Neztratili se, děti ...
.... a ani ... no vy víte, jak to v Cimrmanově stylu pokračuje, tak to taky ne ! Všichni jsme zdrávi (i zdrávy), jen toho máme teď moc. Školka nám skončila, tedy ne úplně, jsou přece prázdniny, takže pořád s dětma šoupáme po babičkách nebo si vyškemráváme na chlebodárcích dovolenou, aby se nám z nich babičky úplně nepicly. No, tu dovolenou si vyškemrává Honza, já jsem totiž po skoro 10 letech dala sbohem úředničině, kulatým razítkům a pokutám a vydala jsem se po úplně jiné pracovní cestě. Momentálně se už celý týden snažím být ochotná, příjemná a úslužná paní recepční v jedné soukromé firmě a hrozně si užívám, že můžu lidem vycházet vstříc a pomáhat jim a ne jen nad nimi mávat paragrafy a hrozit pokutami. Ještě před nástupem do nové práce jsem si stihla zajet k moři. Ano, opravdu jsem tam byla sama, bez rodinných příslušníků. Ne snad, že by se mi po nich nestýskalo, ale jistě mi dáte za pravdu, mé milé dámy, že je někdy potřeba mít chvíli sama pro sebe. No a když to není chvíle, ale rovnou celých 10 dní, no tak hurá za "hranice všedních dní" ! Původně jsem tam jela za účelem odpočinku a relaxace. To se u moře provozuje naprosto "špíčkově" a není snad vhodnějších končin. Ale, jak už to bývá (a u mně se to stává už pomalu pravidlem), změna je život. Celý můj pobyt by se dal shrnout pod heslo "Furt ve střehu" a "Pořád se něco děje" (to obzvlášť). Problém nastal, když jsem zjistila, že mám sklerózu jak čepici a že mé milé prášky, bez kterých v Praze nejdu pomalu ani se smetím, se asi lekly té dlouhé cesty nebo co a klidně si zůstaly doma. Kdyby se mi to přihodilo v českých luzích a hájích, tak se to dá snadno řešit, že. Co si ale počít v středozemních krajích, kde se sice všichni tváří, jak vám rozumějí, s úsměvem opakují, že to bude "dobro" a hlavně že "Nema problema" a tím to končí. Jak by taky ne, problém máte vy a oni se můžou vesele culit. A tak místo cachtání jsme ještě s jednou spolurekreantkou (ještě jednou, Jarmilo, tisíceré díky) vyrazily hledat nějakého místního mastičkáře, který aspoň ví, co je stetoskop a před jméno si píše MUDr. (a nechtěl by mi předepsat jen pudr :-)) ). I přesto, že byl podle křesťanů den sváteční, tedy neděle, povedlo se nám najít ordinaci s pánem v bílém plášti. Po zvládnutí problému, že se ty "zatrachtilý pilule" u nich jmenují jinak než u nás, mi konečně ten balkánský Dr. voštěp, tedy Dr. Ahel (drahel, totiž drahej nebyl, nechtěl za to nic) napsal potřebný papír. I když ze tří druhů léků mi mohl napsat jen dvoje. Ty třetí mi totiž předepsal oborový kolega docenta Chocholouška a tak jsem se bez nich musela obejít. Bohužel to mělo nečekané následky v podobě dvou večerů strávených rychlými sprinty na "ministerstvo úlevy" a mezitím jsem začala pomalu věřit tomu, že kdybych se dala na tvrdý alkohol nebo se napájela aspoň Okenou, že by se se mnou všechno kolem houpalo daleko míň. No ale přežila jsem to a mohla jsem zvolat "Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu !" (co na tom, že na zpáteční cestě pořádně sprchlo).
Pokračování mořských příhod bude zase příště, abyste v době prázdnin nemuseli ta svá kukadla tak moc namáhat.
Author: Máma Elka 13:18 [Permalink]