Jak Klárka slavila
Máma:
Tak tu máme zase zimu. Čas usmrkaných nosů (u nás doma jen ty holčičí, taťkovi se to zatím vyhnulo), mokrých rukavic (těch máme plné topení) a ranní tmy (a do toho má člověk vstávat). A letos na bílém koni nepřijel Martin, ale už ... (kruci, kdo že to má dneska svátek?) ... Bohdan.
Kristýnka:
"Pořád máme rýmu, to má máma pravdu. Klárka jde vždycky do školky, přinese rýmu, pak to dostanem všichni (zatím jen všechny) a jakmile se vyléčíme, tak Klárka přinese další nálož bacilů. To je pak otrava, protože se musí smrkat a zase smrkat (brr, to nedělám ráda) nebo dokonce i odsávat (to je ještě horší). I když s tím odsáváním to není tak hrozný, když mám Klárce ukázat, jak to nic není. To si sama strčím odsávačku do nosu a se slovy "Nečíjemný" (jako že znám i příjemnější věci) mačkám balónek u odsávačky."
Klárka:
"Ze školky ale taky nosím hezké básničky, písničky a obrázky. Jedna básnička na ukázku:
Zvoní, zvoní zvoneček,
že je hrám už koneček.
Hračky pěkně uklidíme
do kroužku se posadíme.
Už dvakrát za námi ve školce bylo divadílko. Ne snad že by nějaké loutkové divadlo mělo nožičky, ale dospěláci nám přišli zahrát. Nejdřív o tom, jak se musí říkat kouzelná slovíčka, když se něco chce. Že ta slovíčka neznáte ? To byste se asi měli vrátit do školky ;-). Ale já to vím, tak to řeknu. Je to "prosím" a "děkuji". A dneska bylo moc pěkné divadílko, o tom, jak měli ptáčkové svatbu. Když se mně ale máma nebo táta zeptají, o čem to bylo, tak mně najednou přepadne taková únava, takže kdo tam nebyl, neví, o co v tom vlastně šlo. Kupodivu mně stejná únava přepadne, i když se mně zeptají, co jsme měli ve školce k obědu nebo co že jsme tam, u všech všudy, vlastně dělali.
Nedávno jsem měla narozeniny. To bylo slávy, vždyť už byly třetí. Dostala jsem dokonce dva dorty (ne najednou, to je jasné) a hlavně spoustu bezva dárků: nový, větší kočárek pro panenky, knížky (konečně máme svoje vlastní Krtek a medvědi a pohádku o mašince, takže jsme to mohly vrátit do knihovny) a taky mochomůrky a pajďujáky. Nebojte se, nedali mi houby (i když hezké, červené s puntíky) a na to panáka do každý nohy. Ale kazetu s Křemílkem a Vochomůrkou a hned dvě kazety s kutily Patem a Matem (máma říkala, že se tomu taky říká ... a je to!). Lidi, to jsou vám ale nešikové. Musíme s Kristýnkou dobře okoukat, jak se to nedělá.
Moc venku nevystydněte a my zese něco napíšeme.
Author: Kristýnka a Klárka 16:09 [Permalink]