Všechno nejlepší !
Posíláme malé přáníčko všem, kdo mají v posledních několika dnech svátek.
Takže polovička letí jen na Veleslavín babičce Martě (ta slaví na Martinu - aspoň jestli si to dobře pamatujem). Hodně zdraví !
Druhá půlka letí daleko, až za moře. Tetě Olze Turečkové taky přejem všechno nejlepší a ať jí ty její mužský nezlobí !
Author: Kristýnka a Klárka 17:42 [Permalink]
Přece jen jsme zpátky
Po delší době zdravíme příbuzné a přátele naší rodinky. Už jsme měly v plánu úplně přestat psát příhody a dění z naší petrovické rezidence, protože jsme měly dojem, že to nikdo nečte. Ale když jsme byly okolím přesvědčeny, že sem přeci jen někdy někdo chodí, tak budem pokračovat. Ono se toho za tu dobu tak moc nestalo.
Kristýnka:
"Ale přece jen se něco dělo. Třeba to, že mi úplně přestalo chutnat mlíko. Aspoň to si myslí máma. Je to spíš tím, že mlíko ve flašce se nedá moc bryndat okolo. Zato jogurtové mlíko v lahvičce (takové malé bílé flaštičky) mají širokou díru nahoře a i když mi máma k tomu dává brčko, tak se to dá bezvadně rozlévat kolem. A navíc je taky o něco lepší, protože mívá chuť jahod nebo čokolády.
Zvyšuju svoje ozubení. A zase skokem. Najednou mi rostou všechny čtyřky. Ale snáším to v pohodě. I paní doktorce se to moc líbilo. Jinak jsem u ní taky byla na záruční prohlídce v 1,5 roce. Zase mně měřili (84 cm) a vážili (váha se pode mnou pěkně zhoupla a ukázala 13,2 kg - taky mi pěkně chutná). Nechtěli mámě věřit, že říkám dvouslovný věty a tříslabičná slova. Tak jsem ukázala, kde je "kytiška" a to už paní doktorka věřila. Dostala jsem razítko, že jsem zdravá a moc šikovná. Tak si tak říkám, proč tam pořád chodíme, když nám paní doktorka pokaždý řekne "zdravá a šikovná" a to mi přece víme, ne.
Když jsme u toho mluvení, tak to mi jde opravdu moc dobře. Vždyť se od Klárky pořád pilně učím. Máma v legraci říká, že děti v mém věku říkají "paci" a "pápá", ale já už říkám "nasedanou" (nashledanou), "dobý den" a "htuník" (kdyby jste to neveděli, tak to je vrtulník).
S nočníkem pořád ještě nejsme kamarádi. Sice si na něj sedám i sama, vím, že mám zatlačit (jednou jsem se dokonce vykakala na záchod, ale to byla asi náhoda), ale nějak to nejde. Musím se to naučit. Byla by to ostuda, kdybych to neuměla. Ale je pravda, že Klárka to v tomhle věku taky ještě neuměla."
Klárka:
"Zkouším poznávat barvy. Pořád mi to nějak nešlo, protože jsem nevěděla, co mám pojmenovat. Naši už si začínali myslet, že to nebudu umět.Ale nedávno jsem mámě pomáhala věšet prádlo, podávala jsem jí kolíčky a jak byly všechny tvarem stejné, tak mi konečně došlo, co se po mně chce. Takže už umím pojmenovat žlutou, modrou a bílou.
Plíny už jsem definitivně přenechala Kristýnce. Už i přes noc to zvládnu bez plínky. A to hned od první noci, kdy mi máma plínu nedala. Máma říká, že teď už jen zbývá, abych odložila definitivně i dudlík. Ale když já bez něj odpoledne neusnu. Nejlepší bude, když po obědě nebudu spát vůbec a bude po problému."
Máma:
"Nedávno jsem si říkala, že Klárku dáme po prázdninách někam do hudebního kroužku. Umí totiž asi 10 písniček. A to opravdu všechna slova, zpívá je sama, rytmicky správně (včetně případných zpomalení) a intonačně je to dost dobré. Ne že by to bylo čistě, to ne, ale když jde melodie nahoru, tak Klárka zpívá nahoru, když jde dolů, tak zpívá dolů. A když s ní zpívá někdo dospělý, tak se její melodie dost blíží k té dospělácké. Vrcholem její paměti jsou medvědi. Tedy Potkali se u Kolína - Pojďte, pane, budeme si hrát. První dva příběhy umí natolik zpaměti, že když na to koukají, tak Klárka napovídá. Říká třeba "... to znamená, TY KUBO, že mi dva jsme bráchové !" A my velcí se za rohem dusíme smíchy, abychom jí nevyplašili.
Klárka je v tom dobrém věku, kdy říká různé průpovídky, po kterých ostatní lehnou smíchy. Nebo se aspoň zasmějou. Tady je několik příkladů. Najednou si prozpěvovala "... kdybych to nevěděl, tak dávno malý nejsem ... " (to je písnička z jednoho televizního seriálu o zvířátkách, který ale dávali tak před půl rokem, takže si to dost dlouho pamatovala). Kristýnka se v autobuse dožadovala pití a Klárka jí na celý autobus odpověděla "Až doma, Kisínko". Když jsme pak vystoupily, tak jsem potkaly jednu holčičku z písku (teda ne že by ta holčička byla písková, ale holky si spolu chodí hrát na písek :-)) ) a Klárka už z dálky na ní volala "Kde se tu beeš ? " (písmenko r pořád ještě neumíš). Tátu už dlouho ráno honí do práce se slovy "tak běž". Nedávno to vylepšila, protože Honza si ráno něco prozpěvoval a Klárka mu řekla "Táto nezpívej a běž do práce". Kristýnka s průpovídkama taky moc nezaostává. Asi před měsícem jsme viděli nějakého čínského nebo vietnamského chlapečka a Kristýnka prohlásila "Opička".
Poslední dobou jsme byli trochu nemocní. Nejdřív měla Klárka dvě klíšťata po sobě. Ale nic z toho naštěstí nebylo. Kristýnka chytla od naší maminky virový zánět spojivek, takže jí teklo z očí, měla je opuchlé a když jsme do nich museli kapat, tak to byl boj ducha s hmotou, tedy díťěte s rodičem. Nakonec jsme si postupně předali hnisavou angínu. Honza s tím začal, pak já (a to poprvé v životě, do té doby jsem jí neměla) a Honzova maminka jsme jí měly současně. Všichni jsme měli antibiotika, maminka měla vysoké teploty. A když už jsme si mysleli, že je po nemocech, tak Kristýnka dostala včera horečku (přes 39). Mysleli jsme, že to nic nebude (venku jsme zmokli a pak jsme si cestou v aute dost zatopili). Dneska jsme ale byli u doktorky a diagnóza? Angína a dostala penicilín. A protože si už vybíráme dovolenou u moře, kam chceme jet začátkem září, tak doufáme, že se těch nemocí brzo zbavíme.
Tak jsme napsaly, co jsme chtěly. Takže je to na vás, abyste taky něco doplnili do naší návštěvní knihy.
Author: Kristýnka a Klárka 15:52 [Permalink]