Povídám, povídám ... jedno slovo za druhým
Vítejte u prvního povídání. Tedy u prvního povídání na nové adrese. Jak se vám dařilo nás na té nové adrese najít ? Neměli jste s tím někdo nějaké problémy ? Jestli ano, napište nám o tom.
Kristýnka:
"Ten nadpis platí tentokrát hlavně na mně. Okoukala a hlavně odposlouchala jsem od dospěláků a od ségry velkou spostu nových slov. Takže kromě pupíku a nosu už vím, že má člověk "oko" (na to umím i ukázat), pod nosem že je "pupa" (pusa) a v ní "buby" (zuby). Těch mám ostatně zase o něco víc, rovných 7 (a půl) - všechny jedničky, tři dvojky a té poslední kouká špička. Na opačném konci těla můžou být "boby" (boty) a na těch si z venku člověk může přinést "bobí" (bobík). A když si "bába" vezme ty "boby" a "kíč" (klíč) a jde nasednout třeba na "šššš" (tak dělá mašinka přece) nebo si vezme "ato" (auto, ale děda musí řídit), tak pak je "pyč" (pryč) nebo taky se dá říct, že "néni" (není).
Máme tu jedno knihkupectví a tam ve výloze je "bubák" (obrázek domorodce s tmavýma očima a žlutým bělmem, takže vypadá jak nějakej bubák - pozn.máma) za uchem má "kytí" a asi dělá "choooo" (chrochro jako prasátko). Doma foukáme "bubík" (bublifuk) a házíme "míč", večer nás taťka umyje, voda je někdy "hoký" (horký), pak jdeme dělat "hají" a ráno, když se vzbudíme, tak je v televizi "koka" (Kouzelná školka, pořad pohádek pro děti - pozn.máma). Na maminku zavolám "mamiko" a když se mně zeptá, jestli chci "makiko" (masíčko, vegetarián ze mně asi nebude), tak řeknu zřetelně "jo".
Jak vidíte, mlčenlivé dítě rozhodně nejsem. A bude toho ještě víc.
Už zkouším sama jíst a dokonce lžičkou. Zvládnu bez problémů i složitější "poslíčkovské úkoly", jako vzít bačkoru a donést jí tátovi, rozumím, když si mám jít čistit ty svoje "buby" nebo jít k jídlu."
Klárka:
"Kristýnka je opravdu v mluvení učenlivá. Já se učím zase jiné věci, třeba se svlíkat (to dovedu celé sama, i s bačkorama), oblíkat (to mi ještě moc nejde), spát odpoledne bez plínky a pak se vyčurat ne do postýlky, ale do nočníku (to mi jde trochu líp, někdy se do toho nočníku zvládnu i vykakat) a pochopit, že bobíky se dělají na záchod a ne do kalhot (tak tohle bych chápala, ale udělat to správně mi moc nejde)."
Máma:
"Skoro to vypadá, jako by Kristýnka dělala spoustu pokroků a Klárka skoro žádné. Tohle naštěstí vůbec není pravda. Má teď bohužel takové období, kdy je velký uspěch, když udělá požadovanou věc aspoň po třetím upozorňování a bez vyhrožování, že nebude pohádka. A co se týče mluvení, tak si Klárka pamatuje dokonce i věty z animovaných seriálů (třeba z Potkaly se u Kolína mi jednou povídá: Pane, víte co, udělejte nočníček". A když se s Kristýnkou honí po bytě, tak na ní volá "Počkejte, pane".
Kristýnka zapomněla ještě napsat, že se s ní dá vést docela dobrá debata. Třeba dělá, že jede na koni. Já se jí zeptám "Kristýnko, ty jedeš na koni ?" "Jo." (univerzální odpověď na cokoliv) "A kde je ten kůň?" Chvíli se zamyslí a řekne "Néni.".
Máme za sebou několik drobných úrazů. Klárce byly během několika dnů dvakrát přiskřípnuty prsty do dveří (jednou od Kristýny do dveří do kuchyně a podruhé babičkou do dveří od výtahu. Mně dělali nový zub (to sice není úraz, ale bolelo to taky dost.) A Kristýna to završila tím, že spadla nebo se spíš skutálela v domě ze schodů. Ale všechno jsme to přežily bez následků a ve zdraví.
Něco pěkného nám napiště a my se příště ozvete dřív.
Author: Kristýnka a Klárka 18:45 [Permalink]