Mámo pusu a běž !
Tak takhle razantně mně Klárka vyháněla. Chcete vědět odkud ? Tak čtěte dál.
Už před nějakou dobou jsem v Sokole (tedy tam, kam chodíme každé pondělí s Klárkou cvičit) viděla letáček o kroužku "Chaloupka", že je to příprava na školku, každý čtvrtek dopoledne tam můžou mámy svoje ratolesti na dvě hodinky nechat si hrát. Tak jsem to chtěla zkusit. Po dohodě s paní učitelkou, která to vede, jsme to zkusili až minulý týden.
Ráno povídám "Klárko, půjdeme do školky, ano ?" "Pudeme do školky, hurá". Tak to prošlo. Teď ale jak jí vysvětlit, že tam bude sama bez maminky. Zůstaneš ve školce a máma pojede s Kristýnkou autobusem (oblíbená činnost) do knihovny (to má ještě radši) - to nešlo. Nakonec jsem se uchýlila k tomu, že "Klárka si bude hrát ve školce s dětma a máma půjde pá" "Jo, máma půjde pá". Říkat to, to by šlo, ale jestli jí to vydrží, až přijde "sekera k suku". A k mému velkému údivu se Klárka chovala jako profík, jako by tam už chodila kdo ví jak dlouho. Paní učitelka měla na mně kontakt, že kdyby něco (kdyby Klárce došlo, že je maminka pryč), ale ono nic. Celé dvě hodiny v pohodě. Když jsme si jí pak s Kristýnkou vyzvedávaly, byla hrozně nadšená, ukazovala mi papírového medvěda, kterého vyráběly (Kristýnka ho hned podrobila důkladnému zkoumání a utrhla mu ruku, tedy tlapu) a brebentila, co tam všechno dělali. Od té doby pořád říká, že půjde do školky a že si tam bude hrát. No, snad jí to vydrží.
Mezitím se Klárka taky začala věnovat tříkolce, takže jsme jí nejdřív tahali na špagátu a ona jako že šlapala, ale teď už drandí jako nějaký závodník. Brzo z toho snad budou fotky.
Je tam krásně, my půjdeme ven.
Author: Máma 16:15 [Permalink]
Po schodech nahoru a dolů
Zdravíčko všem našim pilným čtenářům. Máme teď nějak moc práce, tak se nedostanem k psaní.
Kristýnka:
"Mluvím už jako (skoro) velká holka. Vím, kdy je na obrázku "Kisíka" (někdy sice řeknu, že je tam "Káka", ale to jen někdy), umím pozdravit "bý veče" (dobrý večer), řeknu, kdy chci "napit" a pak to chválím, když je to "dobý". Když jdeme "ven", tak vím, že dostanu (kromě "boti") i "budu" (bundu) a "kobouk", ale protože už není "ních" (sníh), tak už to není potřeba. Ráda dělám "tui" (tuli), ale včas si řeknu, kdy chci "doů" (dolu, už ne "ďů"). Často si půjčuju "mobi" (mobil) a dělám "haó" (haló). Někdy mně taky "tady" něco "boí" (bolí), ale to je jen výjimečně. Abych nezapoměla, na okně nám kvetou "kytiky" a moc krásně.
Ten nadpis je asi jasnej, ale aby to bylo úplně jasný, tak po těch schodech nelezu po čtyřech, ale držím se zábradlí a vyjdu i sejdu je po dvou. To jsem šikovná. A ještě šikovnější jsem v dalších věcech. Nosím nádobí ke dřezu, ale dosáhnu jen na linku. V noci si k mámině velké radosti někdy sundám plínku. Když chci "cuat" (čůrat), tak si sednu na nočník, hned se zvednu a řeknu "páchu" (spláchnu). Snad to pochopím, proč se na ten nočník sedá. Jednou jsem se zvedla a v nočníku byla voda. Ani nevím, kde se tam vzala, ale máma mně děsně chválila. Tak to bude asi ono."
Klárka:
"Kristýnka začíná zkoušet trojslabičná slova, já říkám krásné věty. Máma se mně nedávno ptala, jestli já dám pusu a já jsem jí řekla "Myslím, že jo". Zkouším číst písmenka, vím, co je "T jako naše táta", "M jako naše máma", poznám "A", "O" (tomu říkám "koleško"), "B" a samozřejmě "K".
Když se mi chce čůrat, tak se obsloužím úplně sama. I rozsvítít na záchodě zvládnu, mám tam svůj vypínač, na který dosáhnu. Taky vím, že jsou mi dva roky, to ukážu na prstech.
Nedávno máma dala Kristýnce pití do flašky s dudlíkem (protože z flašky od Jupíka to ráda všude bryndá - pozn. máma) a ona to nechtěla. Mně se povedlo jí přemluvit, aby to hezky vypila. Jemná diplomacie, ne".
Máma:
"Dneska jsme byly s Kristýnkou na očkování a já čekala, že bude brečet nebo tak něco. Jen na tu injekci koukala s otevřenou pusou a ani nepípla.
Nedávno jsme byli u veleslavínské babičky a Klárka najednou někam ukazovala a říkala "Tibilalo". A já pořád něvěděla, co to je. Až najednou mi to došlo. Klárka ukazovala na reklamu T-mobile (ví, že se to čte tí-mobajl)! Včera našla plastovou kartičku se jménem, kterou měl Honza na nějaké výstavě jako jmenovku a když jsem se jí zeptala, co to je, tak odpověděla "esemeska". A Kristýnka umí říct počítač. Ona to pochopitelně neříka takhle srozumitelně, ale je jasné, že ví, co říká.
Někdy se mi zdá, že takové ty "dny blbec" jednou za čas musí přijít a že člověk s tím nic nenadělá. Nedávno jsme měli jeden takový. Začalo to tím, že jsem potřebovala jet autem na nákup. Otočím klíčkem a ono nic. Nestartovalo to. Myslela jsem, že je to baterkou. Nějakej pán mi "dal jiskru", ale nepomohlo to. Jen jsem dosáhli toho, že naší baterku jsme úplně vymlátili. Doma jsme sáhodlouze řešili, jak to udělat, aby to auto jelo (Honza odjížděl na týden do Německa a nechtěl mně tu nechat bez funkčního auta). Řešení jsem našli, ale až pak nám došlo, že Kristýnka někam zmizela. Honza jí šel hledat a já najednou slyším, jak se v dětským pokoji děsně směje. Když jsem tam přišla, tak Honza se válel smíchy po gauči, Kristýnka seděla na přebalovací skříňce a v ruce měla kelímek s mastičkou. Tedy přesněji bez mastičky, protože celý obsah kelímku (byla tam dětská mastička na zadeček s rybím tukem, který "smrdí jako psí kšíry") si Kristýnka namazala na obličej, mikinu i tepláky. Vypadala, jako když se chystá jít hrát pantomimu a já něvěděl, jestli se mám smát nebo brečet. A aby toho nebylo málo, tak když jsme se vrátili odpoledne z nákupu (auto jsme odtáhli do servisu, dostali jsme novou baterku a bylo to v pohodě), tak jsme zjistili, že celou tašku s nákupem jsme nechali v krámě. Než jsme se pro ní vrátili, tak nám jí někdo pochopitelně ukradl. No prostě bezva neděle."
Mějte se všichni fajn, užívejte sluníčka, my zase brzo něco napíšem.
Author: Kristýnka a Klárka 15:33 [Permalink]