Úúúúúúúž jsme tu zase
Už jste si mysleli, že od nás máte pokoj, že jo ? Ale chyba lávky, my jsme nezničitelná rodinka.
Jen nebyl moc čas na psaní. Řešila jsem práci, tedy to, abych byla zaměstnaná. Nejdřív jsem byla dočasná jednoměsíční asistentka nejvyššího pana ředitele v jedné leasingovce s příslibem trvalé smlouvy. Pak to bohužel nevyšlo. Naštěstí se v té firmě vyvrbilo volné místo na jiném oddělení, které mi nabídli a já po něm hned skočila. Takže když všechno půjde dobře a nebudu dělat velké blbosti, mám na nějakou dobu (doufám, že na dost dlouhou) stálé místo. Jmenuje se to Collection Specialist, zjednodušeně řečeno honím lidi, kteří firmě dluží, aby koukali zaplatit, jinak že budou jezdit maximálně na koloběžce, ale určitě ne v autě "od nás". No a abych fungování firmy poznala dokonale a ve volném čase se nenudila, mezi asistentkou a svou momentální pozicí jsem ve firmě brigádničila jako recepční. Kolegové musí mít asi někdy pocit, že už si nemužou být jistí, kde se ve firmě objevím. Ale jsem tam spokojená, dokonce se těším do práce (to se mi nestalo už ani nepamatuju).
Podnětů na psaní mám teď dost, takže si zase počtete. Všechno s letopočtem 2007 je nové.
A nezapomínejte na navštěvní knihu, rádi si od vás něco přečteme.
Author: Elka 08:16 [Permalink]
Prarodiče, těšte se
Všechny, tedy všechna (pro ty šťouraly) vnoučata v naší rodině ráda navštěvují babičky a dědečky. Především ty svoje. Když jsme kolem (dokola koukolem) domovské střechy vinohradských prarodičů jeli už po několikáté v jednom týdnu, zarazila jsem dětské prosby o návštěvu s tím, že by babička s dědou měli vekou spotřebu zubních kartáčků, jak by nás měli plné zuby. Nebyly by to ale naše vynalézavé mrňavky, aby nenašly nějaké řešení. "Víš co, maminko," mudrovala ta větší, "tak tam budeme jenom chvíli otravovat a pak se vypaříme, jo ?"
Author: Elka 10:12 [Permalink]
Drobničky
"Klárko, jakou barvu má zeměkoule ?"
"Modrou, maminko. A na špičkách je žlutá."
Pojala jsem podezření, jestli naše větší ratolest netrpí barvoslepostí. Hned mi to ale bylo objasněno.
"A víš proč ? No protože tam žijou Číňany !"
Chudáci Eskymáci asi sjíždějí na kajaku Velkou čínskou zeď.
"Mami, já jdu kakat. Do postele, chichichi."
"Kristýnko, to snad ne. Kde se kaká ?"
Chvíle přemýšlení. "V Kadani !"
Jedeme autem a zezadu se ozve jásání. "Hurá, jedem z kopce. A tenhle je nejdloužejší !"
Na hodiny mluvnice jsou sice ještě malé, ale tenhle přeřek jim musím vysvětlit.
"Něco je dlouhý. A když je to ...."
Přerušuje mně brebentění: "Pak je to taky široký. A bystrozraký." Hmmm, tak jinak.
Po delším vysvětlování, že "víc dlouhý je delší" z Kristýnky vypadne "Dlouhý .... delší .... MOST !"
Zlý, zlejší, průsr. Posíláme pozdrav panu Kaplanovi.
Author: Elka 09:59 [Permalink]
Zaslechnuto v jídelně
Jednou jsem byla nucela vzít Klárku s sebou do práce. Byla moc hodná, udělala si na vedlejším stole krásnou kancelář s počítačem (kalkulačka), telefonem (stoh vizitek) a kupodivu mašinkami a vagónky (složené z kancelářských svorek a náplní do sešívačky). Krásně "úřadovala", vyřizovala telefonáty a hubovala imaginární otravující klienty.
Když nás přepadl hlad, vydaly jsme se navštívit místní kantýnu. Malá úřednice si poručila knedlíky a špenát. Naše firemní vývařovna by asi nedostala dobré hodnocení, protože Klárka si ten zelený blemcanec na talíři chvíli zkoumavě prohlížela a pak prohlásila: "To vypadá jak Jožin z bažin."
Naštěstí na jeho likvidaci nebylo tentokrát potřeba práškovací letadlo, obyčejná lzíče si s ním hravě poradila.
Author: Elka 10:40 [Permalink]