Prší, prší
Vítejte při čtení dalšího povídání o naší malé rodince.
Kristýna:
"Ode mně toho jako obvykle moc nebude. Zdokonaluju se ve stání bez opory, tj. když stojím a nedržím se ničeho ani nikoho. Taky jsem odkoukala od Klárka, jak dává pusinky a už to umím taky. Sice táta s mámou říkají, že musím pusu zavřít a ne otevřít, ale prý to nevadí.
Kromě to, že často říkám "máma" nebo "mámo" a "Káka" (Klárka), tak umím taky okomentovat, když mi něco spadne, a to jednoduše slovem "bu" (bum).
Po dlouhé době jsem byla u paní doktorky na "záruční prohlídce". Paní doktorka byla moc spokojená, jsem moc šikovná (to všichni vědí, na to jsme tam nemuseli chodit :-)) ). Sestřička mně chtěla zvážit, ale váha pro miminka na ležení je jen do 9,9 kg a to na mně nestačilo. Tak mě musela zvážit v sedě na velké váze. Rovných 10,02 kg. To je slušné na můj věk, ne. Však mi taky chutná, ale nebojte se, už brzo začnu běhat a pak to všechno vyběhám.
Ale úplně zdravá nejsem. Na lýtkách se mi udělala nějaká vyrážka a máma si myslí, že mám ekzém jako ona. Paní doktorka nám dala mastičku, ale moc to nepomáhá."
Klárka:
"Já mám tentokrát pokroky vlastně jen v oblasti řeči a mluvení. Když si chci kreslit, tak říkám "písi, písi" a scháním se po voskovkách nebo fixkách. Už neříkám "mani", ale "manídek" ¨(je jasný, že je to medvídek). Vždycky když se řekne, že jdu spát, tak se dožaduju kromě "manídek" i "žabu", "pínku" (plínku) a odpoledne se vehementně sháním po "dudík". Večer už vím, že "dudík ne". Umím odříkat básničku "Dobý den, cený (celý) den, bába etí konínem ! (letí komínem)". Někdy musí máma předříkávat, ale často jí řeknu celou sama. Taky umím kousek písničky. A že nevíte které ? Prší, prší. To říkám "pší, pší, en se eje, koníčky kam" a to je celé. No uznejte, na první písničku je to celkem dobré.
A co ještě říkám ? Když je někdo šikovný, tak ho pochválím, že "táta (např) mo šikovná". Ráno si řeknu o "onuk" (jogurt). Tátovi říkám "tatínku", při splachování někdy říkám "pipavit (připravit), ke statu, pozo, ted" a když chci od Kristýnky nějakou věc, tak říkám "dej mi to". Máma tvrdí, že se to neříká, ale sama nám bere věci a říká to. Tak jak to, že se to neříká.
K tomu spaní. Začali mi vyndavat šprušle z postýlky (schovávají je pod postýlku), prý abych se připravovala na spaní ve velké posteli. Když to udělali poprvé, tak za nějakou chvíli se máma na mně přisla podívat, ale v postýlce mně nenašla. Jestlipak uhádnete, kde jsem byla. Vylezla jsem z postýlky a chtěla jsem si ty šprušle podat, ale bylo to moc namáhavé a nakonec jsem pod postýlkou usnula."
Máma:
"Obě se pořád snaží mi pomáhat, třeba i trochu uklízí. Nedávnou šla Klárka pro papír na WC a když jsem se jí ptala, na co ho potřebuje, tak mi odpověděla "Kisínka pobila" (jako že se poblinkala) a šla to utírat.
Hodně si teď hrajou v domečku, co jim táta postavil z krabic. Honí se kolem dokola a jukají z okýnek. Je to velká legrace a holky se tomu řechtají jak blázni."
Pomalu se chystá velká oslava Klárčiných, věřte nebo ne, už druhých narozenin. To to utíká ...
Možná už přístě vám o tom povíme víc.
Author: Kristýnka a Klárka 17:48 [Permalink]
Máme rádi zvířata
Tak už jsme zase tady s další várkou našich příhod.
Kristýna:
"Tak jsem od minula pokročila. Stále zlepšuju řeč. Někdy zkouším opakovat, co ostatní říkají. Sama říkám "kuk", "pápá" a volám "mámo". Taky v chůzi se zlepšuju, umím chodit s rozloženou vysokou židličkou. Zaujaly mě schody, tak jsem po nich zkusila lézt. Nejdřív v Cholupicích schody do chaty, to šlo docela dobře. V Toušicích jsou ještě lepší schody, jsou dlouhé a na půdu. Tak jsem to zkusila, ale vylezla jsem dva schody a pak jsem sjela dolů, bradou jsem přitom o ty schody bubnovala, což nebylo příjemné. Nicméně mě to neodradilo od dalších pokusů, takže než se máma stačila otočit, tak jsem už byla zase na schodech a dokonce v půlce schodiště, což je asi tak ve výšce dospělácké hlavy. No uznejte, docela slušný výkon. Pak mi to ale bohužel zakázali a dokonce před ty schody postavili židle, abych tam nelezla. Ale já to stejně budu zkoušet.
Moje oblíbená hračka jsou teď čulíky na přístrojích. Dá se s nimi báječně kroutit (třeba knoflík hlasitosti rychle vytočený na maximum je bezva) a ještě lépe se stahují dolů a strkají do pusy. A když je pak ještě někde schovám a dospěláci je nemůžou najít, to je velká legrace. Jinak kromě čudlíků-knoflíků strkám do pusy skoro všechno, ale některé věci (třeba oloupaná omítka) se rodičům moc nelíbí. Přitom lecos je docela výživné.
Hodně teď spím. když mě ráno vzbudí, tak pak spím ještě během dopoledne. A když mě nechají, tak ráno pěkně vyspávám. Do 8,30 nebo do 9, dneska dokonce až do 9,30. To mám asi po tátovi, ten je taky ranní spáč. I když táta je lepší. Když dělal ještě zvukařinu, tak nemusel vstávat tak časně a ve dnech, kdy byl doma, tak spal třeba až do 2 odpoledne.
Jak už jistě víte, mám už nějaké zuby. A protože zuby se musí čistit, tak mi slavnostně taky koupili kartáček a čistí mi ty moje dva kousáky. Je to docela zábava, někdy se tomu musím smát."
Klárka:
"Ségra je na svůj věk moc šikovná, to se musí nechat. Ale já se taky neflákám.
Hodně teď používám dost důležitá slova. Na mámu volám "mami" jako velké děti. Dokonce když jsem tak na ni zavolala poprvé (bylo to na chatě v Cholupicích, kde byly taky sestřenky Eva a Hanka), tak nereagovala, protože si podle přesné výslovnosti a zvuku hlasu myslela, že to volají sestřenky. Sama nahlásím, že jsem "pokonaná" (pokakaná) a řeknu si nejen o rohlík, banán či pití, ale i o "kulišky" (lentilky) a nejčastěji o "tyšky" (kukuřičné křupavé tyčinky, moc dobré). Taky umím "autobus", "autíško" a "bešeníček" (večerníček).
Jak jsem minule psala, čekala mě návštěva u zubaře. Ale proběhlo to neočekávaně dobře, ani jsem nezabrečela a nechala jsem se vyšetřit. Paní doktorka byla moc hodná, i když trochu šišlala (taková velká a ještě šišlá, že je nenaučí pořádně mluvit). Ale když mluvila s našima, tak nešišlala. Tak nevím, asi šišlá jen někdy. Jo a zuby mám prý v pořádku.
Na chatě sundal děda z půdy nákladní auto Tatru. Pochopitelně, že ne tu velkou, ale malou dětskou. Nejdřív mně v tom vozil sám, pak mně vozily sestřenky. Já jsem vozila panenky, špunty a nakonec i Kristýnku, to byla největší zábava.
Pořád se snažím se mámě pomáhat, třeba nosím prádlo do pračky a když je vyprané, tak ho vyndám. A když dostanu "tyšku", tak chci ještě "duhou" (druhou), abych ji odnesla Kristýnce a máma jí to nemusela nosit."
Máma:
"Holky mají už hodně společných zážitků a příhod. Ještě k tomu pomáhání. Třeba s prádlem. To Klárka zavelí "pomoct pádlo" a jdou se mnou na balkón, kde mi podávají prádlo na pověšení (vezmou do ruky třeba ponožku a obě zavolají "mámo" a já si tu ponožku od nich vezmu) nebo kolíčky.
Nedávno jsem jim slíbila, že dostanou svačinu, že si jen odskočím. Ale asi se jim to zdálo dlouhé, tak Klárka vylezla pro banány, každé jeden dala a když jsem přišla, tak už sami živily těmi banány. Sice to trochu rozpatlaly kolem, ale já se tak smála, že jsem se úplně zapomněla zlobit.
Rády se společně koukají z okna. Vylezou na opěradlo gauče v dětském pokoji (táta Kristýnce trochu pomůže, sama to ještě neumí), klečí a s velkou radostí bouchají do okna.
Abych nezapomněla na titul dnešního povídání. V zoologické zahradě jsme opravdu byli. Moc se nám tam líbilo. Žirafy byly bezva, medvědi byli v tom horku trochu líní a jen leželi a kočkovité šelmy se vyhřívaly na sluníčku. Sloni krásně loudili, ale ze všeho nejlepší byli tučnáci, na ty by se holky i taťka koukali pořád. Měli jsme tam být jen na dopoledne, ale nakonec jsme si tam dali oběd a odjížděli až kolem třetí odpoledne. I když byly děti pak moc unavené (hlavně Klárka, Kristýna spala v kočáru), určitě tam brzo pojedeme zase."
Tak my zase brzo něco napíšem.
Author: Kristýnka a Klárka 11:06 [Permalink]