ne jenom "x" měsíců. Taky je mě pěkný kusanec. Vážím 11 kg a měřím 76 cm. Většinou už chodím, jenom někdy lezu po čtyřech, protože je to pořád ještě trochu rychlejší.
Máma s Klárkou zpívají různé písničky. Když zpívají "Běžel z lesa zajíček ... ", tak doplňuju "houpy". A už i já vím, že pejsek dělá "haf, haf". Manuálně jsem taky docela šikovná. Odkoukala jsem od Klárky, jak se vyndavá šprušle z postýlky a hned jsem se to naučila. Takže když pak máma přišla do pokoje, aby mně vyndala z postýlky, koukala jako jelen, protože já tam nebyla. Schovala jsem se pod postel a pak jsem na mámu udělala "kuk".
Klárka:
"Jak nadpis napovídá, tak zpíváme všichni. A je to pravda. Máma zpívá s námi dětské písničky, Kristýnka to své "houpy" a já zpívám taky. A co táta ? Ten si večer sedne u počítače, pustí si muziku do sluchátek a prozpěvuje si. Nahlas. Ale ostatní slyší jenom to jeho zpívání a tu muziku k tomu už ne. Takže to vypadá, jak když táta dělá meluzínu nebo strašidlo.
A jaké jsou moje hity ? Umím říkanku "Houpy, houpy, kočka snědla kroupy ..." (pak to ještě nějak pokračuje o kocourovi a hrachu, ale to už neumím), písničky "Běžel z lesa zajíček ...", "Prší, prší ..." a taky "Zajíček v své jamce ...". Nezpívám sice čistě a srozumitelně všechny slova, ale ostatní vědí, o čem to zpívám. Třeba v "Prší, prší ..." zpívám "Kukačko nekukej, panenka pjáče" nebo taky "... pláče". Je to tak, když chci, tak říkám krásné "L". Ale musím se na to ještě soustředit. Jinak si zpívám, když v televizi hrajou nějakou muziku, ale naši říkají, že to nezpívám nic konkrétního."
Máma:
"Když to jde, tak nesedíme jenom doma, ale chodíme s holkama někam do společnosti. Zrovna minulý týden jsme byly Blance na promoci. Děti byly s náma přímo ve slavnostním sále, vypadalo to jak v jeslích, protože tam bylo asi 6 malých dětí ve věku do 2 let. Všechny naše holky (počítám i Julii) byly moc hodné. Kristýna jen do té chvíle, než jí upadl mobil, se kterým si hrála, na zem. To začala hlasitě protestovat. Tak jsem s ní odešla do vedlejší místnosti, kde byla moc spokojená. Chodila tam po dlouhém slavnostním stole a sápala se po perníčcích, které na něm ležely. Když jsme se mohly vrátit do velkého sálu, tak všichni honorabilis a spektabililis už odcházeli pěkně husím pochodem a holky se na ně smály, Kristýnka jim tleskala a dělala pápá.Klárce se moc líbily varhany a museli jsme jí ukázat, odkud to hraje. Julie po skončení celé slávy někam zmizela. Jestli pak víte, kde byla ? To neuhodnete. Drápala se na místo, kde sedává rektor a už už se chystala něco říct.
Když už jsme byli ve městě, tak jsme šli vyzkoušet Obchod tety Tramtárie. Je to bezva místo pro děti, ty se tam můžou vyřádit na velkých skluzavkách (když říkám velkých, tak opravdu velkých, horní konec je odhadem ve výšce dobrých 2m), je tam hračkářství, knihkupectví a taky restaurace, kde jsme všichni obědvali. Holky jedly vzorně, Klárka měla dokonce pizzu a nic jiného nechtěla.
Užijte si krásné Vánoce (mají být opravdu bílé) a určitě se během svátků s některými z vás uvidíme osobně.
Author: Kristýnka a Klárka 15:46 [Permalink]
Jak Kristýnka málem snědla svůj dort
Zdravíme všechny v krásném čase adventu.
Kristýnka:
"Já jsem od posledně udělala hodně pokroků i kroků. No vážně, s tím chozením je to opravdu tak. Třeba přejdu předsíň (zatím jenom na šířku), dojdu od televize ke stolečku a často se i sama zvednu ze sedu uprostřed pokoje do stoje a ujdu pár kroků. Jak se říká, utekla jsem roku. V lezení jsem ale taky dobrá, spíš ještě lepší. Zvládla jsem už lezení na gauč (když je u něj přistaveno něco nižšího, třeba televize) i z gauče (to si ještě ztěžuju tím, že lezu přes opěradlo). Ráda lezu na Klárčinou stoličku a na špičkách se pak snažím dosáhnout na něco, co je většinou dost vysoko. A představte si (taková podlost), často přijde někdo neviditelnej (asi duch) a do stoličky strčí. Následkem to je, že já sletím dolů jako zralá hruška. Ta na rozdíl ode mne pak ale neřve jako tur.
Když slyším nějakou muziku, tak se mi to moc líbí. Nedávno mně napadlo, že se zkusím do rytmu nějak hýbat. A ono to šlo a byla to velká švanda. Takže asi budu muzikální (aspoň trochu). Taky by to bylo ostuda, kdyby ne.
Přišla jsem na to, jak vyjádřit, když se mi někdo líbí. To mu pak dělám "malá, malá" (kupodivu to dělá hlavně sobě, ostatním říká sice "malá, malá", ale plácá je vehementně oběma rukama - pozn.máma) a krásně se na něj směju. Taky vím, jak jsem veliká, umím totiž bezvadně ukázat, že jsem tááákhle veliká.
Mlčenlivé dítě taky zjevně nebudu. Zkouším už říkat i věty. Ráno, když se loučíme s tátou při odchodu do práce, tak za ním volám "pápá, táto". Na mámu volám "mámo, ham". To je ale většinou málo účinné, takže pak musím na plné pecky hulákat "ham, ham", dokud něco nedostanu."
Klárka:
"Ségra toho měla, jak tak koukám, celkem dost. Já mám jen pár (to doslova) drobností. Ale důležité. Říct, když něco nechci, to už umím dlouho. Ale když jsem to něco chtěla, tak to byl problém. Tak jsem se konečně naučila říkat "jo". Řeknu vám, ani jsem netušila, jak je to užitečné slovo.
Už skoro nepoužívám nočník. Ne, nebojte se, nezačala jsem zase nosit přes den plíny. Prostě čůrám na záchod jako dospěláci. Někdo mně ale musí držet, aby tam spadla ne po hlavě, ale po ... zadnici. A pak by mně museli obtížně tahat."
Kristýnka:
"To nejlepší jsem si nechala na konec. Jojo, tušíte správně, dozvíte se (kdo tam nebyl), jak to vlastně bylo s mojí velkou oslavou a hlavně s tím dortem.
Zase přišla spousta lidí: babičky, dědečkové, Julie, teta Blanka i Valdinka. Jen Ben chyběl, prý nemá rád, když je někde moc lidí. Posadili mě na křeslo ke stolu a někdo zhasnul a máma přinesla úžasný dort, na který se mi sbíhaly sliny, a na něm bylo jedno světýlko. Klárka ho za mně sfoukla a já jsem se už už chtěla vrhnout na ten dort a celý ho sníst. Ale i když to byl můj dort, ostatní chtěli taky ochutnat a tak mi ho vzali a dali mi jen jeden dílek. Tak jsem ten dílek aspoň snědla celý.
Jak se sluší a patří, jako každý oslavenec jsem dostala spoustu dárků. Látkovou chobotnici s barevnými chapadly, ke které jsem se hned přitulila a dřevěného zajíce na kolečkách, který má na zádech dírky, kam se strkají pastelky, takže vypadá jako zajícoježek. Pak čtyřdomeček s kuřetem, pejskem, kočkou a králíkem. Každé zvířátko má svůj knoflík, který když se zmáčkne, tak zvířátko vyskočí z domečku. Nejradši mám kuřátko, na jeho čudlík se musí jen zatlačit. Králík má taky stlačovací čudlík, ale složitější, kočka má kolečko a pejsek dokonce šoupátko. Takže tyhle tři zvířátka vyskakujou jen Klárce, ta to s nima umí. Já to od ní snad brzo okoukám.
To ale ještě nebylo všechno. Dostala jsem krásnou plechovou berušku, která když jí někdo natáhne klíčkem, tak jezdí dokola dokolečka. Třeba po zemi nebo i na stole, odkud kupodivu vůbec nespadne.
Úplně nejlepší dárek byla ale mašinka. A ne jen tak ledajaká. Tahle mašinka sama jezdí (rovně i dokola, když do něčeho narazí, tak couvne a jede jinudy), dělá komínem nahoru dolů, mrká očima, hýbe pusou a rukama (já vím, že normální mašinka nemá ruce, ale tahle jo) kroutí dokola. A hlavně dělá "šššš, hůůů" a hraje jako nějaký orchestrion. Všem a hlavně nám dětem se moc líbila."
Máma:
"Ta oslava nebyla jen pro Kristýnku k narozeninám. Julie taky dostala malý dárek, protože bude mít svátek. Ani na Blanku a její svátek se nezapomnělo. A taky chodil Mikuláš, tak všechny tři malé holky dostaly spoustu ovoce a taky sladkostí. Zubní kazy se budou mít dobře."
Užívejte všichni předvánočního času, moc se nehoňte (hlavně maminky a babičky) a spíš si udělejte čas jeden na druhého. Tak zase brzo na sepsanou.
Author: Kristýnka a Klárka 18:56 [Permalink]