My rádi nakupujeme
Zdravíme všechny příznivce naší malé rodinky. Podle počtu přístupů na naše stánky vidíme, že naše povídání čte docela dost lidí. To jsme rádi. Jen v knize návštěv už více než dva měsíce není nic napsáno. Tak nám něco hezkého napište, ať si taky počteme.
Kristýnka:
"Zase už umím několik dalších věcí. To, že jsou mi čištěny zuby, to už víte. Já jsem to ale dobře okoukala a už si je čistím sama. Máma mi to ale chce vždycky ještě opravit a to se mi nelíbí. Já to přece umím. Taky jsem okoukala postup při svlékání a od pasu nahoru se v podstatě svlíkám sama.
Udělala jsem další posun na cestě k samostatnému chození. Sama se totiž zvednu ze země do vzpřímeného stoje a vůbec se při tom nepřidržuju třeba stolu nebo dospěláka. Takže teď už se jen osmělit a začít pořádně chodit. Ale nebojte se, to už půjde samo."
Klárka:
"Kdybych měla vypsat všechna slova, co už umím, to bylo na dlouho. Ani máma neumí spočítat, kolik slov vlastně umím. Nedávno jsme byly s mámou v knihovně a já jsem si půjčila krásnou velkou knížku se spoustou obrázků. Na těch obrázcích jsou věci - např. "huška" (hruška), "pia" (pila), "teeon" (telefon) a "takto" (traktor), taky zvířátka - třeba "motý" (motýl) nebo činnosti - jako "hočička čistí zuby", "kuk baštu kočička" (kluk dává kočče jídlo), "kuk tikojka" (kluk jezdí na tříkolce), taky "hočička obíct ponožku" a "kuk umejt učičky". Moc se mi ta knížka líbí a často si v ní čtu. Jestě jsem si půjčila knížku o medvědovi Sněhůlkovi (to je medvěd, který žije v lednici, to jsou věci), ale tam je moc písmenek a málo obrázků. A tak mi jí táta bude číst před spaním. S tátou se užije hodně legrace. Naučila jsem se kopat do míče a tak si s tátou kopeme. Zatím jsme naštěstí nic nerozbili, ale máma říká, že to bude brzo.
I já se zdokonaluju v čištění zubů. Umím vyplivovat pastu i vodu po vyplachování pusy. V chytrých knížkách se píše, že děti se naučí nepolykat pastu až kolem 4 let. Neříkám, že vyplivnu všechnu pastu, ale většina skončí v umyvadle. Takže vidíte, jak jsem šikovná.
Nedávno u nás spala babička Juláková (rodiče byli na koncertě a přišli moc pozdě, tak nás babička hlídala). Ráno při snídani jsem viděla, jak babička pila čaj z hrníčku a hned jsem taky chtěla "napít hneček". Od té doby piju sama všechno z hrnečku. Tedy kromě mlíka, to piju pořád z flašky. Ne že bych neuměla pít mlíko z hrnečku, ale sem tam ještě něco vybryndám a mlíka je prý škoda.
Minulý týden v našem domě měnili nějaké trubky (před tím to dělali ve vedlejším domě a to byl panečku rámus) a tak jsme byly s mámou a Kristýnkou pár dní u babičky na Veleslavíně. Tam jsem se mimo jiné naučila zapínat a otevírat mikrovlnku (doma bych to taky uměla, ale máme jí danou moc vysoko). Jeden den dopoledne jsme nechali Kristýnku s babičkou doma a šly jsme s mámou po obchodech. To byla paráda. Všude je tu už vánočně nazdobené a nasvícené a to se mi moc líbilo. Jela jsem poprvé po jezdících schodech. Máma měla sice obavy, že se budu bát, ale šlo mi to bezvadně. V krámě, kam jsme pak šly nakoupit, měli skvělou věc - malý nákupní vozík pro děti. Hned jsem si ho vzala a nakupovaly jsme jen do něj. Bylo sice těžké ho uvézt, ale zvládla jsem to. Jen mi nebylo jasné, proč se velké vozíky dávají na jedno místo a malé vozíky někam jinam.
Včera ráno jsem přišla k našim do ložnice a hned jsem mámě hlásila, že jsem "pokonaná". Ale protože to někdy říkám, i když jsem jen počuraná, tak mi to máma nevěřila a zase usnula. Jenže já bylo opravdu pokakaná. A teď co s tím. Plínku jsem si zvládla sundat, to nebyl problém, ale čím se utřít ? Naštěstí jsem u mámy pod polštářem našla kapesník (byl moc pěkný, krajkový), tak jsem se s ním utřela. Kapesník jsem mámě strčila k nosu, aby se probudila a šla mně umýt. Sice to chvíli trvalo, ale pak začala krčit nos a když zjistila, co se stalo, ani se nezlobila. Vždyť jsem kromě kapesníku nic jiného neumazala (jen na koberci byly pohozené dva bobky)."
Máma:
"Před pár dny jsme začali jíst všichni najednou. Sedíme u velkého stolu, Kristýnka na vysoké židli a Klárka na normální dospělácké židli a stolujeme jako rodina. Takhle jíme, jen když je táta doma, jinak holky sedí u svého malého stolečku. Obě už spí ve větších postýlkách. Kristýnka má postýlku s vyndavacími šprušlemi a Klárka spí v posteli pro velké děti, jen má kolem nízkou ohrádku, aby v noci nespadla."
Tak zase příště. A napište něco pěkného do návštěvní knihy.
Author: Kristýnka a Klárka 18:36 [Permalink]
Hodně štěstí, zdraví, milá Klárko
Ahoj, ahoj, jsme tu s další várkou příběhů naší malé rodinky. Měly jsem s mámou poslední dobou nějak moc práce, takže jsme se ke psaní dostaly až teď. Takže žádné otálení, s chutí do toho a půl je hotovo. A pak i druhá polovina.
Kristýnka:
"Začneme tentokrát pány doktory. Ten můj ekzém na nohách se vůbec nelepšil, spíš se to zhoršovalo. Šly jsme tedy znova k naší paní doktorce a i ta usoudila, že to začíná být vážné a nasadila silnější mastičky, jedna byla dokonce dospělácká, takže měla pěknou sílu. Máma mně začala pravidelně mazat. První dny se to pořád nelepšilo a máma začala být moc smutná (sama tuhle kožní nemoc zná z vlastní zkušenosti a ví, jaký je to prevít). Za pár dnů to ale zmizelo a zůstaly mi tam jen fleky. Paní doktorka byla taky spokojená a říkala, že kdyby se to vrátilo, tak máme zase pár dnů mazat tou dospěláckou mastičkou a bude to dobré. Taky jsme byly na neurologii, protože mámě se nějak nezdálo, že při spaní na boku moc zakláním hlavu. Pan doktor mně celou proklepal gumovým kladívkem a řekl, že jsem úplně v pořádku.
Jinak umím několik nových slov a dělám některé další dovednost. Říkám "hop", "kuk" a "pápá", když Klárka říká "pozo teď ", tak říkám s ní "áá teď". Párkrát se mi taky podařilo říct "Juli" (Julie). Dělám paci paci a už se zkouším sama krmit lžičkou. Moc mi to ještě nejde, víc je toho kolem než v puse, ale já se brzo naučím.
Udělala jsem jeden velikánský pokrok v pohybu směrem vpřed. Ano, tušíte správně, byl první samostatný krok ! To bylo slávy ! Nejdřív jsem udělala jen jeden krok, ale za pár dní jeden krok třikrát po sobě, pak dva kroky hned za sebou a pak dokonce tři. Někdy se mi nechce moc dělat kroky a tak jen chvíli stojím a pak si pomalu sednu.
Stoluju a cestuju už jako větší děti. O tom vám povíme za chvíli."
Klárka:
"Začnu jako obvykle mateřským jazykem. Pilně se připravuju na říkání písmenka "L", takže slova jako "Káka", "kuišky" nebo "hopa" (Klárka, kuličky, hopla) nahradila "Kjáka", "kujišky" a "hopja" nebo "hopsja". Venku i doma pojmenovávám stále více věcí a činností, třeba že "pejsek těká" (štěká) "Kisínka pjáče" (pláče), "no tak" říkám ve chvíli, kdy se mi něco nedaří (to jsem odkoukala od mámy) nebo "míško na kooči" (mlíčko na kolotoči - to když je flaška s mlíkem v mikrovlnce, kde se ohřívá a zároveň točí dokola, jako na kolotoči). Z nových slov říkám třeba "šokodada (čokoláda) nebo "nekujeje" (nefunguje). Večer, když jdu spát, tak chci "šíst poáku" (číst pohádku). Zrovna čteme bezva knížku o příhodách zvířátek se spoustou krásných obrázků, na které ukazuju a vím, jak se většina zvířátek na obrázku jmenuje.
Jinak při jídle zkouším jíst vidličkou a docela mi to jde. To, že umím chodit ze schodů, to už víte. Teď se ale trochu bojím, a tak nahoře na schodech vždycky volám "sama", ale natahuju ruku, aby mi někdo pomohl. Dospělákům dlouho trvalo, než to pochopili. Ale jinak jsou dospěláci bezva. Přinesli mi tříkolku, na které teď nemůžu jezdit venku, tak jí mám doma a pilně se učím jezdit. Systém šlapání jsem pochopila, ale ještě nemám dost síly, abych ujela nějaký větší kus. Tak mně rodiče nebo dokonce někdy i Kristýnka strkají a je to velká legrace.
Mám za sebou velký kulturní zážitek. Byla jsem totiž na koncertě. Ne na nějakém dopoledním pro malé děti, ale na velkém dospěláckém večerním představení. A kdo vystupoval ? Představte si, že máma. To jsou věci, co. Ona totiž, ještě než jsme se narodily, zpívala v jedné kapele (mimochodem kapela se jmenuje Kvokál) a oni slavili výročí. A tak si pozvali všechny bývalé členy, aby si zase zazpívali. Moc se mi tam líbilo, pěkně hráli a my jsme jim pak všichni tleskali. Ale protože to přeci jen bylo večer, tak jsem po pár písničkách musela jít s babičkou domů. Naši mi pak ale všechno vyprávěli."
Máma:
"Spolu si už moc krásně hrajou. Umí dohromady říkanku paci, paci s ukazováním a pojmenováváním částí těla. Já tleskám s Kristýnkou a Klárka tleská, ukazuje a hlavně dupe sama. A Klárka říká velké části básničky sama. Rády mají taky schovávání ve skříni. V předsíni je velká skřín se zašupovacími dveřmi. Klárka vleze do skříně, zavře se tam, Kristýnka ty dveře otevře a udělají na sebe "kuk" nebo "baf". Ale skoro nejlepší zábava je s rukavicemi. V kuchyni je krabice s rukavicemi na mytí nádobí. Holky je z té krabice vytahují a hází je po sobě. Já jsem se sice poprvé chytala za hlavu, ale pak jsem se chtě nechtě musela smát. A táta ? Ten se moc nesměje, protože to všechno pak uklízí."
Klárka:
"Málem jsem zapomněla na tu největší událost. Měla jsem narozeniny ! Byly mi už celé dva roky. Na oslavu přisli skoro všichni. Babičky, dědečkové, Julie s tetou Blankou a samozřejmě oba pejsci. Dostala jsem spoustu krásných dárků. Nové knížky, teplé rukavice, malou dřevěnou truhličku na dětské poklady, dětský smetáček, lopatku a velký smeták. Ten se mi moc líbí, že s ním nejen pomáhám zametat, ale chodím s ním i spát. A samozřejmě byl moc dobrý dort. Ještě jsem dostala krásnou dřevěnou stoličku a úplně největší dárek byla velká sedačka do auta. Stolujeme a cestujeme tedy v novém uspořádání. U jídla sedíme u stolečku, Kristýnka v rozložené vysoké židličce a já na své nové stoličce na druhé straně. Kristýnka odložila dětskou přenosnou sedačku (stejně jí byla malá), teď jezdí v té o trochu větší a já se vozím jako už velká holka ve velké sedačce."
Doufáme, že jste se moc neunavili čtením té spousty písmenek. Příště napíšeme dřív, aby toho nebyla tak moc.
Author: Kristýnka a Klárka 09:30 [Permalink]