Zhluboka dýchat, vypnout prsa, břicho zastrčit
Zdravíme všechny naše pravidelné i příležitostné čtenáře.
A copak je u nás zase nového ?
Kristýna:
"Já jsem udělala pokrok v oblasti pohybu někam. Když si stoupnu u nábytku, tak zkouším udělat pár váhavých kroků. Ještě tomu ale chybí ta jistota (zda je to ta nebo ta ...) . Naučila jsem se mlaskat a říkat "ňam". To je docela užitečné slovo. Dospěláci tím pádem vědí, že mi chutná a dají mi ještě. A třeba zrovna mlíko, přesněji řečeno už ne Nutrilon 2, ale Sunar pro skoro velké děti (to je přesně ten, který ségra před časem odmítla). Když jsme u toho jídla, tak vězte, že když to vyjde (tj. když to ségra dovolí), tak jím v její vysoké židličce (v rozložené variantě). A v případě, že se nikdo nedívá, tak umím z té sedací části židličky vylézt na stolečkovou část."
Já mám hotovo, teď je to na Klárce.
Klárka:
"Já začnu zase mluvením. Mimo jiné říkám "kocou"(kocour), "honem", "pozo" (pozor), větu "japak se máš ", když odcházíme třeba z krámu, tak říkám nejen "dobý den", ale i "nasedanou". Máma konečně pochopila, že "adinka" je Valdinka. Ještě jedno moc důležité slovo jsem se naučila - "odík" (rohlík). A jestli to tu už nebylo, tak taky umím "banám" (banán), "boboušek" (klobouček) a "botišky" (botičky). Ale to už používám delší dobu.
Zase jsem po dlouhé době byla u paní doktorky. Naštěstí jenom na očkování. Moc se mi to sice nelíbilo, trochu jsem brečela, ale jenom když mně paní doktorka píchala a ještě malou chvilku potom. Takže celkově to nebylo tak hrozné. Dneska jdem s mámou a s tátou k zubaři (no ano, já taky), tak mi držte palce, ať to zvládnu.
V pondělí jsme s mámou začaly chodit cvičit. Je tam velká legrace. A co že tam děláme ? Běháme s ostatními dětmi z jedné strany tělocvičny na druhou a můžem u toho pištět, lezeme po různých dřevěných prolézačkách, skáčeme na trampolíně (dětská velikost), házíme míč do nízko pověšeného basketbalového koše (to se mi líbí asi nejvíc) a na závěr tancujeme různé tanečky (Kolo, kolo mlýnský, Zajíček v své jamce a jiné). Příští pondělí jdeme zase, tak se moc těším.
Jinak zkouším spoustu nových věcí. S tátou se učíme barvy, táta rozhází po zemi barevné kroužky a já mu musím nosit vždycky nějakou barvu. A přišla jsem na to, jak se zapíná monitor u počítače, takže můžu poslat tátovi nějaký hezký vzkaz."
Když bude v neděli hezké počasí, tak naši slibují, že půjdeme do zoologické zahrady. Tak vám příště budem vyprávět, co jsme všechno viděli.
Jak říká Klárka, to je šecko. Tak zase příště.
Author: Kristýnka a Klárka 15:20 [Permalink]
Mami, já chci za dětma
Tak už jsme zase tady. Jak se vám líbí, že píšeme častěji ? Napište nám o tom něco.
Rýma nás už aspoň pro tentokrát opustila, ale ještě stihla potrápit i mámu, takže v sobotu ráno se o nás staral taťka. Moc jsme si to užily.
A co že zase děláme nového ?
Kristýnka:
"Já toho moc nemám, ale stojí to za to. A to doslova. V neděli jsem se totiž postavila u zdi a když jsem se držela jen jednou rukou, tak jsem se zkusila pustit. A lidi, já stála ! Sice jenom chvilku, ale bylo to tam ! Máma jásala a od té doby to se mnou zkouší (jako když se s její pomocí postavím, tak mně pustí) a já někdy zase chvilku stojím.
Jinak zvyšuju svoje ozubení, jednička vlevo dole už se vyklubala. Někdy se mi povede slézt z gauče a do svého slovníku jsem přidala slovo "deda" (děda)."
Klárka:
"Já teď musím hlavně vysvětlit, co znamená ten dnešní nadpis. Včera jsme šly kolem základní školy a právě se tam vracely děti z nějaké vycházky nebo odkud. A mně to zaujalo, tak jsem se do té školy chtěla jít podívat. Ale máma mně tam nepustila. A dneska to bylo ještě lepší. Když jsme byly krmit kozy a koníka, tak jsme potkaly děti ze školky. Některé byly stejně velké jako já. Tak jsem si s nima začala povídat, říkaly, že ve školce je to moc fajn, že si tam hrají a zpívají. Domluvili jsme se, že se tam s nimi půjdu podívat. Chytla jsem se jedné holčičky za ruky a došly jsme až do školky. A kdyby mi to máma v poslední chvíli nezkazila, tak jsem si šla s nimi hrát. Škoda. Ale máma mi slibovala, že já půjdu taky do školky. Prý už za rok. To je ale strašně dlouho, tak nevím, jestli se dočkám.
Nejen Kristýnka má přírůstek do vyjadřování. Já říkám "otevsu" (otevřu), "sasu" (zavřu), "sama" (velmi užitečné slovo), "nemám", "piškoty" (už ne pišky) a "čajíček". ¨Taky říkám "neci" (nechci), "bynák" (bryndák), "masíčko" a "bamůky" (brambůrky), ale to už dlouho. A když vidím slona, tak řeknu "son" (to už dlouho) a pak začnu rukama převádět toho slona. Znáte to, ne, jak se chytnete za nos a druhou prostrčenou rukou kýváte.
Jinak jsem pořád šikovnější, co se týče pohybu a zručnosti. Po schodech chodím už většinou bez zábradlí, a to nahoru i dolu a umím chodit jako kačenka (ve dřepu). S nočníkem už se v podstatě obsloužím sama. Sednu si, vyčurám se, utrhnu si kus toaletního papíru a utřu se s ním. Použitý papír pak hodím do záchodu, vyleju obsah nočníku (do záchodu, ne na zem), spláchnu a říkám "pápá, bobík"."
Tak zase příště.
Já se musím taky něco napsat, na co holky asi zapomněly. O tom, jak mi Klárka pomáhá. Jak říká moje máma, nevím, jak bych to bez její pomoci zvládala. Je to sice trochu nadsázka, ale ne zas tak moc. Jak mi pomáhala s Kristýnkou, když byla mimčo, jak nosila plínky a utírala jí pusu, o tom už tu byla řeč. Teď to dělá pořád a ještě jí podává flašku s pitím, někdy jí tu flašku i drží. Když přijdeme z nákupu, tak vybaluje věci z tašky a podává mi je, z kočárkárny mi pomáhá nosit některé věci, když já už to nepoberu (třeba lahev s aviváží nebo dokonce balík plen). Vrcholným číslem je, když dělám bramborovou kaši, tak ví, že mi má podat šlehač a mlíko. Všechny tyhle věci ví sama od sebe, nikdo jí to neučil, jenom to okoukala. Je to prostě malej šikovnej pomocníček a já jsem moc ráda, že je taková.
Máma Elka
Author: Kristýnka a Klárka 17:32 [Permalink]
Bacily nás bacily
Tak nás dostaly bacilové. V úterý Klárka dostala rýmu, špatně v noci spala a cítila se špatně. Včera byla už lepší, ale chytla to od ní Kristýnka a ta měla ještě k té rýmě a špatnému spaní včera 37,5 a dneska ráno 38. Ale už se to lepší, i když nám teče z nosu jak z vodovodu, takže se musí odsávat a kapat do nosu, což obě nesnašíme a trochu se s mámou pereme. Nechodíme teď ven, což je sice špatné, protože je ten den dlouhý, ale má to tu výhodu, že máma má čas nám každý den vařit čerstvé jídlo. A to je moc bezva. A taky často koukáme na Maxipsa Fíka, který se nám moc líbí.
Ale i přes invazi bacilů stíháme dělat pokroky.
Kristýna:
"Já jsem do svého slovníku přidala slova "táta" a "bába". Zkouším chodit s rozloženou Klárčinou vysokou židlí, která má kolečka. A začali mi dávat na ven boty a hlavně na doma bačkorky, aby se mi líp držela rovnováha, když stojím."
Klárka:
"Já říkám "babám" (babán). Když Kristýnka včera tahala složené prádlo z koše, tak jsem jí říkala "uklidni se". A už jsem řekla jednu docela dlouhou srozumitelnou větu. To bylo tak. Táta ležel na gauči v našem pokoji a já jsem po něm lezla. Nejdřív jsem několikrát řekla "Táta pí" (spí) a pak jsem zavolala "Tati, zhuru (vzhuru), baca, mama pide (přijde)". A táta mě kupodivu poslechl.
Když mám tu rýmu, tak mě máma učí smrkat. A docela mi to jde, i když jak mám ten nos odřený, tak to není moc příjemné."
Tak mi jdeme bojovat s bacily a brzo se zase ozveme.
Author: Kristýnka a Klárka 15:20 [Permalink]
O plínkách a sezení
Tak vás všechny zdravíme na vylepšené verzi našich stránek. Teď už se to píše skoro samo. Takže budeme teď nejspíš psát častěji.
Takže nejdřív Kristýna:
"Já jsem tenhle měsíc pěkně poskočila. Po čtyřech už lezu pěkně rychle. Když přijde táta domů, tak mu hned běžíme (no, někteří běží a ti, co to neumí, tak aspoň lezou) naproti. A Klárka je tam jen o malý kousek dřív. Umím si sama stoupat u nábytku nebo se opřu o nějakého dospěláka a stoupnu si. Někdy se zkouším i pustit, ale to jsou jen drobné pokusy. Pak jsem se už naučila sedět bez opory (to je ostatně vidět na fotkách). Kupodivu jsem uměla dřív stát než sedět. Ale to se tak někdy stane a prý to není nic špatného. A když mně někdo drží za obě ruce, tak umím už i trochu přešlapovat. Za kroky se to ještě nedá prohlásit, ale já to brzo zlepším. Už naznačím, když chci vzít do náruče. A jak ? No přece jednoduše tím, že si sednu a natáhnu obě ruce. Docela to funguje. Jen u toho nesmím brečet, to na mně pak všichni dospěláci kašlou.
Máma si libuje, jak už máme s Klárkou stejnej denní režim. Já už před večeří nespím a dopoledne to taky většinou vydržím vzhůru, takže jdeme spát obě stejně po obědě.
Už zkouším dělat "pápá". To sice ještě neříkám, zato mě Klárka naučila užitečné slovo "máma" a to říkam dost často.
Ještě k jídlu. Jím už skoro to stejné, co dospěláci, jen to nesmím mít slané. Ochotně baštím bílé jogurty, na rozdíl od Klárky, té do toho máma zamíchává nějaké ovoce. A banán už normálně ukusuju. Od ségry jsem odkoukala, že u jídla má vždycky svojí lžičku, takže už jí vyžaduju taky."
Tak od Kristýnky je to všechno a teď zase Klárka:
"Začneme jazykem mateřským. Mluvím často ve větách, říkám "Kisínka pí" (Kristýnka spí), "Kisínka hůru" (Kristýnka vzhůru), "dej pusu" nebo "dej ... "a doplním podle potřeby, taky říkám "to je mama, táta, Kisínka ...." nebo "to je šecko". Ještě říkám "dudík" (dudlík), "žiua" (žirafa), "pomoc" a "babička" A na mámu už nevolám "tati", ale tak jak se má, tedy "mámo".
Plínky mám už jenom na spaní. Už i na procházku chodím bez plínky a čůrání venku mi nedělá žádné problémy. Když jsme doma, tak si řeknu, že chci na nočník, někdy si ho i přinesu a vyčůrám se. Ale protože je většinou kvůli Kristýnce zavřený (aby si s ním nehrála), tak mi ho musí dospěláci přinést.
Docela dobře už si umím čistit zuby, jenom táta s mámou nejsou s výsledkem často spokojeni, takže mi je chtějí dočistit sami. To si ale dobrovolně nechám dělat jenom od táty (nikdo neví proč - pozn. máma) .
Taky naši zjistili (nebo podle táty máma pojala podezření), že mi dudlík křiví růst předních horních zubů. Takže mi ho dávají jen na odpolední spaní, na noc už ne. A docela to jde. Jenom je trochu horší, když se v noci probudím, tak se mi pak znovu špatně usíná.
Určitě jste si všimli v nových fotkách jedné, která se jmenuje otužování. Ono je to tak, že se víc otužuje Kristýnka. Já vždycky vezmu kelímek s vodou, řeknu jí "pototit" (potopit), vyleju jí tu vodu na hlavu a pak jí řeknu "dobý, ty jsi šikulda". A dělám to dost rychle za sebou, že někdy Kristýnka sotva lapá po dechu. Ale máma říká, že je Kristýnka ráda, že si s ní hraju.
Ráda poslouchám, když v televizi nebo v rádiu hrajou nějakou muziku. To pak utíkám za nějakým dospělákem a chci, aby se mnou tancoval (až do úplného vytancování - pozn. máma) . A když televize náhodou není zapnutá v zásuvce, tak jdu a zapnu jí do zásuvky a pak to zase pěkně hraje.
Zkusili mi dát Sunar, že je prý levnější a lepší. Lidi, to je ale blivajz. Jednou jsme se napila a hned jsem to vrátila mámě, jako že to pít nebudu. Tak ho prý schovají pro Kristýnku."
Tak to bysme měli. Užívejte si začátek nového školního roku a my se zase brzo ozveme.
Author: Kristýnka a Klárka 15:14 [Permalink]