Spousta čtení do předvánočního času
Zdravíme všechny příbuzné a příznivce naší rodinky a hlavně našeho webíku. Chvilku jsme se odmlčeli, ale teď to do vás bude prát pod tlakem. Takže si přečtěte všechny listopadové i říjnové příspěvky, ty jsou úplně zbrusu nové.
Tak se držte v teple a hodně sil do toho předvánočního bláznění.
Author: Máma Elka 19:02 [Permalink]
Výlet do moravské metropole - 1. část
Z Opavy, z Opavy, rychlík jede do Prahy, zpívá se v jedné písničce. My jsme se ale vydali na výlet opačným směrem a naší cílovou stanicí bylo město "pod Špilasem", tedy Brno. Náš taťka se tam vypravil za jakýmsi úředním vyřizováním a my holky jsme mu dělaly doprovod. Na místo určení nás dovezlo "Beňdolino" v celé své kráse. Největším zážitkem našich princezen byly elektricky ovládané rolety. Na dobrou půlhodinku byl pokoj od vyptávání "Kdy už budeme v Brně", které se ozývalo ve stále častějších intervalech. Čím víc jsme se blížili k cíli, tím méně zabíralo tátovo trvzení, že tam budeme, až je začne brnět zadek. Předpokládám, že cestou do Jičína by se je snažil zabavit tím, že by musely ji(e)čet (to aby nebyl vůbec problém) a směrem k Zubří by musely hledat aspoň zebry, když ne zubry.
V Brně se táta skoro hned vydal po byrokratické trase. My holky, vybaveny několika dobrými tipy, jsme se vydaly hledat nějakou zábavu. Jak ale praví stará moudrost, líní lidi se hrozně nadřou. Obzvlášť když se jim ještě nechce platit těžce vydělané peníze za mapu města, že aby aspoň věděli, jestli jsou pořád v katastru příslušného města nebo už rovnou v ... horoucích peklech. Vybavily jsme se aspoň plánem místní veřejné dopravy se stručným výčtem pamětihodností. Popis byl ovšem, pro jistotu, v jazyce našich "germánských" sousedů. Po skoro dvouhodinovém trmácení začala na město padat tma (svatý Petr od počasí párkrát neopoměl vyzkoušet, jestli se mu náhodou nezanesla sprcha na déšť) a my jsme se konečně šťastně dostaly do kýžené ulice. Asi 30 od cíle naší "městovědné" procházky Kristýnka zničeně prohlásila: "Kdy už budeme konečně v tom Brně ?"
Odměnou celé dlouhé pouti bylo největší modelové kolejiště v republice (http://www.modelovysvet.cz/). Holky byly z těch všech mašinek a vagónků u vytržení. Když se k nám za chvíli přidal i Honza, byla jsem ráda, že zavírali úderem sedmé hodiny večerní. Jinak by tam byli určitě déle než ty skoro 2 hodiny.
Doufali jsme, že po takové dlouhé tůře děti po návratu do hotelu padnou a budou spát jak andělíčci. Jako obvykle jsme doufali marně. Jediný, kdo skoro hned padl, jak se říká za vlast, byl náš táta, kterého kromě úředníků značně oslabila i začínající angína. Teprve vůně palačinky přinesené až pod nos ho probudila.
A ...pokračování příště !
Author: Máma Elka 19:11 [Permalink]
Výlet do moravské metropole - 2.část
Když děti uviděly voňavé palačinky, nasadily okamžitě výraz, jako že nejmíň 14 dní je nutíme držet hladovku. Až potom, co si nacpaly bříška větší částí tátovy večeře, se nám podařilo nahnat je do postelí a udělali jsme nezbytnou tmu. Cvaknutí vypínačem pro děti ale znamenalo, že blbnutí může začít. Moje časté návštěvy v jejich místnosti (dopřáli jsme si luxus - pokoj o dvou ložnicích) je nijak neodradily od veselého pokračování nočního mejdanu. Zkusila jsem tam poslat Honzu. Rozsvítil v naší části pokoje a šel na ně pouštět hrůzu. Chudák by byl nejspíš pro srandu i králíkům a co teprve naším dětem. Chvilku sice zmlkly, ale jen došel ke své posteli, ze tmy se ozvalo: "Tati, chichi, hlavně si zhasni." Když za chvilku řádily na novo, šel na ně Honza zase zkusit dělat bubáka. "Holky, jak to, že ještě nespíte ?" "Tati, my nemůžeme, my meleme !"
Kapitulace byla nevyhnutelná. Zalezl pod duchnu a za chvíli chrněl. Holky po nějaké době taky. Sladký spánek vydržel tátovi bohužel jen asi do půlnoci. Po zbytek noci polykal imaginární knedlíky, vehementně se bránil návštěvě místní pohotovosti a mně budily sny plné troubících slonů a pilně pracujících dřevorubců.
Cesta do Prahy už nebyla tak elegantním dopravním prostředkem. Byli jsme nuceni vzít za vděk obyčejným českým rychlíkem s šestimístnými kupátky, kde svítilo jen noční světlo, topení topilo tak zběsile, jako by za okny bylo aspoň 20 pod nulou a obtloustlá vietnamka nám odmítla uvolnit sedadlo, i když jsme jí mávali před očima řádnou místenkou a dál urputně tiskla nohama svůj kufr k podlaze. Honza tak nejdřív stál na chodbě a když mu dostatečně zdřevěněly nohy, radši po sobě nechal lézt děti než by dál vlál u tyče mezi okny. Cestu nám aspoň zpestřila Kristýnka. Když totiž zjistila, že naše spolucestující, včetně šikmooké tvrdohlavky, usnuly spánkem spravedlivým, nasadila šibalský výraz a pronesla:" Jéé, všichni spí. Tak to já zavolám Zdááár !" Jen rachot vlakových náprav zabránil tomu, aby se ty tři šípkové růženky nechtěně probudily.
Author: Elka 19:15 [Permalink]
Milovnice pěveckého umění
Letos se celá naše rodinka stala častými diváky soutěže "Superstárů". Ne snad, že by se nám místy falešné vyzpěvování showbussinesu. Jedním z účastníků byla totiž i půvabná rusovláska Tereza Najdekrová (jukněte i na stránky http://www.terezanajdekrova.cz), bývalá to sólistka ABBA revivalu. A tuhle kapelu, jak si možná pamatujete, zvučí náš taťka Honza.
Jednou večer ve vaně začala Klárka škemrat:" A můžem se pak ještě chvíli dívat na Superstar ? Maminko, jen malinkou chvilinečku, prosím." Ten den byla ale docela všední středa, takže místo někdy i poslouchatelného zpívání ukazovali nejspíš 147. díl nějakého nekonečného seriálu nebo podobně hodnotnou zábavu. "A hlavně, Klárko, Terezka už vypadla, takže už se na Superstar přece nedíváme." Malá hudební fanynka se ale nedala umluvit a naprosto vážně prohlásila:" No ale já chci přece vidět další nové mladé talenty !"
Takže abysme pomalu plánovali návštěvu Děčínské kotvy, Intertalentu nebo jak se ty souteže dneska jmenujou. Aby nám náhodou nějaký mladý talent neunikl.
Author: Máma Elka 20:00 [Permalink]
Ozvěny včelích medvídků
Naše holky, ostatně jako všechny děti, rády sedají dospělým na klíně. Klárka zase jednou dělala miminko a chtěla se chovat. Průzkumnicky do mně šťouchala prstíkem a všechno důkladně popisovala jak student na zkoušce z anatomie. "Tady máš nohy, tady ruce, tohle je pupík a kolem je břicho." Poslouchám jen tak na půl ucha a trochu nepřítomně povídám "Správně, správně." Tím to ale neskončilo, výklad pokračoval. "A v bříšku jsi měla mně, viď. Ale teď tam máš místo mně jenom sádlo."
Samý sádlo, samý sádlo. To je divná rodina. U nás by Pučmeloud nic moc neukradl.
Author: Máma Elka 20:23 [Permalink]
Malý Picasso
V chladných měsících roku holky rády cestují "sockou" (tedy prostředky MHD). Okna jsou vždy krásně zamlžená ony se pak můžou výtvarně vyjádřit (a vyřádit). Při jedné takové cestě Kristýna prohlásila, že udělá "mámoportrét". Nejdřív se na okně objevily dvě svislé čáry vedle sebe. "To jsou nohy" zněl komentář. Nad ně pak přibyla jedna vodorovná čára a pod ní namalovala tečku. Pořádně mi vrtalo hlavou, proč že je tam ten puntík. Protože jsme na to pořád nemohla přijít, radši jsem se zeptala. "Mami, to je přece pepina."
A bylo vymalováno.
Author: Máma Elka 20:16 [Permalink]