Náš král Ubu
Jak známo, děti pečlivě odposlouchávají, co dospěláci kolem nich říkají. Často k nelibosti svých zákonných zástupců.
Nedávno nám Klárka u večeře líčila, co že dělaly ve školce. Na závěr se neopomněla pochlubit, že po obědě spala.
"Opravdu, Klárko" zeptala jsem se nevěřícně, protože odpolední spaní se u Klárky vyskytuje ještě méně než pověstné bílé vrány v přírodě.
"No jasně, mami."
Do nastalého ticha, přerušovaného jen cinkotem příborů, Kristýna prohlásila: "Prdlajz."
Od výroku pověstného krále Ubu se tohle konstatování moc nelišilo, snad jen že nezačínalo na "Ho ... ".
Author: Elka 20:38 [Permalink]
Základy první pomoci
Klárka se pilně snaží, aby byla dobře připravenou na jakoukoliv životní situaci, která by jí mohla v životě potkat.
Nedávno se živě zajímala o nezbytnou pomoc raněnému.
Kristýna si přiskřípla prst do dveří a hned se dožadovala "nálepky". Dostala dětskou s medvěděm. Následující den se hlásila o výměnu "nálepky" (že by četla návod ?). Náplast s medvěděm byla ale dost široká, prst jí celou dobu výhrůžně trčel, jako kdyby někoho pořád hubovala. Chtěla jsem jí dát užší kousek s králíkem. Kristýnka ho ale odmítla a že chce zase medvěda. Hlodavci asi nejsou v módě. Hloubala jsem nad tím, jak jí vysvětlit, že jedna náplast je širší a druhá užší. Ne snad že by to nepochopila, ale vidina méďi na prstíku byla silnější a vztekanda tu tak mohla být "co by dup" (to je takový překladatelský oříšek, že)
"Kristýnko, ta náplast s medvídkem dělá na prstíku puchejře a ten už my teď nepotřebujem." To byla náhodou pravda, puchejř jsme chvíli předtím propichovali a to téměř bez breku.
"A co dělá ten králíček ?"
"Náplast s králíčkem ty bolístky uzdravuje, víš"
Klárka se hned zvídavě zeptala:
"A mami, jakou náplast dostane člověk, když mu lev ukousne ruku ?"
Uznejte sami, tohle potřebuje člověk dnes a denně.
Author: Máma Elka 21:13 [Permalink]
Jemná dětská diplomacie
Co se mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, říká jedno úsloví. U některých dětí to platí dvojnásobně. Klárka už v tomhle věku dost dobře ovládá ten správný vyjednávání s "nepřítelem".
Byly jsme spolu nákupovat. Klárka si dobře pamatuje, že tam dělají dobrou pizzu a hned začala škemrat, že jí chce koupit.
"Maminko, jeden kousek tam hned sníme, jo ?"
"Klárko, koupíme jí celou do krabice, aby měli i táta a Kristýna. Ale nejdřív půjdeme na nákup, ano ?"
"Ne, mami, nejdřív na pizzu. Maminko, prosím pizzu."
"Ne, nejdřív na nákup."
Diskuze pokračovala v podobném duchu, až už to Klárku přestalo bavit.
Zastavila se, výhrůžně zdvihla ukazováček a rezolutně prohlásila:
"Podívej, mami, uděláme to takhle ..."
Kdo ví, jak by to byla naplánovala, kdyby neobržela jeden malý výchovný na zadek.
Author: Máma Elka 20:58 [Permalink]
Nedoslýchavá
Jak se zdá, asi budeme muset Kristýně nechat vyšetřit uši. Asi špatně slyší.
Ne, neděste se, u ní to určitě nebude nic jiného než běžná "selektivní hluchota". Malá ukázka za všechny.
Desátá hodina odbila, v dětském pokoji tma, ale spíš než na spaní to tam vypadá na mejdan. Ze sousední místnosti se několikrát naprosto srozumitelně ozve otcovské "Holky ticho a spěte už", občas ještě podpořené výhrůžkou výprasku. Po chvilce ticha je slyšet zavrzání dveřních pantů, ze škvíry ve dveřích vykoukne blonďatá kštice a s andělsky nevinným výrazem se zeptá: "Co si říkal, tati, že máme dělat?"
Author: Máma Elka 22:44 [Permalink]
O dětských písničkách
Holky mají opravdu netradiční "pěvecký repertoár". Zatímco většina prcků v jejich věku prozpěvuje o tom, že skákal pes přes oves a ani tu zelenou louku že nevynechal, naše princezny, jak známo, slušně ovládají hity skupiny ABBA. Zrovna nedávno jsem jela s Kristýnkou tramvají. Mrňavka na sedadle podřimovala, když vtom uslyšela, jak se z řidičovy kukaně potichu line "Mama mia ... ". Hned zajásala, že to přece máme doma "na rádiu" a začala na celou tramvaj vyzpěvovat spolu s tranzistorákem. No pohled za všechny drobný.
Nebyly by to ale naše děti, aby neměly ještě něco praštěnějšího. Nedávno je taťka naučil nový "šlágr". Na rozdíl od písniček švédského kvarteta je sice v našem rodném jazyce, ovšem text opravdu stojí za to. Děsí mně představa, jak holky v prostředcích MHD nahlas zpívají strašný song o tom, jak "... šel pes do lesa a potkal dlažební kostku. Dlažební kostko, kam jdeš, vždyť máš krátký nohy. Já nemám nohy, ale ty máš parohy." Jak známo, Dáda Patrasová, Svěrák s Uhlířem a skupina Brutus, tradiční to autoři písniček pro děti, no ne.
Author: Máma Elka 22:12 [Permalink]
Tajemný silvestrovský pejskař
Jak je všeobecně známo, našim princeznám úsloví o ranním ptáčeti a jeho skákání moc nevoní. Rozhodně blíž jsou jim sovy (s nudlí i bez, podle momentálního zdravotního stavu). A když už byl ten poslední den v roce, tak proč toho nevyužít, že. Slíbili jsme jim, že můžou být vzhůru až "do rachejtliček", tedy do půlnoci. A protože jsme měli nějaké světlice, které se nedaly pouštět z balkónu, vypravili jsme se na pozdní večerní (no, skoro spí noční) vycházku. Trochu jsem byla nesvá, aby náhodou někdo neměl řeči typu jak to, že v době, kdy se v televizi už začínají objevovat záběry zavánějící ohrožováním mravní výchovy nezletilých, jsou dvě prťata školkou povinná nejenom vzhůru, ale dokonce venku. Takže jsem celou dobu zkoumavě pozorovala kolemjdoucí dospěláky.
Když jsme odpálili rachejtle, co jsme měli s sebou, holky začaly škemrat, že se ještě půjdem podívat na jiný "světýlka". Jak se tak loudáme sídlištěm, prošel kolem nás pán s pejskem. Pejska víc zajímalo čtení psích čuchacích zpráv, ale pán se podezřele culil, až mi to bylo divný. Nic ale neříkal a tak jsme šli dál. Za chvíli jsme potkali sněhuláka a ne jednoho, ale rovnou dva. Tomu většímu by ale, jak se říká, při dešti pršelo do krku, protože hlavu mu nějaký poberta urazil. Honza se hned chopil sněhu a že mu ukoulí novou hlavu. Vtom šel okolo zase ten psí "culivenčitel" a křenil se ještě víc. Najednou se vydal směrem k nám a cestou usilovně šátral v kapse. Už už jsem čekala, že vytáhne když ne odznak "strážce zákona" v civilu, tak aspoň průkazku pracovníka sociálky a spustí, co že jsme to za rodiče, když naše ratolesti nechrní nejpozději 15 vteřin po Večerníčkově úkloně a přání dobré noci. Jaký byl ale můj údiv, když se pán nejdřív zeptal Kristýnky, jestlipak ví, co ještě musí mít takový správný sněhulák a pak z kapsy vytáhl ...... mrkev. Překvapeně jsme mu poděkovali a než jsme stačili darovaný "nos" nainstalovat na sněhuláčí hlavu, pán už tam nebyl. A kdybysme druhý den za světla neviděli našeho sněhuláka s oranžovým nosem, za který by se ani Pinochio nemusel stydět, skoro bych si myslela, jestli se mi to všechno jenom nezdálo.
Author: Máma Elka 19:15 [Permalink]