Změna hostingu aneb jak jsme museli přestěhovat stránky
Pokud čtete tyto řádky, pak jste pravěpodobně již zaznamenali změnu adresy našich Pupajzích webstránek. Bohužel server SWEB.CZ, na kterém naše stránky doposud hostovaly, zrušil (podle mě tak trochu neférovým způsobem) možnost volného hostingu a tím nám z minuty na minutu zabránil v přístupu k těmto stránkám. Namísto toho (ovšem aniž by na to dopředu nějak upozornil) převedl všechny stávající hostingové účty mezi PLACENÉ a vzhledem k tomu, že je nikdo doposud nezaplatil, tak jejich uživatelům rušil přístup.
Proto jsem se rozhodl přesunout všechny svoje hostingy jinam. Nejde mi o to, že bychom neměli tu trochu peněz na zaplacení 10MB hostingu (60Kč ročně), ale z principu se mi toto jednání nelíbí. Navíc na serveru http://abbaworldrevival.com/ je k dispozici 500MB prostoru, takže možnost přesunout stránky sem se přímo nabízí.
Doufám, že vám tato změna nezpůsobí víc nepříjemností, než způsobila mě a také doufám, že sem i nadále budete chodit pokaždé, když budete chtít vědět, co je nového v naší rodince.
Koukněte, já mám pupík aneb o flekatkách skvrnitých
Zdravíme všechny naše pilné čtenáře. Těch je, jak se zdá docela dost. Ale těch, co nám napíšou něco pěkného, tak těch je opravdu hodně málo. Tak nám napište, jak se vám naše povídání líbí nebo co byste na našich stránkách chtěli najít.
Kristýnka:
"Ode mně se dneska dozvíte, že třeba umím docela dost nových slov. Na Valdinku volám "Bobe!" (nevím sice proč, ale všichni jí tak říkají). Vím, kde má auto nebo kočárek "koo" (kolo), že když se správně kopne do míče, tak se taky může volat "góó" (gól) a že v písničce o zajíčkovi, jak běžel z lesa se žemličkama se zpívá "houpy". Konečně umím ukázat, kde mám "pipí" (to je přece pupík, ne) a kde "nof" (tedy nos).
Dospělákům docela dobře rozumím, když po mně něco chtějí, třeba přinést bačkoru umím líp než leckterý pes, protože jí neoslintám (většinou). Když dostanu k jídlu třeba banán nebo kousky chleba se sýrem, tak jím docela sama a celkem čistotně. A použité nádobí odnáším ke dřezu. Sama od sebe. To jsem šikulka."
Klárka:
"Kristýnka sem píše, kolik umí nových slov. U mně ale máma říká, že se to už dá dost špatně spočítat, protože jich umím opravdu hodně. Jen pro představu, Kristýnka dostala k vánocům 4 knížky s obrázky různých věcí a v každé knížce je 19-20 obrázků a já je umím všechny pojmenovat. A to nejsou pochopitelně všechna slova, co umím. Třeba ještě nedávno jsem říkala věty typu "Klárka mlíčko" jako že ho mám. Teď už říkám i to "mám". Umím další dvě nové písničky: tu o holce modrooké, jak nemá sedávat u potoka a pak tu o klukovi, jak sloužil a vysloužil si různá zvířátka, i když u mně si vysloužil zatím jenom kuřátko.
Určitě si vzpomenete, že ještě nedávno to při mytí vlasů vypadalo, jako kdyby mně při tom kroutili ruku za záda nebo tak něco. Ale to už teď neplatí. Když jsem viděla, že Kristýnka u toho vůbec nebrečí, tak jsem se přece nemohla nechat zahanbit. A od tohodle týdne si je už sprchuju úplně sama.
Dospěláci nemají rádi, když křičím, ale když oni zvýší hlas, tak mně se to taky nelíbí. Tak na ně dělám "pšt" a dávám si při tom pusu na prst, teda obráceně, prst na pusu. A Kristýnka to k velké mámině radosti po mně opakuje.
Když už se umím sama svlíknout, musím se umět taky oblíct. Začala jsem ponožkama. Ale zatím mi to spíš nejde a v případě, že se mi to nedaří, tak se pořádně vztekám. Nebojte, já to brzo natrénuju."
Máma:
"Abych vysvětlila ten nadpis, flekatky skvrnité jsou teď naše princezny. Různě po těle mají červené fleky s drobnými pupínky. Není jich moc (tak kolem 20), takže nejdřív jsme si mysleli, že jsou to plané neštovice. Ale když jich nepřibývalo hodně najednou a teplota nikde, začali jsme s paní doktorkou pátrat po příčinách těch divných fleků. Varianty zbloudilý komár nebo blecha jsme vyloučili, takže zatím to vypadá, že je to asi nějaká alergie (z čehož mám "děsnou radost") a máme protialergické léky. No uvidíme.
Klárka má pořád problémy s tím, že se kaká do nočníku nebo záchodu a ne do plínky (to v lepším případě) nebo taky rovnou do kalhot. Jednou se jí to povedlo do záchodu, ale to nebyla úplně její zásluha, jen jsme jí tam posadili dřív, než se vykakala do kalhot. Dneska jsme začali zkoušet odpolední spaní bez plínky, ale pochopitelně se nám to nepovedlo bez mokré postele. Ale bylo to poprvé, tak to musíme zkoušet."
Dobře se oblíkejte, ať v těch mrazech někde nezmrznete a zase příště.
Author: Kristýnka a Klárka 18:07 [Permalink]
Ať žijou Vánoce jako svátky klidu
Tak jak se všichni máte v tom novém roce ? Doufáme, že jste ty svátky klidu a pohody ve zdraví přežili. My jsme je moc klidné neměli, ale už je to za námi.
Kristýnka:
"Je ze mně chodec pochodec. Po čtyřech lezu jenom hodně výjimečně, jinak chodím jak Juraj Puci (to byl nebo možná ještě je slovenský chodec, který přešel pešky celé Československo). Někdy mně ale nožičky trochu bolí, tak zavolám "ďúú" a většinou se najde někdo, kdo mně zvedne a chvíli nosí. Moc ráda lezu po různých výškách, třeba na gauč nebo na dřevěnou židli na krmení (když je z ní stoleček a židle). S Klárkou rády koukáme, jak máma vaří. Přistrkáme si židli ke kuchyňské lince, vylezeme nahoru a bezvadně mámě pomáháme, i když máma tvrdí, že spíš škodíme. Ze všech výšek bez problémů slezu, jen jednou jsem z gauče lezla moc rychle, ujely mi nohy a já se zabořila pusou do koberce. Vyrobila jsem si tak slušivé "oční stíny" v módní fialovomodré barvě, ale byla jsem taková namalovaná-nenamalovaná jak z pohádky o královně Koloběžce, protože jsem si "upravila" jen jedno oko.
Úspěšně pokračuju v ozubování, nahoře mi roste jednička vpravo i vlevo. Můžu se zakousnout třeba i do jablka, ale pak ho musím pustit, protože bych ho neměla čím rozkousat.
V mluvení taky nezůstávám pozadu. Krásně říkám "tak". Na obrázku nebo v televizi poznám "mimi". Když se mně zeptají "Jak dělá pejsek ?" nebo když někde pes štěká, odpovím "Haf". Tohle slovo říkám ale i když se mně zeptají, kde mám pupík. Velcí se smějou a já nevím proč. No řekněte, pejsek nebo pupík, není to skoro stejné ?
A abych nezapomněla, z postýlky se často dostanu sama. Přišla jsem na to, že ty hloupé špricle, které mi mají zabránit, abych vylezla, tak ty se dají vykopnout. Takže do nich kopnu ladným pohybem jak číšník s plnýma rukama, když kope do lítaček, a vylezu. Někdy bohužel vypadne jenom jedna a já uvíznu v malé škvíře, kterou neprolezu a pak musím volat o pomoc."
Klárka:
"Výrazně jsem si rozšířila počet písniček, které umím zpaměti (když náhodou nevím slova, tak zpívám "lalala" s krásným "L"). K zajíčkovi v jamce, se žemličkama a ke kukačče (přece v Prší, prší) přibyla další zvířátka. S mámou zpíváme tu o psovi, co skákal přes oves a přes zelenou louku a pak o ovečkách, co je pásla (asi nějaká holčička) v zeleném háječku (ta se mi moc líbí, při tom můžu dupat a nikdo mi neříká, ať to nedělám). A taky o dubu, jak pod ním měla (zase jiná holčička) červená jablíčka, jedno mi dala, ale druhé už nechtěla, že "... nemá, že nedá, že je o ně zle". Těšila jsem se, že tyhle písničky budu zpívat při tanečkách na cvičení, ale včera se kvůli nemoci necvičilo, tak musím počkat do příště.
Nejen Kristýnka si pořizuje další zuby, mně se prořezala pětka vlevo dole a ta vpravo dole k tomu nemá daleko. Někdy dělám kotrmelec (taková jsem šikovná), takže si musím dávat dobrý pozor, abych se nekousla do jazyka.
Vánoce byly bezva (nadílku jsme měli čtyřikrát - s našima, pak s dědečkama a babičkama - s každými zvlášť - a pak s Julii a jejími rodiči). Ne moc příjemný dárek jsem ale dostala už pár dní před Vánoci. Při čůrání mně to nejdřív začalo hrozně řezat a pálit, pak mně trochu bolelo bříško a nakonec jsem se bohužel několikrát počůrala, protože jsem byla tak zmatená a nevěděla jsem, jestli se mi chce opravdu čůrat nebo ne. Tak mně paní doktorka vyšetřila a dala mi užívat takovou bílou sladkou medicínu (prý antibiotika). Díky tomu jsem pod stromeček dostala taky teplotu (skoro 39) a tak jsme museli být celé svátky doma. Dneska jdeme na kontrolu, tak uvidíme, jestli jsem už zdravá, ale mám obavy, že asi ne, protože včera na nákupu jsem musela jít 4x čůrat a doma jsem se pak zase několikrát počůrala. Tak uvidíme.
Na Silvestra jsme jeli k babičče a dědovi na Veleslavín (táta měl půjčené auto z práce) a tak jsme si to bezva užili. Mohly jsme zůstat dlouho vzhůru. Kristýnka usnula kolem půl dvanácté, ale já to vydržela až přes půlnoc a koukala jsem se z balkónu na tu spoustu světlic a rachejtlí a moc se mi to líbilo.
Máma:
"Vánoce jsme opravdu moc klidné neměli. Nejdřív Klárka se zánětem močových cest a teplotou, pak Kristýnka s monoklem. Na Hod boží se Klárce nechtělo moc spát, tak stála na svém obvyklém pozorovacím místě (na okraji gauče) a koukala z okna. Najednou na ní přišla potřeba na "velkou", jenže po těch antibiotikách měla trochu rychlejší trávení, a tak ten bobík vytekl z plínky až na ten gauč. Rychle jsme to uklidili, potah z gauče jsem sundala a dala prát. Když jsme si řekli, že si rozdáme dárky (byli u nás děda s babičkou z Vinohrad), tak jsem si ještě šla umýt ruce. A co to nevidím, před koupelnou louže jako hrom, jak jsem zapomněla dát do vany odpadní hadici od pračky. Takže nastalo další bleskové uklízení, abychom nevyplavili sousedy. Od té chvíli jsem čekala, kdy bude další pohroma. Ta na sebe nenechala dlouho čekat. Druhý den ráno jsem vyndala z ledničky krabičku s Klárčinými antibiotiky, ale v ruce mi zůstala jen ta krabička a lahvička s lékem vypadla na zem. A protože byla bohužel skleněná, tak se rozlétla na spoustu kousků po celé kuchyni. Antibiotika se musí, jak známo dobrat a Klárka je brala teprve třetí den. V normální pracovní den bych došla k naší doktorce pro recept a pak do lékárny. Jenže byly svátky a ke všemu máme auto v servisu. Co teď ? No musela jsem naložit Kristýnu do kočárku (aby taky přišla ven), dojet s ní autobusem do Malešic na pohotovost a pak ještě do Hostivaře do lékárny. Prostě malý výlet na Koledu. A aby toho nebylo dost, Honza po obědě nechtěně rozbil Klárčin oblíbený hrneček se žábou. Pak už se ale nic neobvyklého nestalo, takže doufáme, že máme od katastrof na rok na klid nárok. Zas až do Vánoc.
Po novém roce byla Klárka zase celkem v pořádku, takže jsme si mohli začít naplno užívat zimních radovánek. Často bereme sáňky nebo boby (neboli pekáč) a vyrážíme na sníh. Klárce se to líbí, Kristýnce už míň, protože je jí brzo zima a často padá pusou do sněhu. To se pak obvykle domů vracíme obalení jak sněhuláci a máme pěkně červené tvářičky."
Author: Kristýnka a Klárka 14:16 [Permalink]