Dvorská etiketa
Dneska jsem se vracela celá uondaná z pochůzek po Praze (sice jsem tam byla bez dětí, ale i tak to byla fuška). Blížila jsem se poledním liduprázdným sídlištěm k našemu domu a jen tak koutkem oka jsem si všimla, jak z jednoho domu vyšel starší pán. Oblečen byl jak elegán z prvorepublikových filmů, tedy klobouk, sako, nažehlené puky, důstojností si nic nezadal s profesorem Hrbolkem (to přece ten "No co s vámi, nepotěšil jste mně, ani já vás nepotěším"), jen těch křížků na hřbetě měl odhadem tak o 2 až 3 míň. Už to mně zaujalo, ale to, co udělal potom, to mně dostalo. Opatrně se rozhlídl a když široko daleko nikoho neviděl (mně kryla borovice, kterých je tu u nás spousta), sedl si nahoře na zábradlí a s šibalským úsměvem desetiletého uličníka sesvištěl po "klandru" dolů. Když dole ladně přistál na obou nohách, nasadil opět výraz podle Oldřicha Nového a odkráčel směrem k autobusu. Asi se vyzná v mravech šlechty, protože jak praví klasik: "Dvorská etiketa doporučuje po ránu jízdu koňmo nebo po zábradlí, obojí totiž posiluje svalstvo zvané prdelní". Komu záleží na tom, že ráno už dávno minulo.
PS.: Dámy prominou, pánové jsou zvyklí, ale klasik se musí citovat přesně, i se slovy, které nejsou zrovna slušné.
PS2.: Kdo by se chtěl pídit po tom, co to bylo za klasika, tak mu to ulehčím. Je to z filmu Konec starých časů podle románu Vladislava Vančury.
Author: máma Elka 19:24 [Permalink]
Trafikantská a jak to bylo s blechou
Kousek od našeho domu je malá trafika a příjemná paní trafikantka, která už nás dobře zná. A protože zákazníka, a to jakéhokoliv věku je dobré si hýčkat, tak nám dospělákům schovává noviny a holkám dává jako bonus cukrlata. Díky tomu Kristýnka nabyla dojmu, že to dělají všichni prodejci tiskovin a kuřiva. Takže vždycky když jdeme kolem tohoto druhu stánku, tak Kristýnka k němu hned běží. Strčí hlavu do okýnka, nasadí naprosto nevinný výraz a pak se s oprsklostí odkoukanou asi od pověsných lázeňských veverek zeptá: "Ahoj, máš bonbón ?"
Nedávno jsme jeli s prarodiči Šafaříkovými autem a protože jsme zrovna neměli sedačky, holky se vzadu mlely, pošťuchovaly a brebentily, až uši zaléhaly. Pořád jsme jim říkala, holky tiše, tiše, ať má děda klid na řízení. A babička se přidala s říkačkou: "Tiše, tiše, blecha spí, kdo jí vzbudí, toho sní". Klárka na chvíli zmlkla, ale Kristýnka ne, ta musí mí vždycky poslední slovo. Nasadila šibalský kukuč a prohlásila: "Chichichi, haló, blecho, vstávej !"
Author: máma Elka 19:50 [Permalink]
Nové příhody
V posledních dnech nám trochu stávkoval program pro tvorbu těchto stránek, takže tu máte teď spoustu čtení. Nové povídání je ze září, ale v srpnovém archivu je toho spousta. Pod posledním článkem ze září je archív a odkaz 2005/8, tak si to rozhodně nenechte ujít. Příjemné čtení !
PS.: A kdo nám nenapíše něco hezkého do Knihy návštěv, ten je ...
Ne, tak strašný to není, my jsme rádi, že nás čas od času čtete, tak nám o tom dejte vědět, jak se vám to líbí, ať to nedělám zbytečně.
Author: máma Elka 12:53 [Permalink]
Dopravní prostředky v naší rodině
Ne snad že bych teď nasadila sáhodlouhé vyprávění o našich autobusech, vlacích nebo letadlech (stejně žádné nemáme). Ale naše holky přes léto slušně začaly nebo pokračovaly v jízdě na kole nebo tříkolce.
Klárka svou tříkolku už na jaře předala Kristýnce a sama sedla na kolo. Ale je to boj, protože se bojí, tedy když jezdí bez pomocných koleček. Pořád huláká "Kam to jedeš?" a "Jééé, já padám" a podobně, takže je to trochu o nervy. Když má pomocná kolečka, tak sice jede dobře, ale jak vypadá jak po dvou frťanech, jak jede nakřivo.
To Kristýnka je jinačí jezdec. Před usednutím na tříkolku se z ní stává Helmut. Tedy ne že by si nasadila kulaté brýle, do ucha dala náušnici a začala propagovat, že "... naše nože jsou nejlepší ... " po vzoru toho šaška z Teleshopingu. Ona totiž jako asi jediné dítě v téhle republice nosí na jízdu tříkolkmo (po vzoru kolmo) na hlavě helmu. Musí, bezpečnost je bezpečnost. Ostatní děti na tříkolce jezdí pomalu, ale ne tak naše Kristýnka. Ta když se rozjede, tak její rychlost by jí mohl závidět možná i slavný Lance Armstrong. A tak jsou v cyklistice dobří vrchaři, zvaní dokopcaři, tak Kristýna je skvělý skopcař. Před kopcem se děsně rychle rozjede, až se jí nožičky míhají jak nějaké kočce z komiksu, a těsně před klesáním zvedne nohy do vzduchu a ječí "Jedúúú !" Pod kopcem je to pak buď a nebo - buď to vybere nebo taky ne.
Nejlepší je, když si při jízdě prozpěvuje. Jen si to zkuste představit - Kristýna sedí na svém "stroji" jak vosa na bonbónu, na hlavě helmu (silně připomíná dědečka hříbečka) a na celé kolo zpívá "V lese, v lese, na jehličí, pijou tam pivo popovický, šmudla se polil jako vždycky". No lepší už je jen ruský cirkus a medvěd na motorce.
Author: máma Elka 10:50 [Permalink]
Zase povinnosti
Řečeno slovy klasika, tak nám to zase nastává, pane Bajza. Dneska šly holčičky po prázdninách poprvé do školky. Zase chodí do stejné třídy. Ale pro Kristýnku tak stejné jako loni to nebude, tedy už od října. Zatím chodí jednou týdně, ale právě od října bude chodit už každý den. Ptáte se proč ? Mně čekají taky povinnosti. Tedy ne školní, ale pracovní. Opět se zapojím do pracovního procesu. Ne že bych nějak vytrhla bilanci hrubého domácího produktu, ale nemůžu být pořád doma, no ne ?
Author: máma Elka 10:28 [Permalink]