Všechno, co potřebuju znát, jsem se naučila v mateřské školce
Tedy přesněji ve věku, kdy se do takového zařízení chodí.
Byly jsme v krámu a Klárka radostně zavolala "Maminko, jahůdkový žvejkačky, že je koupíme, viď, že jo" a podávala mi krabičku s obrázkem šťavnaté jahody. Co by jí člověk nedopřál, že. Mělo to ovšem malý háček. Žvýkačky měly značku Primeros ...
Dostala jsem barvu té jahody a horlivě jsem přemýšlela, jak z té šlamastyky ven. To ještě za mnou stál vyčouhlý puberťák s knírkem ála Milouš (4 chlupy třema řadama, jenom mu chytnout), culil se jak "měsíček na hnoji" a napjatě čekal, jak to jen tomu dítěti vysvětlím.
"Klárko, to jsou takový balónky, co vůbec nejsou pro děti. Nebudem to kupovat." Trnula jsem, že se to zvídavé dítě začne nahlas vyptávat: "A mami, jaký balónky ? A na co jsou ?" Naštěstí sdělení, že to není určeno pro osůbky školkou povinné, jí stačilo. Teenager za mnou protáhl pysk a já jsem si tááááákhle oddechla.
Klárka má ale paměť jak šedý chobotnatec, takže čekám, kdy si na tuhle epizodu vzpomene a začne se vyptávat. Snad jí to budu schopna nějak vysvětlit, aby si z toho odnesla do života to, co opravdu potřebuje znát a nezpůsobilo jí to nějaký šok.
Author: máma Elka 23:35 [Permalink]
Povedené narozeniny
Tak Kristýna slavnostně postoupila z kategorie starších batolat do věku mladšího školkového. Taky to jak se patří oslavila. Dva dorty měla a přišla jí přát celá rodina. Najednou. Takže se u nás sešly oboje prarodiče a dorazila i Julie a Žofie s rodiči (všech svých 13 sestřenic a bratranců s rodinami s sebou naštěstí nevzaly). Doma byl sice blázinec, ale nikomu to nevadilo. Děti si hezky hrály, pánové vedli jakousi počítačovou debatu, kterou babičky označili za mluvu hodně příbuznou čínštině. Blanka a já jsme dodělávaly dorty. Sem tam jsem jukla na děti, až mi bylo za nějakou dobu řečeno, že oni dospělí na děti dohlédnou, že se můžu zcela věnovat dokončovacím cukrářským pracem. Řekla jsem si, že občanky mají už hezky dlouho (jasně že ti dospěláci, ne), tak to určitě zvládnou.
Už už jsem zapalovala svíčky na dortech, když byla nastalá pohoda přerušena nejdřív ránou a pak nelidským řevem. Tedy dětským řevem, i když dospělí pak povykovali taky. I když na děti a na Kristýnu obzvlášť dohlížel houf dospělých, tak to nestačilo. Kristýna nepozorovaně vylezla na kočárek pro panenky a jak si chtěla stoupnout, tak ten nespolehlivý dopravní vehikl jí podjel pod nohama a mrňavka se odporoučela k zemi. Bohužel v cestě stála skříňka, přesněji její hrana, na kterou si to přímo namířilo Kristýnino oko. Skříňka byla asi milostivá a nejspíš o kousíček uhnula. Kristýna si tak "jen" rozsekla obočí. Krve bylo pochopitelně jak .. no jak z Kristýny.
Když jsem se vzpamatovala, sfoukla jsem svíčky na dortu (i když tři i 2 x tři "roků" už mi dávno byly) a místo rozbalování dárků jsme nedělním večerem frčeli do Vinohradské nemocnice.
Celá procedura se naštěstí obešla bez šití, malá dostala dvě stahovací náplasti a přes to to ještě slepili lepidlem (doufám, že to nebylo vteřinové). A oko má pěkně do fialova vystínované.
PS.: Někdy vážně uvažuju, že bude nosit helmu nejen na kolo. Ten stejný den dopoledne se její čelo stihlo připlést do cesty hraně dveří od auta. Hezká modřina.
PS2.: Kristýně bylo asi líto, že má sama zranění. Po návratu z nemocnice postupně (a potupně) udělala z jednoho plyšového krtka jednorukého invalidu a z druhého jednonohého.
Author: Kristýnka a Klárka 23:13 [Permalink]