Poťouchlá
Klasická situace, Kristýnu zase posedlo blbnutí. Mává rukama, jako když plaší v poli ptáky a šaškuje. Nechala bych jí, jenže má jinou důležitou povinnost - sedět u stolu a jíst.
"Piňďo, přestaň dělat spartakiádu, koukej si sednout a baštit," pokouším se na ní pouštět hrůzu.
Pochopitelně jsou vzhledem ke svému věku nedotčené érou "komančů", takže spartakiáda jim nic neříká.
"Mami, to byl přece spartak, to auto," opravuje mně hned ta větší. Udivuje mne, odkud zná auto Spartak. Pak z ní ale vyleze, že myslela Spartakus, což byl jakýsi poměrně nepovedený kreslený seriál.
Slovo spartak ale mezitím zaujme našeho Hurvínka juniora. V očích se jí zablesknou čertíci poťouchlíci, vyskočí jak píchnutá šídlem a zajásá:
"Já vím, co uděláme, zavoláme tátovi a budeme křičet do telefonu - Sparta, Slávie ! Sparta, Slávie !"
Od nápadu není u našich "pokladů" daleko k jejich uskutečnění. A tak drapnou telefon a žhaví mobilní vlnění k tátovi. Za chvíli už taťka musí honem honem zjišťovat, jak má vlastně dlouhou ruku, že aby mu to vřeštění nezpůsobilo prasknutí bubínku. Ono takový hluchý zvukař, co si budeme povídat, není zrovna to nejlepší.
Když u nás dojde na telefonování, z toho malého vynálezu pana Bella se stává štafetový kolík a musí putovat od jednoho dětského uška k druhému. Jako aby bylo spravedlnosti učiněno za dost.
"A tati, kdo je s tebou ještě v práci ?" ptá se Klárka, jak kdyby byla poručík Colombo.
"Ještě je tu se mnou strejda Vráťa a ten přišel ze svojí práce."
Ta malá zvědavka si ti vysvětlila po svém. "Oni strejdu Vráťu vyhodili z práce ?"
Měj se na pozoru, strejdo Vráťo alias Vraťasi alias Klokane (teď mně napadá, nejsi náhodou mafián ;-)) ). To byl jednou jeden král, ten měl šíleně smutnou dceru princeznu a to že jí má pomoct přestat být smutná pochopil úplně opačně. Místo vypsání výběrového řízení na místo jednorázového rozesmívače s kariérním postupem na krále za naturální mzdu v podobě chechtající se princezny a poloviny nemovitostí udělal co ? Jasně že neslíbil půl princezny a celé království, ale ... správně, zakázal smích.
Jak že to souvisí s tebou, milý Vraťasi ? Já jen aby se panu šéfovi nedoneslo to Klárčino proroctví a taky si ho nevysvětlil nějak opačně.
Author: Elka 22:02 [Permalink]
Přírodopisný objev
Děda z vinohrad se vypravil s vnučkami na přírodovědnou vycházku. Když už kvůli ničemu, tak myslel, že je aspoň utahá a budou líp chrnět. Jenže naše malé slečny nejevily známky únavy ani trošku, na rozdíl od svého prarodiče. Těkaly jak zahřívané molekuly a ze všeho nejvíc se jim hýbaly klapačky.
Dědova hlava začínala pomalu připomínat meteorologický balón a tak v legraci pronesl větu, na své slušné vychování poněkud odvážnou:
"Držte už zobáky, slepice !"
Klára ho hned vyvedla z omylu: "Ale dědo, slepice přece neexistujou."
Děda, nemít brýle, tak hledá svoje totálně vykulené oči někde v okolní trávě.
"Nepovídej, a kdo asi snáší vajíčka ?", otázal se zvídavě.
Odpověď by ho nenapadlo hledat asi ani v té nejbláznivější sci-fi knize.
"No přece krávy !"
Až někde potkáte ptáky druhu kur domácí, dobře si je prohlédněte. Možná si to se zástupkyněmi skotu domácího vyměnily a začaly dávat mléko.
Author: Elka 01:12 [Permalink]
Oslavy pro vytrvalce
Úspěšně a ve zdraví jsme přežili tradiční květnový narozeninový maraton. To je od začátku roku docela klid. Vánoční šílenství uzavírají lednové narozeniny Honzova tatínka a jeho mazlíčka Beníčka v jeden den a potom dlouho dlouho nic. Ale pak to začne. Nejdřív nejstarší neteř (ta už je od letoška "dospělá" - hrůza, ještě nedávno jí byly 4 roky), pak Honza 7. května (každým rokem pochopitelně zraje jako víno, no jako všichni chlapy), 12. květen a Honzova maminka (poznávacím znakem babiček je, že od jisté doby už nestárnou) a v závěsu já na 14. května. Na rozdíl od předchozích oslavenců každým pootočením tachometru pomalu spěju do etapy "perfídní rachomejtle". I když tak hrozný to snad ještě nebude, přeci jen když jsem vypadla Žižkovi z vozu, měl už jenom jedno oko (ne ten vůz pochopitelně). A aby těch květnových oslav nebylo málo, celý výroční peloton spolu se svátkem matek uzavírá nejmladší neteř Žofie svým svátkem 15. května.
Obdrželi jsme několik hodnotných darů, třeba moje drahá sestra asi nabyla přesvědčení, že se ze mně stal pavouk nebo jiná potvora s 3x2 nohama. Naštěstí mě uklidnila, že netrvá na tom, abych její šestidílný ponožkový dar nosila za všech okolností najednou. Většina příbuzných se nám poskládala na část nových nebo zánovních bicyklů. Někdo přinesl řetěz, šlapky (těch na kolo, copak ony jsou nějaké jiné ?), brzdy se tam taky našly. Tušili asi, že se těžko shodnou na značce, velikosti a tak, takže všechny části našich budoucích jednostopých vehiklů měli přijemnou papírovou podobu s číslíčkama. Takže my si už jen dokoupíme takové drobnosti jako pneumatiky a ráfky, i takový luxus jako rám si nejspíš dopřejem. Honza akorát trvá na "blátolapech" neboli blatnících. Ne snad že bysme chtěli jezdit přes naše širé rodné lány, ale prohlásil, že by nechtěl skončil s blátočárou od hlavy po břicho a vzadu od p.. pozadí nahoru po vzoru Zdeňka Svěráka a Obecné školy "Ty syčáku, kde jsou moje blatníky ?". Teď ty hezké papírky musíme vyměnit za něco pojíznějšího a zjistit, jestli rčení, že takové věci jako ježdění na kole se nezapomíná. Jen co si vzpomeneme, kdy jsme na nich seděli naposledy, před ... to už je dlouho a předtím taky ani jednou. Pak už konečně uděláme radikální konec situaci, kdy naše dračice nasednou na svoje drandidla, přes rameno utrousí, že už teda jedou a vvvvžžžžžuuuummmm ... za chvíli už vidíme jen jejich poskakující hlavičky v dálce nebo někdy ani to ne.
Výjimečně se to ještě může objevit v případě, že mně prťavky přemluví, abych si "sjela lajny". Nebojte, nenutí mně do narkomanie, jen si někdy obuju přeskáče s dvěma sadami po čtyřech kolečkách a váhavým klopýtáním se dám do jejich pronásledování. Kdyby mě při tom někdo filmoval, tak má docela slušný základ němé grotesky. Předklon střídá záklon, ruce připomínají větrné mlýny, čas od času lituju, že někdo nevymyslel chránič na tu část těla, kde záda ztrácí slušné jméno. A k tomu se ještě snažím svolávat ty svoje dvě ovečky, samozřejmě naprosto marně, hlasem síly lodní sirény přece jen ještě nevládnu. Komedie s nominací na Oskara nebo aspoň Zlatý Globus by z toho možná byla, co říkáte ?
Author: Elka 00:46 [Permalink]
No to snad ani není možný
Vážení přátelé, neuvěřitelné se stalo skutkem. Věřte nebo ne, Pinduše mají další bod a zvyšují na 4:0 !
A kdo že tím další postiženým ? No ano, je to on, plechový kombi-člen rodiny Klimešovic. Asi si chudáci nevšimli, že jim jejich vozítko dává nonverbálně čím dál tím zřetelněji najevo svou náklonost stejně jako to dělají naši chlupatí čtyřnozí miláčci. A tak si fachmani autoopravárenští zase přišli na své.
Ale protože Klimešovic auto-ocásek, na rozdíl od těch předchozích třech, nezmizel v propadlišti dějin, vlastně silničního provozu, dali ho majitelé postiženého plechového přibližovadla jen přilepit. Tedy přiautogenovat a pevně doufají, že to bude chvíli držet. Pevně. Mám ale obavy, že jejich pevné doufání bude pevnější než pevnost postupně rezavějící nezbytné autosoučásti. Nechci jim brát iluze, ale pevnost bude nejpíš ve stylu "držme bratři, než nás prodají".
Jsem jen zvědavá, kam budou mít Pindruše namířeno dál. Když už se dopoťouchlíkovaly a doškodily až do téhle maxi-famílie, tak se jí jistě jako správně mazané potvůrky jen tak nepustí. Jak říká jediný fousatý člen naší malé rodinky, každý čtvrtý člověk je číňan a každý pátý je Klimeš (nebo Klimešová). A jestli se do toho pustí naplno a s patřičnou vervou ... dovedete si představit ty následky. Předpokládám, že svými plechovými ocásky bude vrtět možná dobrá pětina čtyřkolových potvůrek pohybujících se po české kotlině a přilehlém okolí, naši nevidící spoluobčané budou podle sluchu mít pocit, že dochází k rojení traktorů a závoďáků, v ordinacích MUDr.-ů přes vozidla se budou tvořit fronty, dělat pořadníky a nocovat před provozovnami.
No himlhergotdonrvertkrucajselement, Anče, Kubo, hajnej ... a vy ostatní taky, přiznejte se, který nevšimavec přehlédl prašivku ? Nebo to byl nějaký bídák, co do nich kope schválně ??
Author: Elka 20:12 [Permalink]