Konečně zase nějaké povídání
Tak zase budeme psát něco malého o tom, jak se máme a co děláme.
Máma:
"Holky mají teď moc práce, staví věž a malují (doufám, že po papírech a ne po zdech), takže je nebudu rušit a napíšu se jednou sama.
Co je tedy od minule nového ? Kristýnka bravurně zvládá nočník i záchod. Ani s bobíky nemá problémy, jako mívala Klárka, že to nedonesla a i ve 2 letech jí to skončilo v kalhotech. Zato Klárka se bez problémů sama svlíká (to už dlouho) i oblíká. A to je moc dobře, protože začala chodit do školky. Ale ne do té malé jednou týdně, do opravdové a každý den. Pravda, teď pár dnů nechodí, protože někde chytla nějakou rýmu a teplotu a pak jim předělávali ve školce okna. Jinak pěkně každý den vstávat (někdy se ozývá Mámo, já nechci do školky), oblíkat a do života. Tedy zatím jen na dopoledne.
Pořád tu na ty svoje holčičky pěju chválu, jak jsou hodné, poslouchají a nedělají žádnou neplechu. To je pravda jen částečně. Kristýnka se často vzteká (třeba když chce čokoládu a já chci, aby snědla jogurt), klidně je schopná sebou plácnout vzteky na zem (a to přímo ze stoje) a řvát na celé kolo. Jak říkala babička Šafaříková, má to prý po tátovi (jako po Honzovi). Klárka se sice tolik nevzteká, je s ní domluva, ale zase dokáže dost dlouho fňukat. A to je "otravnější" než Kristýnčino vztekání.
Abych nezapomněla, chtěla jsem psát o té naší dovolené. Už jste se určite prokousali tou hromadou fotek, tak k nim přidám ještě malé povídání. To, co je psané tučně, jen popisuje, na kterých fotkách to je, ale ať na to budete klikat sebevíc, nikam se nedostanete.
Cesta tam byla dost dlouhá. Aspoň mně připadala delší než ta nazpátek, protože jsem měla nějakou střevní chřipku nebo co, takže jsem řídila jen dvě hodiny a Honza pak 12 hodin. Ale holky spaly a bylo pohoda. Zpátky jsme jeli přes den a stálo to zato. Pohled na Alpy ze slovinské strany byl uchvatný.
První týden bylo moře bezva, sluníčko svítilo a mohli jsme se cachtat dosyta. Holkám se to ale nejdřív moc nelíbilo, že prý je to studené a že chtějí z vody. (fotky U moře a koupání).
Když nešel Mohamed k hoře, musela hora k Mohamedovi. Nalákali jsme je do přírodního bazénku mezi skalami, kde se ráchaly a polévaly. Pochopitelně mořskou vodou, takže ve vlnách nebyly, ale léčily si kožní neduhy (fotky V bazénku).
Jeden den jsme zkusili velký bazén, kde byla taky mořská voda (fotky V bazénu). Ze začátku jsem si připadala jak Herodes v dámském podání, protože i když holky měly sedací kruh a rukávky, tak obě řvaly jak protržené, jekot se od okolních skal pěkně odrážel a místní báby si šuškaly určitě něco nelichotivého. Ale postupem času se bát přestaly. Klárka ne úplně, když byla ve vodě, tak se držela dospěláka křečovitě za prsty. Kristýnka byla odvážnější. V bazénu se nechala vyndat z kruhu, plavala na bříšku a kopala nohama. V moři jsem jí mohla pustit, dokonce mně odháněla, že mám skočit a schovat se pod vodu.
S Honzou jsme byli jeden den bez dětí v městě Pula. Kdo jste nebyl v Římě, tak tam už možná ani jezdit nemusíte ;-)). Pula je hodně podobná. Krásné Koloseum (i když asi víc pobořené), spousta kostelů a úzkých křivolakých uliček s kamennou dlažbou, dost zachovalé hradby a všude spousta turistů, stánků se suvenýry a hejna holubů. Ale jinak se nám tam líbilo.
Holky si tam našly kamarády, k tátově nelibosti to byli i kluci, takže když se s nima honily po chodbě a jukaly na ně přes zábradlí (fotky Na terase), chodil kolem jako lev v kleci a mumlal něco o brokovnici (tu ale naštěstí zapomněl v Praze).
Moji rodiče tam s námi byli jen týden. Takže odjeli a asi sebou odvezli i sluníčko. Druhý týden to pak s koupáním nebylo moc slavné. Nebe se zatáhlo, foukal vítr (někdy dost silný) a některé dny i pršelo. To nám pak po schodech pod oknem tekly proudy vody. Po bouřce zůstávaly u břehu vyplavené spousty medůz (fotky Po bouřce). I když svítilo sluníčko, tak do studeného moře mohli jen otužilci v neoprénu, protože i když dobráka nepálí a neřád se nedá, je to omyl, přátelé. Žahaly všechny.
Ale my jsme neseděli pořád v pokoji a vyráželi jsme na různé výlety. Třeba do akvária v Pule (fotky V akváriu). Holkám se tam moc líbilo, běhaly tam od jedné nádrže od druhé, jukaly na ryby a vejskaly. Nejvíc se jim líbila nádrž (no, spíš taková káď, v jaké bývají kapři o vánocích) se sádrovými rybami a mořskými koníky, u které byl prut a zvířata se tím z vody lovila. Než jim ten prut sebrala máma a bylo po zábavě. Máma lovila a lovila a lovila, než všechna potvůrky nevychytala. Kristýnce se nejvíc líbila hvězdice, kterou vyžadovala podat a když jí dostala, tak jí se smíchem a velkým šplouchnutím zase hodila do vody.
Další malý výlet jsme podnikli do města Labinu, které je, jako všechna města v oblasti, plný kostelů, křivolakých uliček a toulavých koček. Z hradeb byl krásný výhled na zátoku, kde jsme bydleli.
Určitě jste narazili i na fotky s nadpisem Úraz. To si Kristýnka i přes náš zákaz tak dlouho stoupala na židli, až ta se s ní převážila. Bohužel v cestě pádu byla kovová trubka (no, trubka asi není hranatá) a přímo na její hranu narazila Kristýnčina hlava. Řevu bylo moc a moc, krev skoro žádná a následky vůbec žádné.
Větší problémy jsme ani neměli. Snad jen sušení prádla bylo složité. Ne snad že by to nebylo kam dát, často jsme měli ověšené celé zábradlí a zdi na terase (kolemjdoucí báby tomu říkaly výstava), ale ta vlhkost vzduchu ... Co bylo vypráno v neděli, do úterka nestačilo uschnout. V noci z úterý na středu to zmoklo při velké bouřce, takže jsem pak rezignovala a se vzpomínkou na knihu Vejce a já (konkrétně pasáž o schnutí prádla v zimě, kdy se lidem pořád plácalo mokré po krku) pověsila prádlo do pokoje. Na gumicuk z auta. Nouzové řešení, taky řešení.
Doma, když jsem vyndala všechno špinavé prádlo z tašek, pojmula mně hrůza, že dalších 14 dní budu trávit praním, věšením a sušením našich svšků a spodků. Naštěstí pražský vzduch a sluníčko udělaly své a 7 praček za dva dny uschlo. Vzpomněla jsem zase na Betty MacDonaldovou a její skvělé dílko, jak se rozplývala nad tím, že na jaře jí to, co ráno pověsila, do večera uschlo.
Dneska toho bylo až dost. Příště se těšte na vyprávění o Klárčiných narozeninách a další příhody.
PS.: Kristýnka teď právě na tátu namířila tužku a zakřičela "Idiot". Odkud to má, čerti vědí.
Author: Máma 18:33 [Permalink]
Máme Žofii !
Pokračujeme v krátké době v psaní a to bezva zprávou. Máme totiž další sestřenici. Jmenuje se Žofie a narodila se dneska (10.10.) ráno v 5:45. Po narození měřila 50 cm a vážila 3,700 kg. Ona i její maminka Blanka jsou v pořádku. Žofie se má čile k světu, baštila by o sto pryč (až bude co, tak bude brzo jako kulička :-) ). Hlavu má plnou tmavejch vlasů a prý i jinde má tmavé chloupky (jako třeba na zádech, kde jste mysleli ;-) ). A tady jsou první dvě fotky [první] a [druhá]. Tak to je zatím všechno, ale už příští týden tu konečně najdete dlouhé povídání o té naší dovolené, spoustu fotek od moře a ještě další věci. Tak se těšte.
Máma:
"Takový malý dovětek. Dneska v noci mně vzbudilo Kristýnčino 'Mámo, dudík'. Když jsem jí ho dala a šla jsem se napít, tak jsem se jen tak mimochodem koukla na hodiny. Bylo na nich 5:45. A jako už v minulých dnech mnohokrát jsem si říkala, co asi ta Blanka, kdy už se jí to narodí. Mimoděk se mi v hlavě ozvalo 'Tlačte, matko, tlačte'. Říkala jsem si, co blbnu a šla jsem si ještě lehnout. Až ráno jsem zjistila, co se v těch 5:45 dělo.
Author: Kristýnka a Klárka 20:19 [Permalink]
Smutné zprávy se bohužel taky patří ...
|
Po delší době vás zdravíme a hned dost smutně. Dnes 1.10.2004 v dopoledních hodinách nás náhle a navždy opustil náš milovaný pejsek Valdinka. Bylo jí 12 a půl roku ... Jak se to přihodilo ? Maminka, tedy babička Juláková šla s ní a s Julií na procházku. Přecházely ulici, nějaký řidič jim dával přednost. Babička s Julií v kočárku přešly, Valdinka už ne. Pod koly toho auta byla na místě mrtvá, řidič odjel. I když máme jeho poznávací značku, Valdince to život nevrátí. Zítra bude uložena k odpočinku. Kdo jste jí znali, věnujte jí aspoň tichou vzpomínku. Dneska jsem toho chtěla původně napsat hodně, ale nějak nemám slov ... Promiňte ... PS.:Možná vám to připadá divné, že píšu za psa takovýhle nekrolog, ale byl to přeci jen živý tvor a hlavně člen rodiny. Vy, kdo máte nebo jste někdy měli pejska nebo kočku, to určitě znáte. PS.: Zachovejte nám přízeň. I přes tohle jde život dál. Už brzo tu bude spousta povídání o naší dovolené, krásné fotky a taky o Klárčině nástupu do velké školky. Těšte se ! |
![[první]](http://safa.abbaworldrevival.com/fotos/zofie01.jpg){kind=link}
![[druhá]](http://safa.abbaworldrevival.com/fotos/zofie02.jpg){kind=link}